Architekt Marek Pavlas navrhl nejprve rekonstrukci menší rodinné vily v době, kdy ještě studoval na vysoké škole. Postupně tím „navnímal“, co mu konstrukce staršího objektu dovolí, a zároveň atmosféru klidné vilové čtvrti, do níž se nakonec s rodinou přestěhoval.
Po rekonstrukci i přidání nástavby zůstalo na fasádě zdobení a nadokenní římsy z doby výstavby. Členění kovové branky zvýraznil originální nátěr.
Rodinný dům byl postaven v roce 1923 jako součást takzvané Kočího kolonie v Praze 6. Stavitel a podnikatel Josef Kočí žil v Radotíně, kde měl nejvíc realizací. Ve vlastních dílnách tu také vyráběl veškeré stavební betonové i dřevěné prvky. I tento zděný dům má proto prefabrikované stropy nebo betonové schodišťové stupně, které fungují dodnes.
„Nejdřív jsme s manželkou a malým synem bydleli v bytě v centru. Pak se nám narodila dvojčata a bylo nás pět,“ vzpomíná Marek Pavlas a pokračuje: „Rodiče nám nabídli bydlení v sousedním domě, který zhruba před deseti lety pořídili jako investici.“
Další prvorepubliková vilka, respektive její část (jde o trojdům) byla sice obyvatelná, ale předchozí majitelka ji nechávala víceméně v autentické podobě. V padesátých letech minulého století tu vznikla jen přístavba vstupní části s garáží. Nový majitel se rozhodl pro kompletní rekonstrukci, vylepšení komfortu i zvětšení užitné plochy.
Schodiště s betonovými prefabrikovanými stupni je autentické a vede do podkroví, kde jsou dětské pokoje a herna.
„Přestavby jsou vždy choulostivé, je nutné pohlídat, aby původní architektura neutrpěla. I přes zateplení objektu se v tomto případě nezměnila hmota domu, na uliční fasádě jsme zachovali ozdobné detaily či nadokenní římsy,“ připomíná architekt.
Příznivý vítr pro změnu
V rámci první etapy rekonstrukce domu došlo k výměně veškerých rozvodů, nicméně se v této fázi nezasahovalo do tvaru střechy. Na její zásadní opravu došlo až nedávno, když se manželé rozhodli nemovitost v rámci daných možností rozšířit.
„Teď už je dům nafouknutý opravdu definitivně! Posazením nové nástavby na starší poválečnou přístavbu se vyřešily přetrvávající problémy právě s konstrukcí střechy (kondenzace atd…). Z fasády tak zmizely různé odskoky a desítky let starý ,přílepek’ jsme pohledově začlenili do celku,“ popisuje spokojeně majitel.
Úpravami prošel exteriér, ale výrazně se měnil i interiér a jeho fungování. Hlavní dispoziční úpravou je propojení kuchyně a obývacího pokoje. Po vybudování venkovní terasy může rodina vyjít přímo do zahrady.
Marek si vzhledem ke své profesi dovedl najít doslova další volné centimetry, například i pro mini koupelnu pro děti v patře (do té doby byla v domě jen jedna společná v přízemí). Dětem navrhl a realizoval i otevřenou hernu na půdě.
Kuchyňskou linku navrhl majitel a vyrobili ji truhláři částečně i ze smrkové olejované biodesky. Z kuchyně se dá vyjít na terasu a do zahrady
V neposlední řadě bylo potřeba vyměnit dávno opotřebované materiály a zařízení. Vestavěný nábytek navrhl Marek na míru a zadal truhlářům, kupříkladu kuchyňskou linku. Vinylová krytina a keramická dlažba nahradily staré prkenné podlahy.
Nejenom v šedi dnů
Dům je vytápěný plynem, tepelnou pohodu vylepšují krbová kamna v obývacím pokoji. Nová okna v původním členění splňují parametry současné energeticky úsporné výstavby a mají izolační trojskla. Fasáda je podle majitele umírněná, rámy jsou dřevěné, ale lakované.
„Odstín RAL 7043 je můj nejoblíbenější,“ říká Marek Pavlas s úsměvem a vysvětluje proč: „Často jej používám i v jiných projektech, není tak tvrdý jako dnes populární antracit. Výjimkou ze ,šedého’ konceptu je doma jen žlutě natřená vstupní branka. Výraznou barvu jsem vybral, aby nebyla nuda, ale je také určitou paralelou ke stejně barevným plotům vil v sousedních Střešovicích, popřípadě k Müllerově vile. Je třeba říct, že žlutá nastartovala názorovou debatu v ulici.“
Připomíná, že v soudobé architektuře chybějí barvy, přestože svět je barevný. „Dostanu-li zadání, ať použiji přírodní barvy, pak lidé myslí jen šedou a béžovou. Ale příroda nabízí všechny barvy!“
Citlivá rekonstrukce probudila duši starého domu. Výsledek je skvělý |
Stěna v jídelním koutě je společným dílem, kreativně ji namalovala, nastříkala a nacákala celá rodina. Součástí projektu byla i úprava po většinu roku využívané zahrady.
„Začal jsem u velké sochy, vytvořil jsem okolo pár záhonů. Hodně mě ovlivnilo pracovní setkávání se zahradním architektem Ferdinandem Lefflerem a sledování jeho tvorby. Předělal jsem starou kůlnu, zvedl o pár centimetrů střechu, nová jsou okna a posuvné dveře. Teď mi slouží jako dílna a garáž pro motorky,“ říká Marek, který si na zahradu postavil také retro karavan vyrobený kdysi v NDR. V domě mu totiž chyběl pokoj pro hosty či příjemná ,zašívárna’ pro dobu podzimních plískanic.
Děti získaly prostor pro setkávání s kamarády. Na zahradě je zaparkovaný i zařízený retro přívěs.
Srdeční záležitost
Není za tím feng-šuej ani jiná východní filozofie. Marek Pavlas miluje jednoduchý tvar kruhu, protože má podle něj zkrátka sílu! Kruh se tak pomyslně uzavřel i v jeho projektu malých zahradních domků nazvaném Domky srdcem.
Dětský pokoj umístěný v nové nástavbě. Okno ve štítové zdi koresponduje s tvarem opakujícím se v celé nemovitosti.
„Jsem architekt, mám tři děti, rád navrhuji dřevostavby, kreslím i kutím. Chtěl jsem pro syny vymyslet něco originálního dřevěného, něco s příběhem. Chtěl jsem něco smontovat sám, ale v hobbymarketech mi vadila ,fórovost’ provedení, ani se mi po pravdě nic nelíbilo. Nenašel jsem ani firmu, která by měla hezké produkty. Řekl jsem si, že zkusím vyrobit domek s příběhem. Vznikla tak pirátská Kajuta č. 1, a už jsem byl ztracený. Na domky kreslím i originální motivy,“ vypráví.
Dětská stavbička nastartovala jeho další podnikání a na trh přinesla stavebnice vyráběné z křížem lepené vrstvené a lazurou natřené smrkové biodesky. Portfolio nabízí aktuálně devět typovek s kruhovými okny a otvory, jednoduchým nábytkem vybavený „kutloch“ 2 × 2,5 m i pro dospělé, ptačí budky, krmítka… Psí bouda je prototyp, který zatím zkouší roční Nugát, pes, kterého si manželé vybrali v útulku cestou z dovolené.
