1. NEJvyšší panelák stojí na Jižním Městě a je plný policistů
Má dvě věže a se svými 81 metry a 23 podlažími je někdejší hotel Kupa na pražském sídlišti Jižní Město nejvyšším v Česku. U vrcholu jsou obě věže propojeny krytou mostní chodbičkou. „Dům byl postaven v roce 1980, tehdy patřil Správě silnic a železnic, bydleli v něm její zaměstnanci a dělníci, kteří dům stavěli,“ říká Miroslav Boháč, ředitel Bytové správy Ministerstva vnitra, kterému objekt patří.
Jak dodává, mrakodrap byl projektován jako ubytovna pro státní zaměstnance. „Dnes jsou v jedné věži ubytováni zejména policisté,“ doplňuje Martin Veselý, sociální antropolog, jehož prací je zkoumat život obyvatel českých sídlišť.
2. NEJstarší panelák mají ve Zlíně, sídliště ve Strašnicích
První domy z panelů, velké jako rodinné domky, vznikaly podle projektu z 30. let firmy Baťa ve Zlíně už počátkem 40. let v Lesní čtvrti a ve Štefánikově ulici. V Československu nejstarší klasický panelák, tedy určený pro mnoho obyvatel, stojí také ve Zlíně, a to na Benešově náměstí.
Postaven byl v roce 1953 a nesl název G 40 (= Gottwaldov, 40 bytů). „Za nejstarší panelové sídliště u nás by se měla považovat pražská Solidarita ve Strašnicích, byť nejde o úplně klasické paneláky. Domy se zde stavěly z menších panelů, takže neplatilo, co panel, to stěna bytu,“ vysvětluje historik architektury Rostislav Švácha (viz článek Sídliště Solidarita v Praze stojí již 64 let. Stále se zde skvěle žije).
Současná podoba paneláku na zlínském Benešově nábřeží, číslo popisné 3828.
3. NEJdelší panelák postavili v Bohnicích, je dlouhý 300 metrů
Dům v pražské Zelenohorské ulici je dlouhý 300 metrů a vstoupit se do něj dá 18 vchody. Celkem je zde na 400 bytových jednotek, ve kterých žije přibližně tisíc lidí. To je jako v menším městečku či ve velké vesnici. Stavba má celkem 12 podlaží, ve dvou z nich je nejdelší chodba v českých panelácích vůbec.
S jistotou se v nich orientují pouze ti, co zde bydlí. „Dům byl postavený v roce 1975. Jsou v něm nejdelší rozvody vody a topení. To nám dělalo potíže, do nejvzdálenějších bytů totiž dotekla už jen studená voda,“ říká technik Jan Jančík, rodák z Bohnic, který se o panelák v Zelenohorské stará (viz článek Nejlepší pražské bydlení. Bohnice, ta strašná paneláková hradba)
Architekt Václav Havránek, který sídliště v 60. letech plánoval, nemohl pro svou tužku dostat lepší „materiál“: prakticky neobydlenou, mírně se svažující pláň nad Prahou mohl zformovat, jak se mu zachtělo.
4. NEJhezčí sídliště je to v Ďáblicích ze 60. let
Za architektonicky nejpovedenější sídliště odborníci nejčastěji považují to v pražských Ďáblicích. „Je to určitě nejlépe naplánované sídliště z 60. let. Tomuto období se říká krásná etapa stavby sídlišť v ČSSR,“ říká historik Švácha s tím, že se mu líbí hlavně to, jak autoři tehdy vytvořili intimní vnitřní prostor mezi obrovskými domy.
„Architektura ďáblických paneláků není chudá. Dole jsou obchody, dovnitř vcházíte krásnými vstupními halami, domy mají členitější fasády. Podle mě to bylo dáno lepší atmosférou 60. let, při stavbě dalších sídlišť už se uvažovalo víc ekonomicky, takže už tak pěkná nejsou.“
5. NEJpřekvapivější paneláky jsou na Invalidovně
Ačkoliv se v této pražské čtvrti paneláky stavěly už v 60. letech, neodpovídaly tehdejším zvyklostem.
„Lze je považovat za experimentální, protože ke stavbě byly použité panely s délkou 6,2 metru, díky čemuž vznikaly relativně velké a komfortní místnosti. Do té doby se totiž používaly panely pouze 3,6 metru široké. Místnosti ve starších sídlištích proto byly často ve tvaru nudle,“ komentuje Martin Veselý.
Podle některých spekulací se Invalidovna měla stát olympijskou vesničkou pro OH v Československu. „O hrách se v Praze uvažovalo už od konce 50. let. Ale důkaz o tom nejspíš nenajdeme,“ doplňuje Švácha.
6. KOLDŮM v Litvínově, tak se mělo žít v panelácích
S trendem počátků výstavby panelových domů na přelomu 40. a 50. let u nás souvisel i „kolektivní dům“ v Litvínově, takzvaný Koldům. Ač to stavebně nebyl klasický panelák, testovaly se v něm možnosti, jak pro stovky lidí v jednom domě vybudovat společnou infrastrukturu.
Součástí obřího objektu byla školka, společná jídelna, restaurace, ale i tělocvična, bazén, obchody nebo třeba správkárna obuvi. „Hlavní myšlenkou bylo, aby zaměstnaná žena po příchodu domů nebyla zatížena tou druhou směnou, prací v domácnosti,“ říká Švácha. Odpad se například vhazoval do speciální šachty na chodbě.
Koldům v Litvínově (24. 1. 2002)
7. Sídliště jako stát ve státě, kam se bojí i policie
Vyrostlo na okraji italské Neapole a jmenuje se Scampia. Policie se sem neodvažuje téměř chodit, často tu mezi sebou válčí místní gangy, drogy se tu vaří a prodávají ve velkém. Sídliště je proslulé také nelegálními textilkami.
Sídliště hrůzy |
„Složení obyvatelstva na sídlištích na Západě a v Česku se liší. Na sídlištích ve státech západní či jižní Evropy často žijí velmi chudí lidé, zatímco u nás jsou zastoupeny všechny možné vrstvy obyvatelstva, včetně herců, právníků, lékařů nebo politiků,“ vypočítává historik Rostislav Švácha.
Příkladem může být exprezident Václav Klaus, který dlouhá léta žil v bytě v panelovém domě na Proseku, a to ještě i v době, kdy už zastával vysoké politické funkce.
8. Přeplněná Petržalka mezi rekordmany
Jedním z největších sídlišť střední Evropy je se svými 117 tisíci obyvateli bratislavská Petržalka, která vznikala před více než 40 lety. Právě při pohledu na zdejší panelové obry vyslovil legendární srovnání s „králíkárnami“ prezident Václav Havel.
Petržalka je s centrem Bratislavy spojena především autobusy, které jsou neustále přeplněné. Metro, jak známo, slovenská metropole nemá a tramvajové spojení se teprve buduje. Přesto i dnes vnímají Slováci Petržalku jako poměrně dobrou adresu.
„Po roce 1989 se odsuzovaní sídlišť a jejich podmínek pro život stalo klišé, které šířili zejména ti, kteří na sídlišti nikdy nebydleli. Podle sociologických průzkumů je většina obyvatel na sídlištích se svým bydlením spokojena v poměru 9:1,“ upozorňuje historik architektury Rostislav Švácha, který dlouhá léta sám na sídlišti bydlí.
