Dům v novobarokním slohu s nárožní věží stojí přímo v historickém jádru Opavy, byt v nejvyšším patře nabízí nádherný výhled na náměstí s divadlem a městkou radnicí. Nechal si jej postavit zlatník Gottfried Svoboda před více než sto lety od architekta Huberta Kmettna.
„Interiéru dominují impozantní francouzská okna, terasa do vnitřního dvora, původní cihlové zdivo a trámy,“ popisuje designérka Veronika Goldmannová.
Klienti, manželský pár žijící zatím v Praze, si na tomto místě přál vytvořit klidné zázemí od rušného hlavního města. Vlastně šlo o návrat ke kořenům, protože manželé jsou původem z Opavy.
„Proto pro mě bylo důležité vytvořit interiér plný harmonie. Byt jsem převzala ve stavu shell and core. Při práci na tomto projektu jsem musela skloubit nejen design, ale i dohled nad celou rekonstrukcí. Organizace obnášela zajištění dodavatelských firem a neustálou kontrolu jejich práce,“ vysvětluje zadání designérka.
Svůj projekt přihlásila do soutěže Interiér roku 2022 v kategorii Soukromý interiér - Rekonstrukce. Uzávěrka již osmého ročníku soutěže pro architekty a interiérové designéry z České a Slovenské republiky je 28. února 2023. Vítězové budou vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX 16. května 2023.
Když designérka dostane volnou ruku
Velikost interiéru, se kterým autorka pracovala, je 143 m2, terasa má dalších 20 m2. „Klienti si hlavně přáli zachovat příjemnou atmosféru, ale v dalších záležitostech nechali zásadní rozhodnutí na mě. Například mou velkou prioritou bylo zpřístupnit terasu i z koupelny, protože v původním interiéru bylo pouze pevné okno,“ vzpomíná designérka.
Věděla, že majitelům záleží nejen na kvalitě její práce, ale i použitých materiálů. Podlahy proto vybrali dřevěné, většina nábytku byla zhotovena na míru.
„Aby byl interiér autentický, oslovila jsem několik méně známých firem, které na základě mých návrhů vyrobili kovové knihovny, televizní stolek nebo lavici mezi trámy. Vzhledem k historickému charakteru interiéru jsem chtěla do bytu vložit i kousek historie, například v podobě repasovaného křesla od Jindřicha Halabaly,“ vypočítává Veronika.
Při navrhování se musela vypořádat i s překážkami v podobě specifik tohoto interiéru, jako je částečné zešikmení či všudypřítomné trámy. Ty se však naučila využít i ve svůj prospěch, například při zasazení vestavěné skříně v ložnici.