„Je to tu nesnesitelná lehkost bytí, až je to podezřelé,“ hodnotí Tomáš s nadsázkou nevšední bydlení na potoce. Bývalý mlýn, do něhož se před lety se ženou nastěhovali, nebyl kdysi v oblasti na rozhraní středních Čech a rokycanského okresu jediný. V údolí Zbirožského potoka jich stávalo víc.
Štítová fasáda prošla výraznou proměnou – přibyla velká okna i terasa spojená ocelovou lávkou s prvním patrem a obývacím prostorem.
Vžitá představa o romantických tajemných staveních na samotě se každopádně stala oblíbenou pohádkovou kulisou. Realita bývala jiná. V usedlostech s hospodářským a industriálním provozem muselo především všechno „klapat“. Své povinnosti měli pan otec, stárek, mládek, prášek i krajánek. Mimochodem mlynářské řemeslo patří u nás k nejstarším. Do této nemovitosti z roku 1860 se zpočátku nejezdilo pro pytle mouky. Ještě předtím se tu zpracovávaly hadry pro výrobu ručního papíru.
Zájem o něj postupně opadal, a tak vznikl mlýn. Historii přibližuje Terezina maminka, jež se tu narodila. „Ve vlastnictví naší rodiny je dlouho. Pradědeček věnoval mlýn dceři ke svatbě. V roce 1953 se mlelo naposled. Přesto nám zůstal, rozlohou totiž neplnil podmínky znárodnění.“ Rodina tedy desítky let žila v Praze a do mlýna jezdila chalupařit.
Cesta z města
Tereza do svých třiceti let žila v Praze a vysvětluje, proč se rozhodli odejít na venkov: „V dětství jsem nesnášela neustálé pendlování mezi Prahou a chalupou. Chtěla jsem, aby naše děti měly jeden domov. Tomáše jsem sem vzala hned po seznámení. Byl nadšený, pochází z jižních Čech a shodou okolností má mezi předky mlynáře.“
Tomáš studoval v Praze, ale zůstat v ní nechtěl. Narození dnes patnáctiletého syna urychlilo plánované stěhování. Náročnou přestavbu podle vlastního návrhu z větší části sám realizoval. Během dlouhotrvající akce rodina bydlela ve vedlejší hotové části zrekonstruovaného mlýna.
Terasa v patře kryje prostor před vstupem do domu fungující jako tradiční venkovské zápraží.
„Pustil jsem se do nejhrubší i nejjemnější práce. Kvůli sklepu bylo například nutné vykopat a odvézt několik tater suti. Byl jsem zvyklý, s otcem jsem vyrostl na akci Z,“ připomíná. S Terezou se shodují, že jim Praha nechybí. Dál od civilizace nemusejí odolávat různým lákadlům. Tím víc času jim zbývá na koníčky, Tomášovi na malování.
Na popud své ženy začal ručně kreslit vizualizace do svých projektů, což přešlo do volné tvorby. Výtvarné umění je nepřehlédnutelné v domě i na zahradě, kde se nyní suší olejomalby. Kromě vlastní tvorby pověsil na stěny
velké obrazy od kamaráda a spolužáka Viléma Baleje. Tereza se zase věnuje hudbě (v kapele Maryšky hraje na flétnu a saxofon). Oba se také angažovali při budování školy v nedaleké Chříči.
Industriál má potenciál
Třípodlažní rodinný dům s užitnou plochou 219 m² vznikl ve vyklizeném prostoru sýpek a skladů mlýna. Industriální minulost však projekt záměrně nezakrývá. Jedinou podmínkou bylo navázaní exteriéru na dříve zrekonstruovanou sousední budovu.
Tomáš chválí přístup úředníků z CHKO Křivoklátsko, na jejímž území dům stojí. „Byli vstřícní, hlídali jen tvar a členění oken. Objekt zůstal hmotově stejný s mírným sklonem střechy. K diskusi vždycky beru řemeslníky i památkáře. Mám rád pragmatická řešení, inspirují mě dokonce pokusy a omyly, z nichž vznikají ta nejlepší řešení.“
Novým prvkem upravené východní štítové fasády je kromě velkých oken pobytová terasa, která zároveň kryje hlavní vstup fungující jako tradiční venkovské zápraží. Do severní fasády přibyly dva menší otvory přisvětlující vnitřní schodiště. Jižní fasáda zůstala na přání Tereziných rodičů beze změn.
Díky přístavbě terasy se ukázaly obrazy s údolím Zbirožského potoka a skály nad ním. Na stavbu terasy se použilo dřevo, které bylo ve mlýně dlouho uskladněné.
Došlo na vyčištění náhonu potoka, úpravy pozemku majitelé konzultovali se zahradním architektem Vráťou Brabencem a Simonou Rühmkorf. Pozemek zůstal neoplocený, symbolickým předělem je vlastnoručně vypletený plot z vrbového proutí.
Krok za krokem za světlem
Vnitřek domu rozdělený do tří úrovní Tomášovi připomíná spíš věž. Ve skutečnosti se mu povedlo vytvořit vzdušný atypický loftový byt. Ve výrazném výškovém uspořádání je jednotícím prvkem shora i ze strany osvětlené schodiště.
„Ponecháním otevřeného prostoru jsem navázal na industriální charakter místa. V původních stropech zůstaly díry po transmisích, ale počáteční romantickou představu, že je ponechám, jsem brzy opustil. Dětský pokoj se šatnou a koupelnou jsem umístil do zvýšeného přízemí, obývací pokoj s kuchyní do prvního patra, ložnici s pracovnou a koupelnou do podkroví. Ve sklepě máme dílnu, saunu a technickou místnost,“ popisuje architekt.
Mlýn jako z pohádky. Do rekonstrukce se majitelka pustila až v důchodu |
Schodiště dělí od obytných místností v přízemí zeď, o patro výš podpořila průhlednost interiéru prosklená stěna. V nejvyšším místě přecházejí schody do pracovny, což připomíná otevřenou palubu. Široké parapety, na nichž se dá sedět i ležet, splnily představu o zabydleném schodišti, které má navíc příjemný sklon pro chůzi a pod obložením ukryté úložné prostory.
Důležitým parametrem byla flexibilita interiéru, aby v budoucnu nic nebránilo měnícím se potřebám bydlení. Dům vytápí kotel na peletky, doplňují jej litinová zplynovací kamna, v případě potřeby sálavé panely.
Retro scéna
Partneři se snažili o zútulnění a zabydlenost, některá řešení vyplynula z učení feng-šuej. Útulný znamená i bezpečný, což určilo například vzdálenost mezi obytným prostorem a vstupními dveřmi. Spoluautorkou návrhu je Tereza (jako i při dalších projektech rodinného ateliéru Debyt).
Dřevěné schodiště bez podstupnic je ústředním prvkem otevřeného třípodlažního prostoru. Široké parapety slouží jako lavice.
„Chtěli jsme dosáhnout lehkosti, civilnosti i každodenní praktičnosti,“ zmiňují a Tomáš pokračuje: „Od Terezy jsem se naučil, jak vnímat textil i barvy. Dřív jsem se v pr ojektech zaměřoval jen na samotný prostor.“
V ekologicky řešené stavbě dbali na využití toho, co už existovalo – tedy na trámy z původních konstrukcí i na řezivo po léta v usedlosti ukládané. Z něho je poskládaná nová terasa či koupelnový nábytek vyrobený na míru. Až na pár výjimek (například kuchyňská linka) je byt zařízený právě nábytkem na míru a několika kusy z 50. až 80. let 20. století.
Při výběru věnovali pozornost právě i bytovému textilu: autorský koberec v obývacím pokoji je společným dílem textilní výtvarnice Evy Tomešové a architektovy ženy. Příkladem zlaté éry českého designu je koberec v pracovně od Antonína Kybala.
