Návrh vybavení bytů respektoval původní styl domu.

Návrh vybavení bytů respektoval původní styl domu. | foto: Studio Flusser

Pět rekonstrukcí roku 2020, které nadchnou a vezmou za srdce

  • 7
Rekonstrukce bývá takřka vždy náročnější než stavba nového. Nikdy totiž nevíte, co vás čeká. Od chybějící dokumentace až po trubky, které jsou tam, kde být nemají, či zdánlivě pevné zdi, jež se začnou drolit jako perník. Se spoustou problémů se museli vypořádat i ti, jejichž projekty vám chceme připomenout.

Pětici nejlepších rekonstrukcí prezentovaných na našem webu v roce 2020 zastupuje pestrá směsice, od vítěze soutěže Interiér roku v kategorii Soukromý interiér – rekonstrukce, až po panelákový mezonet.

Symetrie a podoba oken vrátila domu jeho původní charakter.

Zajímavostí je i proměna staré hasičské zbrojnice či malé barokní divadlo, které (bohužel) sloužilo řadu let jen jako garáž pro traktory. Chybět samozřejmě nemůže ani rekonstrukce bytu ve starém činžovním domě.

Přesto však mají všechny tyto rekonstrukce jedno společné: nadšení lidí a chytré nápady, které dokážou nahradit i vysoké investice. Přehlédnout nelze ani to, že všechny byly dotaženy do zdárného konce i díky tomu, že investor a architekt uměli naslouchat jeden druhému.

Jeden dům pro tři rodiny

Byl to skoro zázrak. Tři rodiny si pořídily společně vilu na atraktivní pražské adrese a společně se pustily do rekonstrukce. Dohodly se totiž na jednom studiu, které proměnu domu včetně vybavení navrhlo, v tomto případě na ateliéru No Architects.

Čtenářský koutek je příhodně situovaný hned u okna.

„V každém podlaží jsme navrhli každé rodině jeden zcela individuální byt. Sklep jsme podkopali a prohloubili, abychom zde zřídili společné prostory prádelny, sklepů a technického zázemí, které doplňuje i společná klubovna,“ popisuje architekt Jakub Filip Novák ze studia No Architects.

Autoři rekonstrukce pojali projekt do posledního detailu, od nového vzhledu domu, který se vrátil vlastně k původně zamýšlené podobě, tedy jako stavbě vévodící řadě domů v bloku, přes nové pojetí zahrady.

Byt plný světla

Vršovice se stávají vyhledávanou čtvrtí, i proto budoucí majitelku hned zaujal byt ve čtvrtém podlaží činžovního domu, navíc s výhledem do okolních křivolakých uliček. Sympatická byla také orientace oken na východ a jihozápad.

Majitelka se obrátila na Ateliér Bárka, který tvoří architektky Barbora Jandová a Karolína Röschl, absolventky Technické univerzity v Liberci. Majitelka od nich očekávala projekt plný zajímavých detailů, kvalitních materiálů a netradičních prvků. Mladé architektky jí její sen splnily. Také tento projekt prošel úspěšně soutěží Interiér roku.

Příčka dělí kuchyni od obývacího pokoje, který lze v případě potřeby oddělit jako hostinský pokoj.

Dispozičně je byt řešený jako 1+1, avšak díky skleněné akustické příčce se závěsem lze byt vnímat jako 2+1. Příčka dělí kuchyni od obývacího pokoje, který poslouží i jako hostinský pokoj.

V hlavní obytné místnosti vyřešily architektky kuchyň velkým šedým boxem s varnou plochou, schovanými rozvody digestoře a spoustou úložných prostor. Centrální kuchyňský ostrůvek je ve stejném dekoru, avšak v tmavším odstínu.

Díky skleněné akustické příčce se závěsem lze byt vnímat jako 2+1.

Sedací a úložná lavice z bělené březové překližky podél delší stěny pokoje je v celé dispozici zásadní. Klientka je vášnivá čtenářka, která místo u televize tráví raději večery nad knihou. Lavice jí k této zálibě skýtá nespočet možností.

Zároveň je lavice úložná, schovává v sobě také jeden radiátor, který vytápí plochu k sezení. Současně supluje polovinu míst k sezení u velkého jídelního stolu.

Mezonet ve starém paneláku

I v panelácích vznikaly v minulosti mezonety, typické jsou například pro sídliště v pražské Krči. Nebylo jich mnoho a trpěly stejnými neduhy jako jiné panelové byty. Majitelé je postupně rekonstruují, protože jejich původní podoba rozhodně neodpovídá dnešním potřebám.

Původní kuchyň a jídelní část s navazující obývací zónou odděluje jen ostrůvek.

Manželé s dospívající dcerou měli zájem o kompletní přestavbu svého mezonetu. Hned za vstupem do bytu je malé zádveří a a na stejném podlaží také jeden z pokojů. Pokud vystoupáte po schodech nahoru, ocitnete se v patře, kde jsou dvě ložnice, obývací pokoj s kuchyní a sociální zázemí.

Proměnu si vzalo na starost studio Kouba interier, a to včetně návrhu i realizace. Největší změnou prošel hlavní obytný prostor a koupelna s WC. Odstraněním příčky oddělující obývací pokoj od schodiště vznikl velmi vzdušný a příjemný prostor. Kuchyňská linka zůstala oddělená v rohu vedle instalační šachty.

WC a koupelna jsou opět samostatné (při první rekonstrukci byly spojeny). V koupelně se našel prostor pro vanu i sprchový kout, pračka se sušičkou se nově přemístily do komory vedle WC. Použití světlých barev pouze s akcentem černé prostor maximálně prosvětlilo.

Z hasičské zbrojnice je hospoda i klubovna

Do rekonstrukcí se pouštějí nejen majitelé bytů a domů, ale i „celé vesnice“. Třeba v Lisovicích vzniklo ze staré požární zbrojnice, která sloužila už jen jako skladiště a hyzdila centrum vesnice, úžasné společenské centrum pro celou vesnici a navíc i reprezentativní výstavní prostor pro historickou požární stříkačku Máňu.

Noční pohled na „Hasičárnu“ v Lisovicích a jejich slavnou Máňu

Jeden z iniciátorů projektu oslovil architekty Janu Strachotovou a Michala Mihalčíka ze studia Létající inženýři. Nová hasičská zbrojnice má podobu dvou propojených domků se sedlovou střechou.

„Společenské centrum dobrovolných hasičů je rozděleno do dvou funkčních celků. Výstavní místnost s chloubou hasičů, historickou stříkačkou Máňou, je propojena velkými skleněnými výkladci s exteriérem a zároveň s klubovnou. Exteriér, výstavní místnost a klubovna tak vytváří jeden prostorově propojený celek,“ popisují stavbu její architekti Jana Strachotová a Michal Mihalčík.

V „Hasičárně“, jak místní občané projekt nazývají, se koná spousta společenských akcí, od „Nedělní kavárny“ s dobrou kávou a napečenými dobrotami od místních hospodyněk přes ochutnávku moravských vín až po různé turnaje v šipkách, kartách, případně zde příznivci sportu společně sledují v televizi sportovní přenosy. Lisovice tak dokazují, že i malá vesnička s pár desítkami obyvatel může být příkladem pro velká města.

Lichtenštejnské divadlo na zámku Valtice bylo postaveno v roce 1790.

Z garáže pro traktory je opět barokní klenot

K nejnáročnějším rekonstrukcím patří historické objekty. To platí i o Lichtenštejnském divadle na zámku Valtice v Jihomoravském kraji z roku 1790. To po druhé světové válce postupně chátralo, až bylo úplně zničené. Úsilí o jeho obnovu trvalo několik desítek let.

V šedesátých letech minulého století divadlo sloužilo jako garáž pro traktory, takže veškeré vybavení včetně velkého množství kostýmů, kulis a divadelních rekvizit přišlo vniveč. Z původních konstrukcí se zachovaly jen obvodové zdi z cihel.

Prvním významným krokem k jeho obnově bylo vytvoření přesné prostorové repliky původního divadla včetně kopie barokní jevištní techniky v podkroví a suterénu podle fotografií z roku 1942, historických lichtenštejnských plánů a nákresů předcházejících demolici a devastaci v roce 1964.

Rekonstrukce proběhla v období od 1. 5. 2014 do 12. 9. 2015.

Hlediště obnoveného divadla zabírá jen jednu třetinu celkové plochy, takže celkem 240 míst k sezení se nachází nejen v parteru, ale i ve dvou nad sebou umístěných ochozech. Jevištní technika je zhotovená jako kopie českokrumlovského barokního divadla: zdejší původní nebyla nijak zdokumentovaná, a nebylo proto možné ji rekonstruovat.

Díky jejím rozměrům je možné vytvářet vizuálně efektní iluze. Divadlo je plně funkční a každoročně se v něm uskuteční několik desítek představení od nejnáročnějších profesionálních historizujících produkcí až po amatérská regionální a místní představení.