Zvonařka byla postavena na přelomu 70. a 80. let minulého století. Charakteristické brutalistní zastřešení nástupišť vzniklo v letech 1981–1985 podle návrhu konstruktéra Radúze Russe.
Po událostech roku 1989 nádraží přešlo do soukromých rukou a jeho stav se postupně zhoršoval. Dlouho potřebnou modernizaci spoluinicioval ateliér Chybik+Kristof, který v roce 2017 připravil návrh úprav.
 |
Rekonstrukce, která proběhla od března do prosince loňského roku, si dala za cíl zachovat brutalistní podstatu nádraží, a přitom je přizpůsobit potřebám 21. století.
Architekt Ondřej Chybík vnímal nepřívětivost nádraží už během studentských let. Spolu s kolegou Michalem Krištofem oslovili majitele nádraží i vedení města a představili jim plán, jak ze Zvonařky udělat funkční veřejný prostor, který cestujícím nabídne vyšší komfort.
Návrh přitom počítal se zachováním železobetonové konstrukce zastřešení nástupišť – v jejím případě jde dokonce o největší krytý prostor v Brně.
Chybík a Krištof zastávají názor, že současná architektura má transformovat, nikoli pouze bourat a stavět.
Zvonařka se nyní směrem k centru města otevírá novou výpravní halou, která stojí v místě někdejšího severního nástupiště a stánků. Konstrukce zastřešení získala světlý nátěr a nová LED světla, jež prostor opticky zvětšují.
Všechna nástupiště protíná nový přechod, který usnadňuje přístup k platformám. Nástupiště na Zvonařce jsou teď bezbariérová, vybavená informačními panely a logicky přečíslovaná. Na střeše nádraží je nově parkování P+R, a to při zachování kapacity parkování autobusů.
Modernizace Zvonařky znovu odhalila sochu, která se ztrácela mezi přistavěnými stánky. Jde o měděnou plastiku Křídla z let 1982–1983, kterou vytvořila významná česká sochařka Sylva Lacinová.
Zdařilé rekonstrukce jsou k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
18. prosince 2020 |
