„Před námi jej vlastnily dvě rodiny, které ho využívaly jako vícegenerační, což dalo vnitřnímu uspořádání svá specifika,“ popisuje majitelka, designérka Michaela Vašková. Cíl byl podle ní jasný: vytvořit příjemné a praktické bydlení pro tři, s prostorem pro návštěvy a také pro keramickou dílnu. A především vytvořit „srdce“ domu v nové kuchyni, která měla vypadat jako u babičky.
Dům v malé obci nedaleko Zlína s obytnou plochou 160 m² má jehlanovou střechu, pod níž byl jeden pokoj. V přízemí byly k dispozici tři pokoje a koupelna, malou kuchyňku s jídelnou a hlavním vstupem z ulice umístili předchozí majitelé do úzké přístavby.
„Tato dispozice byla dost nepraktická a neutěšená. Posezení s přáteli nebo u oběda na chodbě bylo přinejmenším trochu zvláštní,“ vzpomíná designérka.
S konečnou proměnou je spokojená, i proto přihlásila svůj projekt do soutěže Interiér roku 2024 v kategorii Nízkonákladové bydlení. Do desátého ročníku soutěže mohli hlásit čeští a slovenští architekti a interiéroví designéři soukromé i veřejné interiéry dokončené v průběhu roku 2024. Výsledky byly vyhlášeny v pražském Centru současného umění DOX 29. dubna 2025.
Plánování i do budoucna
Rozhodnutí o nové dispozici a konceptu celého interiéru rodina pečlivě zvažovala. „Jedním z požadavků bylo uspořádat přízemí tak, abychom ve starším věku nemuseli do patra. Mým přáním byla atypická kuchyně. Karlovi jsem nechtěla dělat žádné zbytečné násilí, za které by mi pak házel klacky pod nohy. Nechala jsem se jím vést a k zásahům přistupovala velmi citlivě,“ říká s úsměvem majitelka.
Přístavba přestala být hlavním vchodem do domu. Vznikla zde malá keramická dílna, na kterou navazuje koupelna a samostatná toaleta, jež nahradily původní kuchyňku. Díky tomu může mít prostor v budoucnu různá využití. Podle potřeby se může proměnit na kancelář či samostatný pokoj s vlastním vchodem a pergolou s posezením.
Hlavní vchod se přemístil do dvora domu, odkud se dříve vycházelo do zahrady. Místo koupelny vzniklo prostorné zádveří, které otevřelo a prosvětlilo dlouhou, úzkou chodbu.
„Ve třech pokojích jsme zachovaly parketové podlahy a dřevěné zárubně dveří, které se zbrousily a nalakovaly. Probouráním zdi mezi dvěma pokoji vznikl obytný prostor s kuchyní. Ta se propojila se zahradou francouzským oknem a stala se ´královnou´ prostoru,“ říká Michaela Vašková.
Z ruiny starého domu si vytvořili ráj na zemi. Využili vše, co našli |
Kuchyň jako u babičky
„Mám velkou slabost pro staré věci, ráda je propojuji s novými a vždycky jsem toužila po staré chalupě, což Karel opravdu není. Proto jsem se rozhodla splnit si přání jinak a vytvořit si kuchyni podle sebe tak, aby připomínala staré časy u babičky a zároveň splňovala požadavky na moderní kuchyň,“ vysvětluje designérka.
A pokračuje: „Z několika kredencí jsem vypreparovala části, které se mi líbily, a těmi nahradila klasické kuchyňské skříňky. Ostrůvek je z pohledové části kredenc, ale z druhé strany má praktické hluboké zásuvky. Pod rukama mi prošly kredence z různých časových období a čím novější byly, tím se více ukazovalo, jak kvalita výroby ustupovala kvantitě. Byla to spousta času strávená broušením, řezáním a natíráním. Pro mě mají staré předměty své kouzlo a hodnotu. Prostoru dávají jedinečnou atmosféru.“
Citlivá rekonstrukce probudila duši starého domu. Výsledek je skvělý |
Největší místnost využili majitelé jako prostornou ložnici s velkou šatní skříní. V tuto chvíli je rekonstrukce přízemí hotová, na podkroví se ještě pracuje. Tady je zatím původní pokoj, po jeho pravé straně přibyla malá pracovna ve tvaru L, která slouží zároveň jako pokoj pro hosty. Po levé straně pokoje se našlo místo pro malý skladovací prostor.
