V obývacím pokoji bývala jednotřídka, v ložnici učitelský kabinet. Kolik pochval či pokárání rákoskou tu za roky padlo, už nikdo nezjistí. Příběh domu, jemuž místní neřeknou jinak než „Na škole“, majitelé během rekonstrukce přesto trochu odkryli. Zjistili například, proč dům nevypadá jako typová venkovská školní budova. Původně se tu jen hospodařilo. Venkovské stavení rodina hospodáře opustila a vyrazila údajně do světa „za lepším“.
Průchod kdysi odděloval třídu od obytné části. Chybějící staré betonové dlaždice na podlaze nově doplnila stěrka. Nad originální lavicí z kina visí školní plakáty s přírodními motivy.
Opuštěný objekt po čase ožil díky obecné škole. Nicméně vlivem modernizace školství zůstal po letech znovu prázdný a propadl obci, která v něm zřídila knihovnu, zázemí v něm našlo také zdejší JZD. Poté, co památkově chráněný objekt koupili Karáskovi, proběhla kvalitní rekonstrukce a dočkal se šťastnějšího období.
„Ke zdejšímu kraji máme blízko, manžel zná Vysočinu od dětství. Jezdili jsme sem na běžky a na chalupu ke kamarádům. Máme tři děti, tak jsme chtěli mít vlastní rodinné zázemí, možnost někde se společně scházet. Začali jsme pátrat a volbu zúžili na oblast s hodinovým dojezdem od Brna, kde bydlíme. Cestou z jednoho víkendu jsme sjeli do Javorku. Zaujal nás starý dům, jeho velká okna i představa, co by se z něj dalo udělat,“ vzpomíná Ilona. A dodává: „Chtěli jsme chalupu za vesnicí, ale jsme uprostřed obce. Nicméně je tak dobře umístěná, že to ani nevnímáme.“
Moderně do minulosti
„Od předešlé majitelky mi dlouho chodily na Instagram pochvaly za naši rekonstrukci. Na chalupě odpočíváme, slavíme tu Vánoce i Velikonoce. Částečně jsme ji začali také pronajímat, ať si zdejší atmosféru užijí i jiní,“ říká Ilona.
Když dům kupovali, byl v hodně špatném stavu zhoršeném i nevhodnými zásahy vším možným, například osazením panelákových dveří. Obytná zůstala jedna část, zbytek tvořily chátrající hospodářské objekty. Projekt rekonstrukce domu postaveného ze smíšeného zdiva vypracoval rodinný přítel architekt Tomáš Beránek.
Tři ložnice osazené do prostoru půdy dělí od chodby dveře. Vestavba ze světlé biodesky kontrastuje se starým krovem.
Návrh budoucího rekreačního objektu se šesti ložnicemi vznikal ve třech, s architektem jej konzultovali Ilona a její manžel David, designér, zakladatel a majitel mmcité, společnosti, která navrhuje a vyrábí městský mobiliář. „Nejdřív jsme si definovali, co tu chceme. Některá řešení vznikala intuitivně: přála jsem si třeba kuchyň s oknem do dvora, což určilo její umístění v bývalé třídě,“ prozrazuje majitelka.
Ubytovací kapacitu navýšil i vejminek s letní kuchyní přebudovaný z bývalého chlívku. Vykoupením kusu parcely z pozemkového fondu se povedlo rozšířit zahradu, na níž zůstalo pár vzrostlých stromů, které doplnily keře a nově založené záhony. Manželé vybudovali koupací biotop, který prý na jaře oceňují i žáby. Voda cirkuluje přes filtr, přemnožení bakterií brání UV lampy.
Špičkové bydlení
Proměna nemovitosti a okolí sjednotila všechny kdysi různým účelům sloužící prostory, školní, hospodářské a obytné. Dispozice získala nové fungování, místnosti současný komfort. Kromě zjevných se během prací objevily i „lépe ukryté nálezy“, třeba že v místě spodní koupelny bývala černá kuchyň.
Zásahy však proběhly bez většího bourání. Projekt vyšel z požadavků památkářů: zachovat původní hmotu objektu, rozmístění oken, jejich možné repase, použití přírodních materiálů. Dotklo se to rákosových stropů i střešní krytiny (musel zůstat dřevěný šindel).
Bývalý předělaný hospodářský objekt rozšířil ubytovací kapacitu. Houpací křeslo – designová ikona ze 60. let je z bazaru. Svítidlo Strand značky Muuto má stínidlo z kokonového materiálu.
Záchrana objektu sice probíhala v mantinelech daných památkáři, nicméně manželé bez všemožných doporučení na recyklaci vraceli do hry originální prvky, dokupovali stavební materiál s patinou. Na opravu a doplnění krovu starší trámy z jiné stavby, dlaždice ve vstupní chodbě doplnila stěrka.
Nejcennějšími prvky stavby z hlediska památkové ochrany byly štíty a krovy unikátní dvoupatrové půdy. David s Ilonou přišli s konceptem nezatepleného prostoru, do něhož by se vložily kabiny ložnic. Architekt Tomáš Beránek jej citlivě zhmotnil, vyřešil tu koupelnu i úložné prostory.
Vznikl originální velkorysý prostor pro různé aktivity, kouty pro čtení, stolní hry, místo pro děti. V nejvyšším bodě domu visí promítací plátno, aby i za deště bylo co dělat. „Příliš tu netopíme. Jsme zvyklí, nemáme rádi přetopené místnosti. O to líp se tady nám i hostům spí. V přízemí máme přímotopy a kamna, v jedné z ložnic zůstal unikát, sloupová kachlová kamna, takzvané tahovky,“ dodává Ilona.
Barvy, šišky a brouci
Po dokončení stavebních úprav přišel na řadu interiér. „Koncept jsme měli jasný: nepříliš rustikální vzhled, teplý dekor dřeva ,ochladit’ bílou lazurou. Máme rádi kombinaci nového se starým, a toho jsme se drželi,“ vysvětlují majitelé.
Zadání svěřili interiérové designérce, kterou znali z dřívější spolupráce. Adéla Kudrnová, která částečně pracuje v zahraničí, zejména v Dánsku, k návrhům přistupuje konceptuálně, má ráda barvy. Nebojí se umístit vedle obrazu po babičce nové prvky a kombinovat je.
Ze statku vznikla škola, pak chalupa. Skvělá rekonstrukce vás nadchne |
„Než se pustila do návrhu, byly stěny bílé, měli jsme hotovou kuchyň, středobodem světnice byl velký jídelní stůl vyrobený podle manželova návrhu v mmcité. Adéle stačí říct dvě věty a hned vidí řešení. Připravila nám tři moodboardy, barevné, promyšlené a útulné. Například motivem borovic na tapetě v obýváku navázala na školní plakáty s přírodninami v chodbě,“ chválí spolupráci Ilona, která je přesvědčená, že detaily zvládnou v interiéru nejvíc.
Ovšem také hodně stojí. Vypínače jsou proto porcelánové, kuchyňská pracovní deska z přírodního kamene. Moderní nábytek doplnily repasované kusy, které majitelka s designérkou vybíraly v Antiku Jonáš.
OBECNÁ ŠKOLA Památkáři trvali na šindelové střeše i rozmístění oken, která prošla repasí. Majitelé zkultivovali i zahradu.
Dekorace mají vazbu na rodinu i zdejší kraj. Na stěnách visí obrazy a grafiky ze sbírky Davidova dědečka i porcelánové talíře s motivem brouků z kolekce Maestrokatastrof od Silvie Luběnové. Mimochodem z nedalekého Jimramova pocházel tvůrce slavných knižních Broučků Jan Karafiát.
„Knihy jsou u nás důležitou součástí interiéru. Jejich počet v několika knihovnách se neustále zvyšuje nákupem nových i těch z antikvariátů,“ nezapomněl připomenout David Karásek.
