To je i případ domu ve vesnici Hrušky, kde se mlynářská rodina rozhodla po válce postavit vedle svého strojního mlýna rodinný dům. Nakonec jej raději nedostavěla, aby o něj nepřišla stejně jako o mlýn po roce 1948.
Naštěstí vnuka dezolátní stav vráceného majetku neodradil. Díky studiu architekta Petra Pelčáka se mu podařilo vytvořit místo pro setkávání místních i návštěvníků moravského Podluží.
Nejdříve z rozestavěného původního domu vznikl penzion, z chlévů pak společenská část penzionu se čtyřmi pokoji v podkroví. Mlýn už také není mlýnem, ale bistrem, vinotékou, kavárnou i místem, kde se konají různá sympozia a kulturní akce, školení a vinné přehlídky. Funguje i jako restaurace s možností přípravy haute cuisine či pro snídaně hostů penzionu. A hlavně se zde lidé setkávají.
Proměna mlýna je tak skvělá, že si vysloužila v roce 2024 v soutěži Česká cena za architekturu Cenu ministerstva průmyslu a obchodu za příkladnou revitalizaci brownfieldu.
Ze starého mlýna mají úžasnou vinotéku, skvělé místo pro setkávání |
Penzion na jedničku
„Zajímají mne osudy budov, protože skrze ně je možné porozumět historii, místu, a tedy tak trochu i světu. A osudy některých domů nebývají tuctové,“ říká architekt Petr Pelčák.
A popisuje: „Materiálům, detailům a interiéru staveb jsme věnovali mnoho pozornosti s cílem vytvořit prostředí, které je venkovské a tradiční, a přesto odpovídá dnešním nárokům provozním i estetickým. Chtěli jsme dát vzniknout atmosféře, v níž si nejsme jisti, zda je dílem minulých generací stavebníků nebo jejich dnešních potomků.“
Interiéry v obou budovách se mohou pochlubit příjemnými dřevěnými podlahami a také jednou specialitou: Lenka Pilařová se postarala o unikátní výmalbu válečkem, kterou však použila třeba jen na jediné stěně pokoje.
Kombinace repasovaného stylového a moderního nábytku působí útulným, až domácím dojmem, to vše „okořeněné“ designovými ikonami známých tvůrců a značek.
Mlýn ze 17. století proměnili na půvabný penzion, kde vládne pohoda |
Klasické materiály
Na stavbě umístěné v dnešní zahradě byste určitě nepoznali, že jde o původní hospodářskou budovu. Dnešní nosné stěny jsou z keramických tepelněizolačních tvárnic s bílou minerální omítkou, strop nad prvním nadzemním podlažím tvoří dřevěné stropní trámy s celoplošným prkenným bedněním.
Část podkroví nad verandou navrhli architekti jako lehkou sendvičovou konstrukci s dřevěným obkladem z modřínových prken s lazurou. Střešní krytinu zvolili autoři klasickou, a to bobrovky v přírodní cihlové barvě. Hliníková okna a dveře s izolačním dvojsklem a přerušeným tepelným mostem představují záruku dlouholetého bezúdržbového fungování.
Z bývalých chlívků vyrostl voňavý penzion, z fary stylová kavárna |
Původní rodinný dům z plných pálených cihel byl sanován proti vlhkosti a doplněn o kontaktní zateplovací systém s břizolitovou omítkou s vodorovným členěním.
Strop nad suterénem zůstal původní z keramických vložek, v dalších podlažích nahradily původní dřevěné stropy nové dřevěné konstrukce. Novou sedlovou střechu pokrývají shodné bobrovky jako stavbu ve dvoře, dešťové svody jsou skryté v zateplovacím systému. Na rozdíl od stavby ve dvoře dostala přednost dřevěná okna s izolačními dvojskly, v souladu s celkovým materiálovým řešením stavby.
A vytápění? „Zdroj tepla je společný pro oba objekty. Tvoří jej plynový kondenzační kotel (45 kW), umístěný v technické místnosti v uličním objektu. Dvorní objekt je napojený pomocí předizolovaného potrubí,“ popisují autoři.
Ohřev TUV je navíc podpořený solárním systémem tvořeným deseti kolektory ENBRA Solar 300, umístěnými na jihozápadní straně střechy uličního objektu. V každém objektu je pak samostatná akumulační nádrž. Možná se časem solární systém ještě rozšíří, a to kvůli ohřevu bazénu. Objekty jsou vytápěny podlahovým topením v kombinaci s otopnými tělesy.
Velkou pozornost věnovali architekti nejen budovám, ale také zahradě, která pro ně byla stejně důležitá jako obě stavby. „V zahradě mají svůj vlastní svět. Do něj jsme je obrátili a otevřeli. Chtěli jsme založit místo, kde vše má svůj charakter a současně vše tvoří celek,“ popisuje architekt Pelčák.
AutořiStudio: Pelčák a partner architekti – Petr Pelčák, Lenka Pilařová (výmalba válečkem), Petr Uhrín, Lenka Vořechovská Výtvarné dílo: ferotypie Vladimír Židlický Práce architektonického studia vyrůstá ze zájmu o město jako urbanistický, kulturní a historický fenomén. A provází ho chuť projektovat velké a projekčně náročné stavby. „Těžiště naší práce leží v projektech v městském kontextu, které jsou součástí rostlé stavební substance. Proto se často a rádi zabýváme historií, porovnáváním starého a nového a zvažujeme nutné a potřebné zásahy. Město a stavby, které je utvářejí, jsou tak hlavním tématem, kterým se naše architektonická kancelář projekčně zabývá.“ |
