Mezi nejoblíbenější patří zejména příběhy těch, kteří se do rekonstrukce pustili sami, bez architekta, a někdy dokonce i svépomocí. Nechybějí mezi nimi ani „statečné ženy“, které neodradily nutné stavební zásahy.
Bývalé kozí chlívky mají výbornou polohu u rybníka. Díky rekonstrukci slouží pro ubytování.
Mezi ně patří i paní Pavla. Ta se do rekonstrukce starého mlýna, který si pořídili její rodiče jako rekreační chalupu, pustila dokonce až v důchodu.
Mlýn jako z pohádky
Ve mlýně, který je vyobrazen už v kronice z roku 1764, se vystřídalo pět generací mlynářských rodů. Díky tomu, že počátkem 20. století nebyli tehdejší majitelé natolik bohatí, aby něco modernizovali, může se dnes majitelka pyšnit sbírkou originálních strojů a zařízení z konce 19. století, které čekají na renovaci.
Pavlin dědeček pocházel z nedaleké vesnice a někdo z příbuzných dal jejím rodičům tip. Mlýn koupili společně s kamarády od potomků posledního mlynáře, přestože původně sháněli chalupu. Čtyři dospělí si tak pořídili „zábavu“ na roky.
V sedmdesátých letech byl objekt v jižních Čechách totálně zdevastovaný, bez vody a elektřiny, svítilo se petrolejkami a pro vodu museli noví majitelé do studánky. „Stavení opravovali průběžně a svépomocí. Rodiče Pavly zde zůstali i na důchod a ona za nimi dvacet let dojížděla.
Před šest lety, po smrti otce, se její vztah k chalupě změnil. Jakmile odešla do důchodu, rozhodla se jej zrekonstruovat. Začala střechou a okapy, které zde nikdy ani nebyly, skončila interiéry.
Ve velké ložnici v patře se spí jako v bavlnce, a to nejenom díky příjemnému ložnímu prádlu.
„Řemeslníky jsem sháněla na internetu, první šikovní dali tip na další. Jezdila jsem na kontrolu, ale většinou to nebylo potřeba. Na schopné lidi si totiž musíte počkat, takže to někdy trvalo,“ prozrazuje Pavla.
Mlýn neztratil nic ze střídmé atmosféry zvenku i uvnitř. Místnosti jsou zařízené nábytkem nebo předměty z bazarů i novými stylovými, jako se to povedlo například v kuchyni a koupelnách.
„Rozhodla jsem se využít také něco z toho, co jsem objevila v mlýnici. Staré věci mě fascinují, představuji si, kdo tady spal, kdo tady třeba žehlil... Dědeček byl malířem porcelánu, pár kousků od něj jsem si tu vystavila,“ zmiňuje Pavla a chválí maminku, která našila z bavlněného kanafasu závěsy, ubrusy a zástěry.
Dokonalá rekonstrukce chalupy
V úplně jiné situaci než paní Pavla byl Marek Štukhejl, který zdevastovanou chalupu v Daňkovicích koupil v červenci 2018. Hlavně proto, že je profesionál, rekonstrukcím i stavbám chalup, které vypadají jako postavené před desítkami a možná celé století, se věnuje on a jeho firma už celou řadu let.
Daňkovice leží v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Lokalita je proslulá dochovanou lidovou architekturou, a tak bylo na co navazovat. Marek Štukhejl se rozhodl pro co největší zachování původních dobových prvků, které obohatil novými postupy. Přízemí chalupy je konzervativnější, půda naopak modernější. V zadním štítu vzniklo prostorné okno a je zde i moderní koupelna.
Stav domu před proměnou byl žalostný.
„Rekonstrukce probíhala svépomocí 14 měsíců, začal jsem střešním pláštěm, následně přístavbou a pak proběhlo kompletní repasování oken. Chalupa se dočkala nových inženýrských sítí i fasády. Došlo i na proměnu zahrady a nové oplocení,“ vypočítává Marek Štukhejl.
Během rekonstrukce došlo i na bourací práce. Ze síně lze nově vstoupit do zahrady a z chodby je nově možný vstup na schodiště. Koupelna s odděleným WC vznikla z malého chlívku. Součástí přízemí je bývalá komora, dnes ložnice pro seniory.
Přístavba je zaizolovaná, vytápěná, s dostatkem úložných prostor a vysokým mrazákem v nice pro uskladnění potravin. V zadní části je kolna pro uskladnění dřeva, sportovního a zahradního náčiní, vešla se i příruční dílna.
Chalupa v Daňkovicích prošla velmi zdařilou proměnou.
Hájovna probuzená k životu
Pod rekonstrukcemi starých stavení bývají stále častěji podepsaní i architekti. Monika Lněničková ze studia Miramari dostala možnost přetvořit na rekreační objekt starou hájovnu, která ovšem představovala o nádhernou ukázku dobové architektury v severních Čechách.
V interiéru se muselo změnit takřka vše. Uvnitř bylo nutné očistit zdi až na cihly, udělat nové rozvody, vyměnit okna i podlahu, otevřít krov, aby vynikly zachovalé trámy a dům začal doslova „dýchat“.
Kuchyň je navržená s ohledem na početnou rodinu.
Majitel je nadšený nimrod, takže hájovna měla sloužit jako víkendová chalupa a také jako místo pro jeho lovecké trofeje. Celá rekonstrukce pak respektovala i to, že se časem do hájovny chce majitel přestěhovat natrvalo.
Důraz na kvalitní přírodní materiály, od dubových prken na podlaze, pískovcového krbu až po výrazné použití lnu, sice zvýšilo náklady na rekonstrukci, pomohlo však vytvořit nadčasový interiér, kam se početná rodina ráda vrací a jednou bude určitě i příjemným domovem pro trvalé bydlení majitele.
Ze staré chalupy vznikl penzion s duší
Stále častěji vznikají z větších chalup a statků po rekonstrukci penziony nebo chalupy na pronájem. Patří k nim i Samota Hojšín. Původní usedlost tvořila chalupa, stodola a soubor menších hospodářských staveb.
„V rámci návrhu došlo k otevření dvora směrem k přístupové cestě. Na podélné ose byl v místě původních vrat do stodoly vytvořený průchod a velkorysý průhled na přilehlé louky. Volně tak parafrázuje historické průjezdné mlaty stodol. Tím si soubor budov zachoval svou charakteristickou .atmosféru, ale zároveň se otevřel do okolní přírody,“ popisuje architektka Ivana Svatošová, autorka projektu Samota Hojšín.
Chalupa - dřevěná okna s červenou lazurou jsou v kontrastu s bílými omítkami starých původních staveb.
Staré stavení obytné chalupy bylo zachované, společné prostory chalupy doplňují i dva pokoje, každý se samostatným hygienickým zázemím. Cílem rekonstrukce bylo zachovat venkovskou atmosféru a propojit ji s nábytkem, který však už odpovídá současnému životu.
Krásu nerovností starých zdí a oken tak doplňují čisté linie některých nových prvků. Části zdí a kleneb byly ponechány. Dřevěná okna s červenou lazurou jsou tak v kontrastu s bílými omítkami starých původních staveb. Stejnou barvou byly upravené i vstupní dřevěné kazetové dveře, replika původních.
K velkým kladům rekonstrukce patří i využití původních materiálů. „Jedním z hlavních požadavků investora byla recyklace použitelných dřevěných trámů z původního objektu stodoly, která už neplnila svoji funkci. Tyto trámy jsme v interiéru využili pro konstrukci baru, ale také jako nosný prvek zavěšených svítidel,“ dodává architektka Svatošová.
Chalupa v Jizerkách opět ožila
Z bývalé chalupy v Jizerských horách, snad malé manufaktury na výrobu bižuterie, vznikl objekt, který měl sloužit jako penzion. Jenže situace se změnila stejně jako majitelé, a tak pro stavbu nastal „třetí život“. Zadáním byla přestavba chalupy na moderní rekreační objekt určený pro odpočinek a relaxaci
Chalupa v Jizerských horách opět ožila: rustikálně pojatá kuchyň je vybavena vším potřebným včetně retro lednice.
Studio SENAA architekti přistoupilo k rekonstrukci chalupy na svažité mýtině uprostřed lesa v Kořenově velmi zodpovědně. Jenže stavba, ačkoliv vypadala vzhledem ke svému stáří zachovale, se začala během prvních zásahů doslova rozpadat.
Skryté statické poruchy nosné konstrukce nakonec vedly k tomu, co nikdo neočekával, a to k demolici značné části stávajícího objektu. Nová chalupa však zachovává původní tvar i umístění. K výchozímu obdélnému půdorysu chalupy přidali architekti novou přístavbu v úrovni prvního podlaží, která viditelně odděluje historickou část domu a rozšiřuje hlavní obytný prostor. Dům doplnily střešní vikýře, které dostatečně osvětlují horní koupelny, a schodiště.
V zimě získává zasněžená chalupa až idylický vzhled.
Slavní, kteří propadli chalupaření |
