Když majitel začal s rekonstrukcí, musel se poprat s novodobými omítkami, nevzhlednými radiátory, povrchovými rozvody, naprosto nevhodnou dvougaráží i necitlivými přístavbami, které naštěstí nezasahovaly do původní konstrukce.
„Vytrhali jsme nesmyslné příčky a částečně shnilé stropy. Bylo nutné vyčistit zasypané sklepení i opravit zbořené hospodářské budovy ve dvoře. Byl to tehdy moc smutný dům bez duše,“ popisuje začátky Ivan Pešek.
Po prostudování Tereziánského katastru (používaný v letech 1741-1757) a Josefínského katastru (používaný v letech 1789-1851) ještě pomocí ručních sond prozkoumali hospodářský dvůr. Objevili tak zbytky již zbořených a odstraněných hospodářských budov.
Na těchto objevených základech ze starých materiálů nově vystavěli půdorysně naprosto stejné stavby. Nově byl zakomponován do areálu dvora originální celodřevěný špýchar (sýpka) ze 17. století zakoupený v aukci a výmetná pec na pečení chleba a rožnění masa. Po odstranění třiceti centimetrů zeminy odhalili na nádvoří historické dláždění.
„Naším bytostným zájmem byla záchrana a citlivá oprava. Chtěli jsme dům dispozičně vrátit do doby knížecího rodu Oettingen-Wallerstein, tedy do 18. století, jádro stavby i některé prvky jsou z 16. století. Pustili jsme se do rekonstrukce sami, jako rodina, bez jakékoli pomoci úřadu. Díky tomu jsme dělali vše postupně, bez spěchu.“
Odstranili vše nepůvodní a naopak obnovili všechny dobové otvory a průchody. Domu byla vrácena dispozice včetně prostor pro personál.
Podařilo se zachránit původní kompletní krov, všechny vodorovné i svislé konstrukce, komíny, dřevěné ručně tesané okenice, dřevěné schodiště, balkon, částečně byly objeveny ještě zcela první omítky, dřevěná okna, světlík, tzv. volské oko, na půdě se našlo barokní plechové ručně kované svítidlo.
Po vyvezení padesáti nákladních aut plných zeminy a sutě se vylouplo spodní sklepení s otvorem na vhazování ledu a následným odtokovým ručně tesaným kanálkem. Ivan Pešek zde obnovil černou kuchyni s funkční udírnou. S památkáři proběhlo vše bez problémů.
„Kolik mě to za těch šest let stálo, to vlastně ani nevím. Přestal jsem to raději počítat. Chtěl jsem dům zachránit a vybavit originálním historickým nábytkem pro vytvoření co nejautentičtější dobové atmosféry. Původní plánovaný rozpočet je lepší raději třikrát navýšit, v průběhu oprav se vždy objeví spousta nepředvídatelných překážek a spousta nečekaných dalších problémů,“ přiznává Pešek.
Majitel odstranil vše nepůvodní a obnovil všechny dobové otvory a průchody.
Po rekonstrukci a navrácení původní historické dispozice jsou dnes v myslivně tři samostatná apartmá, tři oddělené koupelny, přijímací salonek, schodiště, kuchyně, místnost s plně funkčním historickým výčepním zařízením z konce 19. století, velká společenská místnost využívaná jako jídelna, spodní sklepení, historický špýchárek a hospodářské budovy ve dvoře, viniční domek. Velké podkrovní prostory se zatím nevyužívají.
Obytná plocha spodního sklepení je 50 metrů čtverečních, přízemí (kuchyně, šenk a společenská místnost) má 200 metrů čtverečních, obytné patro se třemi apartmány, třemi koupelnami a salonkem, je stejně velké. Podobně měří i vysoké podkroví vhodné na patrovou vestavbu.
Celý objekt vytápí plynový kotel, ve všech prostorách je pod cihlovou dlažbou i prkny podlahové topení. V koupelnách jsou otopné žebříky a opět podlahové topení. V každém apartmá, salonku a společenské místnosti jsou navíc ještě vždy historická kachlová kamna.
„Dům lze hodnotit podle měřítek vyspělé architektury barokního stavitelství a je zdrojem informací o stavebním řemesle, životním prostředí skupin prostých lidí i knížecího rodu Oettingen-Wallerstein. Tak zdařilá proměna historické nemovitosti s respektem k původní architektuře je opravdu ojedinělá. Kéž by se u nás našlo více podobně činorodých a citlivých majitelů,” říká Marek Třeček z Czech Republic Sotheby’s International Realty.
Obytné patro s třemi apartmány, třemi koupelnami a salonkem má 200 metrů čtverečních.
Historie Zbraslavské myslivny
První zmínka o Zbraslavské myslivně je z roku 1564, šlo původně o dřevostavbu z období renesance. Dnes nemovitá kulturní památka Hlavního města Prahy je situována v historickém jádru v bezprostřední blízkosti dnešního Zbraslavského zámku, přestavěného z původního kláštera.
V době třicetileté války bylo celé území Zbraslavi několikrát vydrancováno, téměř vše vypáleno. Po skončení války a podepsání Vestfálského míru započala obnova Zbraslavi.
V roce 1770 se uskutečnilo v českých zemích číslování domů, objektu Zbraslavské myslivny bylo přiděleno číslo popisné 2 hned v pořadí za farou, což dokládá skutečnost, že objekt patří mezi naprosto nejstarší v okolí.
Po zrušení kláštera v roce 1785 provedl známý stavitel Matěj Ruml v roce 1794 přestavbu ve stylu pozdního baroka/klasicismu. Po této přestavbě využíval knížecí rod Oettingen-Wallerstein v období honů objekt pro potřeby myslivosti a částečně jako letohrádek.
V této historické podobě se dům po provedené rekonstrukci nachází i dnes. V současné době je objekt využíván pro potřeby bydlení a je možnost jej využít pro uspořádání slavnostních akcí.
