V závěrečném desátém dílu čtvrté série Norských domů snů se Halvorův tým spojil s řadou dobrovolných pomocníků i stavební firmou, která si vzala na starost náročné rekonstrukční práce.
Chata se totiž začala rekonstruovat už měsíc před tím, než dorazil Halvor, Gustav a Ole. Bylo to nutné: stavbaři vyměnili a hlavně zvýšili celou střechu, osadili nová velká okna včetně střešních a přidali i novou fasádu. Chata byla totiž postavená už v 50. letech minulého století a sloužila jako vojenská radiostanice, tomu odpovídal i její vzhled.
Veškerý materiál, nářadí, lešení i nové vybavení interiéru musela dopravit na kopec nad městem Harstadt v severním Norsku helikoptéra, silnice na něj nevede, pouze stezka pro turisty.
Konečně výhled
Chata měla sloužit pro přespání dvou, maximálně čtyř lidí. Jenže i pro nenáročné Nory byl její interiér nepřitažlivý. A jeden z největší benefitů místa, a to výhled na okolní hory a město dole, si nebylo možné zevnitř vychutnat. Jakmile jste se posadili do starých křesel nebo na prosezenou pohovku, neviděli jste vůbec nic, malé okno bylo umístěné příliš vysoko.
Ani spojení uboze vybavené kuchyňky a palandy pro přespání do jedné malé místnosti nikoho nemohlo nadchnout. I druhá místnost, malý obývací pokoj, vypadal spíš jako skladiště starého čalouněného nábytku než jako místnost pro odpočinek.
Halvor Bakke proto přišel s jasnou koncepcí: zvednout celou střechu, nainstalovat velká okna a také zrušit příčku mezi pokoji, aby vznikl jeden velký obytný prostor.
Spaní naopak umístil na „galerii“ se zábradlím z tvrzeného plexiskla. Střešní okna nabízejí výhled nocležníkům i zde, v noci lze sledovat okny hvězdy i polární záři. Další dvě lůžka jsou sice v obytné místnosti, ale nezabírají zbytečně prostor, jsou totiž sklopná. Ole vymyslel chytrý systém, kdy jeden pevný žebřík slouží jako „nohy“ palandy, zároveň jako zábrana pro horní lůžko, kam se turista dostane právě po tomto žebříku.
Mlynářské schody, po kterých se turisté ze vstupního prostoru dostávali nahoru, nahradil Gustav s pomocí Oleho za takzvané sambové schody.
Stěny v interiéru zakryly desky z březové překližky natřené na bílo, o teplo se postarala designová kruhová kamna na dřevo a také tepelné čerpadlo. A protože jde o chladné severní Norsko, ve střešních oknech nechybějí vyhřívací kabely, aby se sníh nedržel na skle a rychle odtál.
Chatu ocenil klub i celé město
Na „otevření“ chaty se dostavili nejen dobrovolníci a členové klubu turistů, kteří pomáhali při rekonstrukci, ale i řada obyvatel městečka Harstadt. Zazněla i slavnostní fanfára. Teď už se turisté chatě rozhodně nebudou vyhýbat.
Získali nejen útulnou chatu, ale i skleněné iglú, z něhož lze za jakéhokoliv počasí sledovat krajinu a hlavně polární záři. Je upevněné na dřevěné podlážce, celé je pak vytvořené z řady dílů, stavebnice obsahuje 12 různých tvarů. V iglú lze i přespat, což si Halvorův tým hned vyzkoušel. Montáž sice dokončili, ale hlavní podíl mají právě členové turistického klubu, kteří se do stavby pustili.
Skandinávský hit
Norské domy snů jsou nejsledovanější místní televizní produkcí. Seriál se stal obrovským hitem nejen v Norsku, kde už proběhla jeho šestá série (tato čtvrtá byla z roku 2018). Seriál má v norštině originální název Eventyrlig Oppusssing, což lze přeložit jako dobrodružné zlepšení domova.
Čtvrtou sérii Norských domů snů uváděla Prima Zoom vždy v neděli od 20:00, reprízu posledního dílu čtvrté série uvidíte ve středu 1. září.
Halvor Bakke* 30. října 1970 Je norskou televizní celebritou a expertem na interiérový design. Svou profesní kariéru však zahájil jako stevard. Pracoval pro různé společnosti, například i jako redaktor v časopise. Založil a provozuje vlastní designérskou firmu a od roku 2004 vystupuje v různých televizních pořadech. Jeden z nich má v překladu opravdu zajímavý název „Norská nejošklivější místnost“. Halvor vyrostl ve venkovské oblasti na jihu Norska. Pochází z evangelické luteránské komunity, proto se těžko vyrovnával se svou homosexualitou, rodiče však stáli při něm. V letech 2006 až 2016 měl za manžela Ricarda Fagerströma. Nyní žije na malé farmě poblíž usedlosti, kde se narodil, asi 100 kilometrů od Osla. |