Kaple svaté Markéty v areálu zámku Žďár nad Sázavou si na nudnou historii stěžovat opravdu nemůže. Je zázrak, že přežila. Stavět se začala v roce 1701 v místech středověkého kostelíku svaté Markéty u vstupní brány žďárského kláštera. Ten sloužil světským osobám, které neměly do konventního kostela přístup.
O stavbu barokní kaple dokončené v roce 1708 se významně zasloužil opat Václav Vejmluva, autorem projektu byl pravděpodobně kutnohorský stavitel Spinetti. Je však možné, že se na něm podílel i slavný J. B. Santini, který ve Žďáru pracoval od roku 1708.
Jenže po roce 1802 se žďárský klášter zrušil a došlo i k odsvěcení kaple sv. Markéty a její přeměně na bydlení. Kapli rozdělili na dvě podlaží, v přízemí byly vystavěny četné příčky, které odstranila teprve rekonstrukce.
Kapli zachránily síťovky
Hledáte spojení autora síťovek a kaple? Je vlastně jednoduché. Právě v kapli prožil své dětství a mládí Vavřín Krčil, vynálezce a propagátor legendární síťovky. Právě zde se v jedenácti letech seznámil s řemeslem síťkařství, které ho uchvátilo.
 |
V roce 1940 Krčil odkoupil kapli i za zisky ze síťovek od své maminky, a tak zachránil stavbu před zkázou. Stala se symbolem jeho vztahu k rodnému městu a řemeslu, ale i připomínkou skromných začátků. Obyčejný předmět dokázal proměnit v ikonický symbol českého designu.
Jenže léta běžela, a kaple se opět ocitla v ohrožení. Naštěstí ji v 90. letech odkoupili od restituentů rodiče Jana Hendrycha. V té době se ke stavbě nikdo neznal, protože majetkově nespadala do hlavního zámeckého areálu, a hrozil jí zánik. Naštěstí záchrana barokní památky přišla včas, i když trvala řadu let a doprovázela ji řada komplikací a hledání vhodných řešení.
Záchrana trvala desetiletí
„Vize proměnit prostor v zážitkové ubytování se rodila postupně při hledání smysluplného a udržitelného využití. Původně jsme zde provozovali kavárnu a galerii, ale s postupným rozvojem sousedního zámku jsme se rozhodli koncept přehodnotit a zaměřit se na unikátní ubytování, které hostům nabídne intimní kontakt s historií,“ popisuje Jan Hendrych.
Při návrhu interiéru šla rodina cestou důsledného minimalismu. Bylo nutné očistit objekt od všech necitlivých nánosů, které se zde v průběhu staletí nahromadily, a nechat vyniknout samotnou podstatu barokní architektury.
Rodina zachránila kouzelný dům na náměstí. A oživila tak městečko na Vysočině |
„Pracovali jsme s čistými liniemi a střídmými materiály tak, aby vynikly fragmenty původní stavby, ať už jde o strukturu zdiva, klenby nebo specifické dopady světla,“ objasňuje přístup rodiny Jan Hendrych.
Zejména v 90. letech nebylo snadné sehnat materiály, které by odpovídaly historické hodnotě stavby, což nové majitele občas nutilo k odvážným improvizacím.
Jednou z takových nezapomenutelných kapitol byla výroba dlažby. „Protože jsme nenašli nic, co by do prostoru kaple organicky zapadlo, rozhodli jsme se vyrobit si ji sami. Přímo v kapli jsme z čisté cihlářské hlíny ručně tvořili každou dlaždici a vtiskli do nich náš znak. Dnes, když po této podlaze hosté kráčí, vnímají nejen její estetiku, ale i kus naší osobní práce a energie, kterou jsme do obnovy vložili.“
V této souvislosti vyzdvihuje Jan Hendrych spolupráci s památkáři: „Jejich role bývá často nespravedlivě kritizována, ale naše zkušenost je opačná. Vždy jsme byli schopni vést vyvážený a konstruktivní dialog, díky kterému jsme našli řešení posouvající kapli na vyšší úroveň, aniž by utrpěla její historická integrita.“
V roce 2026 prošla kaple po dvacetiletém provozu další rekonstrukcí. Jednu z nejvýraznějších změn představovala například výměna podlahových krytin. Dřívější zátěžové koberce nahradila masivní dřevěná podlaha. Schopnost dřeva ušlechtile stárnout je naprosto unikátní.
„Navíc pocit, který přírodní materiál v barokním interiéru vytváří, je pro hosty nesrovnatelně příjemnější, hřejivější a modernější,“ upozorňuje Jan Hendrych.
On i celá rodina nechtěla vytvořit „další hotel“, ale nabídnout hostům prostor pro ztišení a kontemplaci. „Věříme, že luxus dnešní doby nespočívá v překombinovaném interiéru, ale v možnosti pobývat v autentickém, historií prodchnutém místě, které vám dovolí na chvíli se zastavit a vnímat genialitu tehdejších stavitelů v její nejsyrovější a nejčistší podobě,“ říká majitel na závěr.
