Projeďte se někdy meandrem řeky Dyje a pochopíte, že je opravdu možné zahodit klíč od designově zařízeného bytu v historickém centru Prahy. Praha už jim nemohla nabídnout, co potřebovali ke svému životnímu stylu, i tak se s ní rozešli přátelsky..
"Kdysi jsem si říkala, jak je úžasné, že existuje víkend, dva dny, kdy si můžete pročistit hlavu na venkově a proměnit se z manažerky v romantičku, která sbírá ovoce na koláč a suší bylinky. Dnes vím, že ideální poměr je přesně opačný: dva dny ve městě a zbytek týdne v přírodě. Prostě jsem to otočila," popisuje majitelka.
Stav domu před rekonstrukcí
Průběh rekonstrukce
Manželé svůj život výrazně změnili. Zůstali žít na venkově trvale, obrátili věci proti proudu. Nejezdí o víkendech z města na venkov, ale z venkova do Prahy.
"Pověsila jsem stálou manažerskou pozici v marketingu na hřebík, můj manžel se do Prahy ale vrací mnohem častěji. Já se snažím dodržovat zdravý poměr," dodává majitelka.
Dveře vedle krbu vedou do pracovny, okna na náves
Poznámka: S ohledem na zachování svého soukromí souhlasili majitelé pouze s fotografiemi interiéru.
Hledání vhodného domu
Vhodnou nemovitost hledali nejdříve na internetu. Jenže z internetu se podle názoru manželů nic nepozná, je třeba vidět okolí a nehodnotit jen pár čtverečních metrů samotného pozemku.
"Kolem roku 2003 jsme jezdili snad po celé republice, ale nic nás neoslovilo tolik jako Podyjí. Je to velice zvláštní prostor nedotčené přírody uzavřené dlouhých 40 let v pásmu nikoho za komunistickou železnou oponou, mystické krajinotvorby rodu Althanů z průběhu 18.století a současně určité vykořeněnosti. Místní německé obyvatelstvo bylo totiž po válce vysídleno. Přirozené vazby regionu se však přece jen pomalu obnovují. Vezměte si například, že jste za chvíli ve Vídni, takže si tam můžete doslova odskočit na sachr a skleničku šampaňského, na výstavu či operu," vzpomíná majitelka.
Většina nábytku pochází z truhlářské dílny, kterou provozoval původní majitel usedlosti. Výjimkou není ani toaletní stolek v pokoji pro hosty – bývalém vejminku.
Rekonstrukce byla hodně vysilující. "Kdybychom měli s manželem znovu rekonstruovat jakýkoliv starý dům, rozhodně říkáme NE. Usedlost byla totiž v dezolátním stavu a my jsme ji chtěli opravit původními technologiemi a oživit její autentickou tvář, nikoli vybudovat muzeum. Přáli jsme si dům trvale obydlet, s pohodlím 21. století a s respektem k tomu, kdo dům kdysi vybudoval, dal si práci s detaily na fasádě, oknech, dveřích a skládaných kamenných zdech a tak dál," vysvětluje majitelka.
Proto manželé odmítli najmout si velkou firmu, která vše obvykle řeší sádrokartonem a plastovými okny. Na celé rekonstrukci pracovali tři místní řemeslníci a práci, kterou odvedli, je možné nazvat zrestaurováním celého objektu.
Vnitřní dispozici domu ovlivnil zejména Jaroslav Harmáček ze studia Harmonie. Dodal i kuchyň, která vypadá, jako by tu byla odjakživa. Psům je design kuchyně lhostejný. Zajímají se jen o to, jestli mají misky plné.
"S vnitřní dispozicí místností v domě, hlavně s prostorem hlavní jídelny, nám pomohl majitel pražského studia Harmonie s takovým citem, že si někteří hosté myslí, že i kuchyně je vybavená původním nábytkem," říká majitelka.
Rekonstrukce jako běh na dlouhou trať
Z truchlivé ruiny se nestal výstavní dům za pár měsíců. Rekonstrukce usedlosti začala v roce 2003 a skončila v roce 2007. Vše vznikalo postupně. Nejdřív se z hromady kamení přivedla k životu hlavní obytná budova, pak bývalý vejminek s vlastní kuchyňkou a koupelnou.
Z bývalé truhlářské dílny vznikl jakýsi pánský klub s kulečníkem
Pokračovalo se starými chlévy, z nichž je letní domeček pro hosty. Nakonec byla zrekonstruována původně truhlářská dílna, ze které pochází velká část starého dubového nábytku v interiérech. Prostor dílny si manžel zabral pro svoje "doupě" s kulečníkem.
Svým způsobem je velmi neobvyklá koupelna přiléhající k ložnici. Má část určenou výhradně pro dva psy. Labrador miluje vodu a vše okolo, takže návraty z procházek bývají často dost bahnité.
Čtvercové na koso položené obklady mají záměrně lehce nerovné okraje a práce s nimi byla pro řemeslníky opravdovým oříškem. Výsledek však zapadá do konceptu doby, kdy převažovala ruční práce nad strojovou.
"Vchod do koupelny, bývalé černé kuchyně, je totiž také možný přes zápraží přímo ze zahrady. Psi se osprchují a pak mohou v pohodě projít dále do domu bez kompromisu na čistotě. Mycí box pro psy hned za vstupními dveřmi máme i v pražském bytě a osvědčilo se nám to jako extrémně praktické řešení," popisuje majitelka.
Na nudu žena zvyklá na ruch mezinárodní firmy rozhodně nemá čas, hlavně vzhledem k rozloze domu a zahrady, ale také svým novým aktivitám.
Koupelna je vybavena sprchou pro psy, jejíž vybavení stejně jako zbytek koupelnového zařízení nese značku Villeroy & Boch
"Někdy bych potřebovala mnohem více času k tomu, abych stihla vše, co chci, třeba se pořádně naučit jezdit na koni. Jsou momenty v životě, kdy pocítíte potřebu uspořádat priority, volíte mezi neustálým tlakem na ´double digit growth´ (dvouciferný růst) a skutečným ´quality time´ (kvalitně strávený čas). Vidíte, ještě určitá profesní deformace tu je. Navíc vám moderní technologie mohou tuto volbu usnadnit. Každý to řeší po svém, u mne funguje venkov a příroda. Pokud mi chybí velkoměsto, jak jsem již řekla, odjedeme na kávu do 70 kilometrů vzdálené Vídně nebo na víkend do Prahy.
Oba psi posezení v přírodě milují – stejně jako lov a vodu. Fotografování se jim kupodivu zdálo rovněž atraktivní a spolupracovali zcela ochotně.
Rekonstrukce v datech2003 – zakoupení objektu, bádání v okresním archivu, dohledání původní stavební dokumentace z 19. století jaro 2003 – zahájení rekonstrukce zahrady podzim 2003 – zahájena rekonstrukce budov po projektové a konzultační fázi s památkáři, Archeologickým ústavem, Národním parkem a stavebním úřadem podzim 2006 – obydlena hlavní část usedlosti léto 2007 – dokončeny ostatní budovy a hospodářské části domu |
Více se dočtete v časopise Moderní byt č. 11/2010.
