Svá sídla zdědili po předcích nebo je koupili jako ruinu. Zámeckých pánů jsou u nás stovky. „Když jsme s manželkou Helenou v 90. letech obcházeli areál zámku v Hrádku u Sušice, vůbec nás nenapadlo, že jednou tuto památku obnovíme a zpřístupníme veřejnosti. Vše bylo spíše tajným snem,“ vzpomíná architekt Pavel Lejsek.
Zámek koupil před osmnácti lety, tehdy připomínal zříceninu. Zřítila se dokonce věž, která dominuje starým vyobrazením zámku. První část rozlehlého areálu v Pošumaví otevřel v roce 2010. Od té doby postupně opravuje a otevírá další části. Na návštěvníky, kteří procházejí jeho zámkem, si už zvykl.
„Od té doby, co jsme koupili ruinu, jsme měli myšlenku, že to jednou zpřístupníme veřejnosti,“ říká Lejsek. Postupně zde vznikla restaurace, hotel, v kapli se konají bohoslužby, pořádá se tu řada kulturních akcí. „Snažíme se stavbu zachránit a vrátit do ní život, nejenom ekonomicky, ale i kulturně, a snažíme se prezentovat, co naši předci vytvořili,“ popisuje Lejsek.
Peníze se nikdy nevrátí
Na provoz zámku dlouhá léta doplácel. S tím, že by se vrátila prvotní investice do oprav, snad ani nikdy nepočítal. „Po pěti šesti letech začal být zámek soběstačný. Dětem jednou předám něco, co žije,“ dodává. „Byl to špatný pocit, když jsem přemýšlel o tom, jak dětem jednou řeknu, vydělejte si někde milion, dejte to do toho a vztekejte se s personálem.“
Snadné to nemají ani ti, kteří se na zámku narodili. Na zámku ve Velkém Meziříčí na Vysočině fungovala dlouhá léta porodnice, jeho vzhled pak nenávratně změnila dálnice D1, jejíž most se dnes klene nad zámkem. Kvůli němu tu nějaký čas bylo dokonce muzeum silnic a dálnic.
Rodina Podstatzkých dostala zámek zpět v restituci a od roku 1996 ho opravuje. Jan Podstatzký se mu teď snaží vrátit podobu, ve které tu jeho dědeček František Harrach hostil třeba následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. V Harrachově autě byl dokonce d´Este v Sarajevu i zastřelen.
„Loni se nám podařilo opravit fresky v rytířském sále ze 13. století a nechali jsme opravit vitráže v kapli,“ popisuje aristokrat. „Celý život jsem myslel, že to jsou taková namalovaná skla, která dědeček koupil ve Vídni a kam někdo napsal rok 1682. Restaurátor nám ale potvrdil, že je to z té doby,“ říká nadšeně osmdesátiletý hrabě.
Karlova koruna stojí na návrší Chlumec v západní části města Chlumec nad Cidlinou.
První den otevřených dveří
Soukromé majitele sdružuje Asociace majitelů hradů a zámků. Má asi padesátku členů, jen pro srovnání Národní památkový ústav, státní instituce pečující o hrady a zámky, jich spravuje dvakrát tolik.
Šéfkou asociace je Jana Germenis Hildprandt. Její rodině stát vrátil malebný jihočeský zámek v Blatné. „Odmalička jsme se učili, že o skvosty se musíme starat. Proto obdivuju majitele, kteří si koupili ruinu zámku a teď ji opravují,“ říká obdivně baronka. Členy asociace nejsou jen příslušníci starých rodin, ale právě i nadšenci, kteří se starají o nějakou rozpadlou památku.
Ve čtvrtek 24. května otevřeli soukromníci poprvé v historii najednou svá sídla pro návštěvníky. Dny soukromých hradů a zámků s názvem Naše historie - Vaše dědictví pod záštitou Ministerstva kultury České republiky skončí v neděli 27. května. Z padesátky členů se jich zapojila třetina. Program je připraven v běžně otevřených objektech, ale i tam, kam se návštěvníci obvykle nepodívají.
Rodině Zuzany Pavlíkové patří zámky hned tři - Lobeč, Stránov a Houska. Koupil je na začátku 20. století její předek, ředitel Škodových závodů. Návštěvníky na Stránově bude sama provádět. Dozví se od ní třeba to, kde měl dědeček na zámku almárku s alkoholem. „Kamarádi mu vždycky říkali, nejdřív se půjdeme podívat na almárku a na babičku až pak,“ přiznává s úsměvem.
