„Investor nás oslovil už v roce 2011, ale nechtěl na projekt spěchat a preferoval, aby se vše neslo ve volnějším tempu. V té době bylo téma revitalizace panelových domů v plenkách. Rekonstrukce řídily spíš stavební firmy, které vše dodávaly takzvaně na klíč, architekti byli oslovováni minimálně,“ popisuje Mária Maninová z ateliéru MAAT.
Další zajímavé články a návštěvy najdete v časopise Bydlení mezi panely.
Krčské sídliště patří k velmi vydařeným. Vedoucím projektantem sídliště byl Josef Kalous, společně s Josefem Polákem. Architektům se podařilo oddělit pěší a silniční dopravu. Děti z většiny domů tak nemusely při cestě do školy nikde přes silnici. Na sídlišti je také dlouhá „pěší promenáda“ sloužící jako tradiční hlavní ulice s obchody a službami.
Mezonet v paneláku
Zrekonstruovaný byt je v jednom ze tří mezonetových panelových domů na sídlišti Krč z 60. a 70. let. Domy mají 14 pater a byly určené přibližně pro 500 obyvatel (209 bytů).
Vnitřní prostory sousedících bytů se vzájemně prolínají podobně jako kostky v tetrisu. Výtahy staví jen v každém třetím patře, kde je uprostřed dispozice podélná komunikační chodba, ale nejde o trojtrakt, nosný systém je příčný s rozpětím šest metrů.
V paneláku vyřízli kus stropu a propojili dva byty. Vznikl mezonet |
Z původního 3+1 s koupelnou a samostatným WC je teď 3+kk se dvěma koupelnami. Jedna z nich vznikla v místě původní kuchyně. „Mohli jsme tak splnit přání investora, aby měla okno. Dispozice byla vyčištěna od zbytečných meziprostorů, akustické oddělení místností vyřešily nové kvalitnější dveře,“ popisuje Mária Maninová.
Barevnost bytu odkazuje k Bauhausu.
Mohutné betonové schodiště, úplně stejné, jako je ve společných prostorách domu, se stalo součástí obývacího pokoje a bylo „obaleno“ úložnými prostory se skrytým vstupem do jedné z ložnic.
Méně dřevěných prvků
Na přání investora se v interiéru vyskytuje méně dřevěných prvků, barevnost odkazuje k Bauhausu, industriálně brutalistní inspirace vychází z povahy domu.
„S investorem jsme také měli společnou fascinaci měnícím se Berlínem na počátku 21. století. Náladou jeho kaváren, směsí estetiky nedokončenosti a retra a rozvíjející se nové architektury,“ doplňuje Mária Maninová.
Projekt se vyvíjel postupně, zadání bylo doplňováno a upravováno i podle zkušeností v prvních letech užívání. Některé prvky interiéru zůstaly po původních majitelích a znovu se využily: svítidla v ložnici se repasovala, bruselská trojnožka s ulomeným rohem dostala novou desku z překližky a povrchem z marmolea, kovový čtvercový stolek se stal gramofonovým stolkem na kolečkách.
Stěny bez stěrky
Průsvitné závěsy mohou podle volby zakrývat výhledy z oken, aby nebyly vidět pestrobarevné fasády okolních paneláků.
„Vedení elektroinstalací po povrchu bylo nutností, nakonec se staly industriálním dekorem. Kontinuální podlaha z polyuretanu je vylitá ve všech místnostech. Původní panelové stěny jsou bez stěrkování natřeny barvou s ponecháním hrubosti a nedokonalostí,“ říká Mária Maninová.
Vybavení obývacího pokoje doplnila trojice grafik od Jana Šrámka, zobrazujících už zaniklé představitele brutalistní architektury, Transgas a Telehaus.
Průsvitné závěsy mohou podle volby zakrývat výhledy z oken. „Švéďáky“, jak se krčským mezonetovým domům říkalo (konstrukce vycházela ze švédského vzoru), zatím unikly divokým odstínům fasády po zateplení, většina okolních domů bohužel nikoli.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení mezi panely.
