„Záměrem návrhu interiéru nebylo vrátit se o sto let zpátky, ale stejně jako v době první republiky pracovat řemeslně s každým detailem, pečlivě volit materiály, tvary i dekory. Vytvořit prostor, který by bez sentimentu reflektoval styl domu, jeho vnitřní charakter, ale nabízel všechny atributy současného standardu bydlení,“ vysvětluje architektka Veronika Pánková.
Rekonstrukce bytu s plochou 108 m2 vyžadovala zejména úpravu dispozice. Byt obsahoval malé průchozí místnosti, nevhodné hygienické zázemí, kuchyň byla oddělena vstupní chodbou od jídelny i obytného prostoru, tak jak tomu v ještě nedávné minulosti bývalo zvykem.
Projekt nového interiéru přihlásil developer do soutěže Interiér roku 2020 v kategorii Soukromý interiér – rekonstrukce. Do šestého ročníku této soutěže mohou architekti a interiéroví designéři z ČR a SR hlásit realizace vzniklé v tomto roce od 1. 11. 2020. Uzávěrka přihlášek je už 28. 2. 2021.
Vítězové budou vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX, a to v úterý 18. 5. 2021.
Změna začíná u dispozice
Šetrnými zásahy do nenosných konstrukcí se podařilo získat hlavní otevřený obytný prostor, zachovat prostornou vstupní halu se zimní zahradou a vytvořit dvě ložnice.
Hlavní ložnice má k dispozici samostatnou toaletu včetně vany v prostoru i šatnu. Za skrytými dveřmi v rámci šatny je nezbytná technická komora, kam se podařilo dostat vše, co má zůstat skryté.
„Zadáním byly přírodní materiály v zemitých a tlumených tónech. Celým interiérem se tak prolínají plochy velkoformátového přírodního mramoru. Objevuje se na obkladech ve sprše, za vanou, na toaletách, za kuchyní, ale i na podlaze zimní zahrady či tvoří desku odkládacího stolku u sedačky,“ popisuje architektka Pánková.
Většinu ploch se podařilo osadit v jednom formátu, bez nutnosti dělení na menší části. Desek bylo omezené množství a poskládat obklady tak, aby se musely co nejméně dělit, měly únosnou hmotnost a pokryly všechny preferované plochy, bylo sice logisticky dost složité, ale o to lepší je výsledný dojem.
V bytě najdete opakovaně také kouřový dub. Je na podlaze i nábytku, někdy kombinovaný s dubem mořeným černým olejem, aby vynikla přírodní kresba dřeva.
„Tónování podlahy i nábytku probíhalo odděleně, aby byl výsledný dojem co nejpřesnější, na oba prvky jsme použili stejné oleje i techniku takzvaného vytírání,“ objasňuje Veronika Pánková.
Důraz na detail
Dalším výrazným materiálem je v interiéru mosaz. Stálo nemalé úsilí sladit všechny prvky do jedné barvy kovu, ať už jde o vypínače a zásuvky, svítidla, kovové úchytky na nábytku či baterie v koupelnách a toaletách.
„Jedno ze svítidel se stále nedařilo najít v požadovaném tvaru, povrchu, únosné cenové hladině, tak jsme si museli pomoci i přelakováním a zapojit tři lokální firmy, než dostalo svítidlo požadovaný vzhled.
I vnitřky šatních skříní drží jednotnou linii, šatní tyče jsou rovněž z mosazi, panty skříní naopak v černém titanu, aby nerušily. Mosaz pro nás byla výchozím bodem mnohého,“ popisuje autorka projektu nelehkou cestu k dokonalému provedení všech detailů.
Jediné zachované detaily představuje kování na původních oknech a vstupních dveřích, ty jsou repasované. Původní mosazné kličky oken i vstupní kliku nechala autorka znovu odlít podle dochovaného vzoru.
Na míru odlévané jsou i mosazné úchytky na některých skříních, drží tvarový rukopis kliček oken. V pojetí stěn se architektka nechala inspirovat fasádou domu a detaily zábradlí vnitřního schodiště.
Ostré linie se objevují na detailech čalouněných obkladů za postelemi, na dřevěné stěně ve vstupní chodbě, která obsahuje dveře do ložnic i na samostatnou toaletu. Motiv se dále prolíná do polepu skel zimní zahrady, ale i do výběru látky na závěsy.
„Interiér měl svým pojetím vytvořit prostor, který by člověka vytrhl z každodenní všednosti. Měl nabídnout už pouhým pojetím stěn, kombinací materiálů, barev, citlivým řešením umělého osvětlení a uspořádáním nábytku scény, které by samy o sobě byly obrazy a nevyžadovaly další dekorování. Stačí přirozená kresba kamene, dřeva, látky a kovu,“ dodává na závěr architektka Veronika Pánková.