Díky tomu, že stavba nepodléhala památkové péči, se majitelé společně s architekty mohli pořádně rozmáchnout. Zafungovala ovšem obětavá autocenzura a proti očekáváním mnohých zachovali výrazný vzhled velkoryse vystavěného pivovaru s takřka čtyřsetletou historií.
Ještě před dekádou byste si na úspěch rozpadajícího se pivovaru ležícímu u hlavní cesty nevsadili ani pětník. Budovou prorůstaly stromy a zašlou slávu smutně dokumentovaly portréty panovníků na stěnách pivnice. Přesto se našli odvážlivci, kteří se rozhodli osud chátrajícího pivovaru zvrátit a dostat do jeho stěn nový smysl.
Rodina Röhrlových, místních hospodských a podnikatelů, která má s obcí úzce spojené kořeny po mnoho generací, dala místu šanci, aby se stal hotelem. Do projektu se zapojila i obec a starý pivovar proměnili pod taktovkou německého studia Kühnlein Architektur.
Proměna pivovaru nebyla jedinou revitalizací v městečku, k projektu financovanému také z fondů na podporu rozvoje, se přidala i obnova návsi s vodní kašnou, budovy fary a školy a trvalo dlouhých deset let, než mohli letos v zimě v pivovaru přivítat první hosty.
Od samého začátku byla do akce zapojená celá vesnice: občané byli informování o vývoji a spolupodíleli se na rozhodování o tom, jak bude celý výsledek vypadat. Celkové náklady na obnovu pivovaru se vyšplhaly na tři miliony eur.
Kühnlein Architektur nedostali zakázku náhodou. Otec a syn Michael Kühnlein starší a Michael Kühnlein mladší se specializují na rekonstrukce léty unavených domů, které nám však právě díky svému věku stále mají co říct.
Bývalý pivovar přestavěli na nový hotel s šestadvaceti pokoji, ve kterém pocestní mají kde složit hlavu jako za starých časů. Proměnou dokázali, že pojmy útulný a moderní si nemusí protiřečit.
Přistavěli zcela nové praktické části budovy, jako je například schodiště, a zmodernizovali veškeré technické zázemí. V nových částech ponechali industriální surovost s odhalenými trubkami a syrovým betonem, která původně ryze technické budově sluší.
Architekti cíleně nechali některé stěny společných prostor i pokojů zakonzervované tak, aby mohly vyprávět příběhy, které se ve zdech pivovaru v minulosti odehrály.
V novotou se skvoucím hotelu se pod kouzelnými historickými klenbami střídají moderní dlažba a dubová prkna, vůně starých časů a poctivé práce je znát na každém kroku.
Architekti cíleně nechali některé stěny společných prostor i pokojů zakonzervované tak, aby mohly vyprávět příběhy, které se ve zdech pivovaru v minulosti odehrály. Podobně přistoupili ke všemu: co šlo z původního pivovaru zachovat, opravili a slouží to směle dál. Materiály vybírali pečlivě podle historických pramenů a dokladů vypovídajících o tom, co bylo v minulosti v regionu obvyklé a oblíbené.
Na vybavení hotelu si dali majitelé záležet. Detaily hosty potěší a dokazují, že Röhrlovi nechali v domě srdce i duši. Unikátní jsou jak dekorace pokojů, tvořené například historickými pivními etiketami nebo grafikou podtácků, tak i prototypové koupelnové baterie, které vymysleli speciálně pro objekt hotelu a elegantně doplňují sanitu značky Laufen.
Na míru vyrobený nábytek od truhlářů ladí s klasickým sedacím nábytkem značky Vitra. Vstupní recepci dominují zachovalá keramická historická kamna Braupfanne, v navazující klenbové síni o rozloze 163 metrů čtverečních se kromě hotelových snídaní servírují i sváteční hostiny na objednávku a obyvatelé obce zde pořádají oslavy životních událostí a jubileí.
Pivovar Lobeč: Manželé osm let zachraňovali ruinu. Proměna svou poctivostí bere dech
12. října 2015 |
