Na chatu v brdské osadě u Kocáby postavenou koncem 50. let minulého století jezdila Alena v dětství na prázdniny k prarodičům. Nedávno ji zdědila po svém otci, na kterého ji před časem zase přepsala jeho matka. Po přestavbě je teď mnohem komfortnější rekreační objekt vybavený k celoročnímu bydlení, ale zatím se stále využívá spíš v létě, mimo sezonu pak o víkendech.
Fasáda čeká na další úpravy – jinou barvu opravené omítky i zastínění lodžie. Nová jsou plastová okna se šedou fólií. Na zahradě buduje majitelka provětrávané dřevníky.
Původní dřevěná chatka prošla během let různými úpravami, jejichž cílem bylo mít uvnitř víc tepla a také místa pro skladování zásob typu „kdyby se náhodou někdy něco hodilo“. Postupně se podařilo uskladnit tu devět mrazáků, pár lednic, polámaný nábytek, vatované kabáty na stavbu či umělý vánoční stromek.
„Mamka před lety vzala babičku s dědou na návštěvu chaty jejích rodičů. Tam se inspirovali k částečné přestavbě,“ připomíná mladá majitelka. K „vylepšení“ použili v té době dostupné materiály, na design či funkci se nehledělo.
Když babička ovdověla, o chatu se neměl kdo starat. Alena jezdila sekat trávník, udržovala zeleň. Pomáhal jí otec, který před třemi lety zemřel. Jeho posledním přáním bylo, aby se hned pustila do přestavby chátrající chaty.
Odlehčené bytí
Alena vybavená praktickými zkušenostmi z předchozích úprav malého panelákového bytu začala rekonstruovat před dvěma lety. Protože se několikrát stěhovala, naučila se věci nehromadit, případně je včas třídit.
„Autem jsem odtud odvážela tříděný odpad. Ve městě mě měli za kontejnerového fantoma. Přízemí i podkroví byly zabarikádované hlubokými skříněmi plnými krámů,“ vzpomíná.
Dříve zastavěný prostor se po vyklizení proměnil v obývací pokoj. Původní prkenná podlaha roky zakrytá starým PVC tu zůstala.
Odměnou za několikaměsíční adrenalinové odkrývání vrstev byl znovuobjevený prostor s nečekaným potenciálem využití. S vyklízením jí pomáhal její přítel, kamarádi, rodina. Zmiňuje také sestru, která už byla v pokročilém stadiu těhotenství. K další spolupráci přizvala firmu svého švagra, kterému vděčí za bezproblémový průběh rekonstrukce. Přivedl i statika, aby posoudil stávající konstrukce. Ten konstatoval, že objekt „unese“ běžný rekreační provoz.
Mezi prvními na seznamu byla výměna oken. Parapety jsou teď však osazené výš o 30 centimetrů kvůli kuchyňské lince (s dispozicí do písmene ,L’). Mají izolační dvojsklo a sítě proti hmyzu. Zevnitř jsou rámy bílé, zvenku mají šedou fólii.
„Myslela jsem už dopředu na fasádu, takto meruňková nezůstane. Venku totiž ještě zavírám oči, spoustu věcí čeká na předělání,“ upřesňuje s úsměvem majitelka a dodává, že i zahrada byla takový pelmel: staré jabloně, králíkárny i venku na různých místech zastrčené kusy starých koberců a PVC.
Rozpadající se skleník připomínal gilotinu, trochu děsily všudypřítomné desky eternitu. Denně pak s přítelem odváželi dva vozíky na skládku u Příbrami. Alena staví jednoduché dřevníky, do kterých rovná zbytky z rekonstrukce. Provětrávané dřevo tvoří i zajímavou kulisu. Prozrazuje, že si pořídila novou cirkulárku, motorovou pilu už má.
Jak se budí retro
Spojením dvou prostorů vznikla větší koupelna s toaletou a komfortním sprchovým koutem. Na podlaze i na stěnách keramické obkládačky, zrcadlo s LED podsvícením.
Kvůli nedostatku cementu se kdysi používala malta plná písku, omítky byly nekvalitní. Připevnění televize a skříněk se proto neobešlo bez takzvaných rychleschnoucích chemických kotev. Překážkou byly zkroucené zárubně, nové dveře museli řemeslníci před osazením zbrousit. Staré dřevěné podlahy překrývalo až osm vrstev PVC a koberců. Díky této silné „ochraně“ zůstala prkna v obývacím pokoji v použitelném stavu.
Nikoli však v dlouhodobě nevytápěném podkroví, kde je přes ně položená nová vrstva prken. Odkryté trámy pod palubkami esteticky vylepšilo dřevěné obití.
Kuchyň sloužila předchozím majitelům po desetiletí jako multifunkční prostor, vařilo se tu a zároveň se topilo v malých kamnech. Namísto jídelního stolu stačil menší kávový. Kout v přízemí oddělený od obývacího pokoje příčkou s podávacím okénkem byl oblíbeným místem ke sledování televize, vešlo se i kanape na přespání. Ubouráním příčky vznikl průchod do pokoje.
Na stejném místě tu stojí dříve nevyužívaná krbová kamna. Topenář je zprovoznil a s nimi i celou soustavu, do níž napojil radiátory, které tu dřív stály také jen tak. Oběhové čerpadlo a tlaková nádrž s jištěním proti výpadku proudu jsou umístěné ve sklepě.
Alena šla v uživatelském komfortu ještě dál: nechala zřídit wi-fi, díky čemuž wi-fi teploměry v normálních zásuvkách měří, kolik stupňů je v konkrétní místnosti (i ve sklepě). Může tak na dálku zapnout přímotopy. Ráno spustí temperování, odpoledne přijede a teprve pak zatopí v kamnech.
Chatu vylepšují už přes půl století, teď je konečně podle jejich gusta |
Černá jí sluší
„Vodu teď bereme z nedávno vyčištěné studny. Podle studnařů stačí vydatnost jejího pramene pokrýt spotřebu osmičlenné domácnosti. Žumpu necháváme vyvážet,“ zmiňuje majitelka.
Funkční i estetickou proměnou prošlo sociální zázemí do té doby rozdělené příčkou na dvě místnosti, toaletu a sprchový kout. Odstraněním stěny se prostor otevřel, naopak po zazdění jednoho z oken bylo možné pověsit na zeď kruhové podsvícené zrcadlo.
Typová kuchyň je z Ikey. Parapety oken jsou teď osazené výš o 30 centimetrů kvůli kuchyňské lince.
Alena prozrazuje, že prošla hodně obchodů, ale nejvíc vybavení nakonec pořídila v prodejnách Siko a Hornbach. Věděla, že do chatařské koupelny chce keramickou dlažbu imitující dřevěná prkna. Do ,kvetoucího’ obkladu se zamilovala na první pohled stejně jako do zelené barvy, která se v celém interiéru opakuje v několika odstínech.
Protože se jí nelíbí chromové povrchy, ladila některé doplňky do černé, od vodovodních baterií až po háčky. Jasnou volbou (ale finančně náročnou) byly porcelánové vypínače a zásuvky z retro designové kolekce.
Na druhou stranu ušetřila na nábytku, po přebroušení a natření vrátila do oběhu kousky z místních zásob a s úsměvem dodává: „Z deseti stolů se hodil jeden rozkládací. Byl v dobrém stavu, našla jsem tu k němu i dvě židle. Čtyři jsem dokoupila v obchodě Ikea a natřela je nazeleno. Mimochodem brusku mám už druhou v pořadí.“
