Nemovitost, kterou dnes Jaromírova rodina obývá, má za sebou opravdu pestrou historii. Stojí v obci Kněžmost, v části Solec na Mladoboleslavsku. Původně šlo o starou venkovskou základní školu, která sloužila svému účelu ještě před druhou světovou válkou.
V osmdesátých letech se z ní stala mateřská škola a po revoluci objekt přešel do majetku obce, jež zde zřídila malou knihovnu. Teprve později si budovu pronajal Jaromírův strýc a rodina začala uvažovat o jejím odkupu.
Bydlení pro dva páry
„Rodiče nemovitost koupili ve velmi špatném stavu,“ vzpomíná Jaromír. „Byly tu dvě původní třídy, stará tělocvična a novější přístavba, kde kdysi fungovala jídelna.“ Během následujících patnácti let prošla budova kompletní proměnou.
Rodina investovala do nových podlah, moderního topného systému, kompletního sociálního zázemí i dalších stavebních úprav, které z chátrající školy vytvořily plnohodnotný a útulný domov. Dnes už jen málokdo pozná, že dům býval kdysi školou. Díky pečlivé rekonstrukci získal nový život a stal se místem, které nese otisk celé rodiny.
 |
Dnes dům sdílejí hned dva páry – Viktorie s Jaromírem a také Jaromírův bratr se svou přítelkyní. Prostor tu rozhodně nechybí. „Je to tu obrovské, máme ještě celé nevyužité podkroví,“ směje se Jaromír, který si na stísněné podmínky rozhodně nemůže stěžovat. Většina náročných rekonstrukcí je už za nimi a rodina se těší na příjemnější fázi zvelebování. „Teď už nás čekají hezčí věci – nová fasáda, zahrada, detaily, které dům zútulní,“ dodává.
Dům už dnes splňuje vše podstatné pro pohodlné bydlení, některé věci mají stále své kouzlo. „V obci koluje vtip, že tady bude dřív internet než voda,“ směje se Viktorie. A není daleko od pravdy, protože bez internetu by dnes nemohli ani pracovat, zatímco voda stále teče ze studny. Přesto plánů do budoucna mají víc než dost. Od úprav podkroví přes modernizaci zahrady až po další drobnosti, které z bývalé školy postupně vytvářejí domov s jedinečným příběhem.
„Chceme hospodářství!“
Viktorie má ke zvířatům blízko od dětství, a právě proto sní o tom, že si jednou vybuduje vlastní malé hospodářství. Zatím začíná pozvolna – na zahradě chová králíky a slepice, ale její plány sahají dál. „Chtěla bych mít i ovce a kozy. Vyrůstala jsem mezi zvířaty, takže je to pro mě přirozené. Jen vím, že je to velká zodpovědnost, člověk kvůli nim musí vstávat každý den,“ vypráví.
Zpěvák z dua Eva a Vašek ukázal luxusní sídlo v Blansku. Žije s přítelkyní |
Navštívili jsme ji v době, kdy venkov sužovaly kruté mrazy, a starostí bylo víc než obvykle. „Takovou zimu jsme dlouho neměli. Každé ráno vstávám, abych rozmrazila misky s vodou. Musím čekat, až led povolí, a teprve pak se můžu pustit do dalších věcí,“ popisuje zpěvačka, která dobře ví, že romantická představa hospodářství má i svou tvrdou stránku.
Přesto by neměnila. Nějaký čas žila v městském bytě, ale venkov si ji získal zpět. „Je tu určitý diskomfort, to je pravda. Ale ta přidaná hodnota je obrovská – klid, příroda, možnost vypnout. To ve městě nenajdete,“ dodává Viktorie, která si život bez zvířat a zeleně neumí představit.
Doma vládne fialová
Viktorie s přítelem obývá prostornou místnost, kterou si rozdělili jednoduchou policí na dvě zóny. Klidovou část na spaní a živější prostor pro každodenní fungování. Dominantní barvou je fialová, která místnosti dodává měkkou, snovou atmosféru a zároveň odráží Viktoriin cit pro estetiku. Nechybí tu ani pracovní koutek s počítačem, kde zpěvačka tráví hodiny nad svou tvorbou, a samozřejmě violoncello, její věrný společník.
Hudba je totiž pro Viktorii stejně důležitá jako samotný domov. Kromě zpěvu se věnuje i autorské tvorbě. Skládá melodie, pracuje na vlastních textech a často experimentuje se zvukem. Její styl se pohybuje mezi popem, folkem a jemnými alternativními prvky, které propojuje s hlubokým, emotivním projevem.
Prostor, ve kterém žije, tak není jen obyčejným pokojem. Je to malý tvůrčí svět, kde vznikají nové nápady, melodie i texty. A i když je místnost jednoduchá, dýchá z ní přesně to, co je pro Viktorii typické; citlivost, kreativita a schopnost proměnit obyčejný prostor v místo plné inspirace.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
