Vyhlédnutá chalupa se stodolou, velkým pozemkem a ovocným sadem je okouzlila na první pohled. Bylo rozhodnuto. Před nastěhováním však byla nutná rekonstrukce, které se ujal stavební inženýr Luboš Lonský a architektka Michaela Záhorovská.
Nejdřív přišla na řadu stodola. Majitelé spolu s dětmi prozatím přespávali v chalupě v původní světnici. I tu ale bylo časem nutné proměnit.
„Na začátku jsme s Ivou a Pavlem plánovali pouze menší rekonstrukci zádveří, světnice s kamny a kuchyní, kde by celá rodina přespávala, a předělání jednoho menšího pokoje na koupelnu, která v chalupě chyběla. Nad čtvercovou dispozicí menší světnice, která měla plnit tolik funkcí, jsme si s majiteli poměrně dost lámali hlavu. Na další schůzce jsme již řešili, zda by se k světnici dala připojit i část podkroví, kde by mohla být ložnice,“ říká architektka Michaela Záhorovská.
 |
Rekonstrukce se tedy rozšířila na neobydlené podkroví a zateplení střechy, která se dělala celá nová. Při výběru střešní krytiny byl pro Pavla nejdůležitější „původní vzhled“ střešního pláště. S architektkou se shodli na střešních taškách bez profilování v terakotové barvě. Výsledek je perfektní, střecha na chalupě vypadá skvěle. Směrem do zahrady vznikly i tři vikýře, které osvětlují podkroví.
„S architektkou jsme začali řešit i fasádu chalupy, detaily podbití, na dvakrát jsme vzorovali přesné odstíny moření dřeva – jednou na prodejně a podruhé na konkrétních dřevěných palubkách určených k podbití. Řešili jsme, jak přesně by měla vypadat repasovaná okna a vstupní dveře, abychom neudělali krok vedle a celou rekonstrukci chalupy nějakou drobností nepokazili,“ vzpomíná Pavel. „V určité fázi rekonstrukce jsem manželce raději přesné náklady nehlásil,“ směje se při vzpomínce.
Vzhled chalupy se postupně měnil k lepšímu. Pomohlo nové vyspárování cihel na fasádě a předělání zápraží, kde zmizely různé dobetonávky a nánosy od původních vlastníků. „Ponechali jsme ale původní plot. Místy již byl ve velmi špatném stavu, ale drobné opravy a korekce mu opět prodloužily životnost,“ říká majitel.
Pohádková chalupa byla domem hrůzy. Majitelé z naivity rychle vystřízlivěli |
„Plot je pro mě vždy velké téma i u novostaveb. Dost často na něj už nezbývají peníze, a tak se prostě nějak udělá. Plot však dotváří celkový dojem každé stavby a měla by mu být věnována stejná péče jako fasádám domů. U této chalupy právě místy již nedokonalý plot dotváří autentický dojem a pěkně ladí s původní fasádou,“ říká architektka.
Pavel si vyhrál i s interiérem, kde si dal velmi záležet na detailech. Na záklop stropu světnice sehnal truhlárnu, která vykupuje staré dřevěné trámy a řeže je na prkna. Ta díky tomu vypadají v chalupě věrohodně. Podlahu zdobí opravdové půdovky (cihelná dlažba) ze starých chalup.
„V celém přízemí se dělaly kvůli novým elektrorozvodům i omítky, ale opět autentické a nedokonalé, aby dotvářely celkový dojem. Ani výmalba nebyla z běžného sortimentu. Zvolené barvy jsou na vápenné bázi. Z původních dveří byly odstraněny všechny nánosy barev a bylo ponecháno i kování,“ popisuje interiér architektka.
Modernější prvky vybírali majitelé spolu s architektkou s velkou pečlivostí – jako třeba obklad za kuchyňskou linkou nebo do sprchového koutu, kam nemohly být použity nasákavé půdovky. Za toaletou je dřevěná skříňka, za umyvadly selský dřevěný obklad s profilováním. Vodovodní baterie jsou ve stařené mosazi.
Chalupa je i přes původní vzhled přizpůsobena současné době a aktuálním požadavkům na komfort užívání. Nechybí chytrá domácnost a součástí je i podlahové topení. Vše je ovšem velmi pečlivě skryto a celkový dojem neruší žádné moderní vypínače ani termostaty.
Dominantní svítidla jsou repasovaná. „V podkroví jsme pracovali s LED pásky, které při večerní atmosféře vedou nenápadně ke krovu. Toto nepřímé osvětlení je tím nejlepším způsobem, jak prostor krovu nenásilně, ale kvalitně nasvítit,“ dodává architektka.
Michaela Záhorovská
|
