Kanovnický dům představuje součást národní kulturní památky Areálu kostela sv. Petra a Pavla vč. děkanství, stavebně navazuje i na sousední objekty.
„Při koncepčních úvahách nám bylo vodítkem historické využívání domu. Fungoval jako rezidence kanovníka s nezbytným zázemím (kuchyně, stáje, sklady, personál, apod.). Navrhované využití se k takovým funkcím vrací a přetavuje je na soudobý standard a komfort,“ vysvětluje architekt Marek Štěpán, autor rekonstrukce a milovník církevních staveb, kterým vrací jejich lesk a slávu.
Svůj projekt přihlásil do soutěže Interiér roku 2024 v kategorii Soukromý interiér – rekonstrukce. Do desátého ročníku soutěže mohli hlásit čeští a slovenští architekti a interiéroví designéři soukromé i veřejné interiéry, které byly dokončeny v průběhu roku 2024. Výsledky byly vyhlášeny v pražském Centru současného umění DOX 29. dubna 2025.
Kostel Marie Restituty na sídlišti v Brně plánoval architekt 30 let |
Návrat do historie
V hlavním obytném patře, které dříve fungovalo jako piano nobile (česky „vznešené patro“, zpravidla se tento výraz používá jako označení prvního patra šlechtických paláců a zámků, většinou u barokní architektury), je opět reprezentativní byt.
O patro výš v podkroví přidali architekti ještě jeden byt v obdobné velikosti. Přízemí pak slouží jako provozní zázemí, v jižním křídle je bydlení a sala terrena (sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce).
„Aby se daly tyto potřebné funkce harmonizovat se strukturou domu, vzniklo několik nezbytně vložených prvků. Tyto jsou koncepčně a materiálově odlišeny od historických konstrukcí. Zároveň lze říci, že přízemí a patro respektuje historický charakter budovy, zatímco podkroví je nově řešená konstrukce, kde jsou uplatněny současné architektonické principy,“ objasňuje Marek Štěpán.
A pokračuje: „Půdorysně tvoří dům písmeno U s podlouhlým a úzkým vnitřním dvorem. Podlouhlou stopu vtiskly domu hradby, které zde probíhaly a jsou nyní jeho součástí.“
K Vánocům dostali jako dárek kostel, který vypadá jako smotek papíru |
Záměr celé rekonstrukce a obnovy bylo opětovně do domu umístit rezidenční funkci, kterou časem ztratil. To se projevilo jako velká výhoda, protože měřítka a proporce jednotlivých místnosti byly ve značné shodě s předpokládaným stavebním programem.
Naštěstí architekti nemuseli příliš zasahovat do dispozice, stačily pouze lokální úpravy. Velikost stavebního programu ovlivnila podle architekta Štěpána i expanzi obytné funkce i do podkroví. Z analýzy vyplynula i nedostatečnost komunikací, zvláště vertikálních.
Návrat pavlače
Při rekonstrukci bylo třeba zlepšit stavebně technickou kondici domu a přizpůsobit ji současným standardům. Vzniklo tak několik vložených prvků, například propojovací pavlač či schodiště. Pavlač propojuje místnosti v tomto domě, ale i domy sousední (při realizaci se dokonce ukázalo, že tak tomu bylo i v minulosti).
Architekt Štěpán nově koncipoval dřevěné podkroví s novou statickou koncepcí krovu, kde uplatnil současné architektonické prvky. Hlavním zásahem do původních konstrukcí se stala úprava vertikální komunikace ve vstupní části a instalace dnes nezbytného výtahu.
„Bylo nutné i rozebrat stávající střechu a nahradit ji novou dřevěnou konstrukcí s ocelovými prvky, které umožnily využití podkroví. V rámci stavebních úprav se vyřešily i statické problémy stropů nad druhým nadzemním podlažím a celkové ztužení objektu,“ upozorňuje architekt Štěpán.
Kostelů se bude v Evropě stavět víc, říká architekt Štěpán |
Použil tradiční materiály: keramiku, kámen, dřevo, ocel, sklo a trochu betonu. „Subtilní tektoniku prosklené pavlače bylo možné přiznat v exteriéru vzhledem k tomu, že prostor pavlače je nevytápěný. Jemnost a pravdivost výsledné konstrukce nechává vyznít zemitosti původního historického domu,“ dodává autor na závěr.
