Do Amsterdamu se Tereza přestěhovala kvůli vysokoškolskému studiu. Získat místo na univerzitě ale nakonec nebylo tou nejtěžší zkouškou. Mnohem větším problémem se ukázalo hledání střechy nad hlavou. Za pokoj o velikosti 16 metrů čtverečních ve druhém patře platila se spolubydlící 1 200 eur měsíčně, v přepočtu asi 29 tisíc korun.
„Míst na studentských kolejích není dostatek. Dostanou se na ně především studenti prvních ročníků, a ani ti nemají ubytování automaticky zaručené. Studenti tedy často soupeří o omezené množství dostupných pokojů a bytů. Já měla v prvním ročníku štěstí. Ubytování jsem získala prostřednictvím vysoké školy,“ vypráví Tereza.
Druhý rok začal boj o pokoj
Ve druhém ročníku už si Tereza musela bydlení obstarat sama. A začal boj. „Hledání trvalo několik měsíců. Když jsem konečně narazila na volný pokoj, vzala jsem ho. Byl první, který se mi podařilo získat, a na nějaké dlouhé rozmýšlení nebo vybírání nebyl prostor,“ popisuje studentka.
Zpočátku vypadalo všechno dobře. Po několika měsících ale se spolubydlící začaly zjišťovat, v jakých podmínkách vlastně žijí. V pokoji nešlo otevírat okno, nefungovalo topení a netekla nám pitná voda. Tím nejhorším problémem však byli švábi, kteří zamořili celou budovu.
 |
Ani soužití se sousedy nebylo vždy jednoduché. Kvůli velmi tenkým stěnám k Tereze doléhal prakticky každý zvuk a v noci ji často budil hluk z vedlejšího bytu. Nakonec si se spolubydlící musely pořídit špunty, díky kterým se alespoň mohly vyspat.
„Člověk by si mohl říct, že za takových podmínek stačí dát výpověď a najít si něco lepšího. V Amsterdamu to však není tak jednoduché. Když víte, jak těžké bylo získat vůbec první bydlení, dobře si rozmyslíte, zda se pustíte do hledání znovu. Z vlastní zkušenosti i ze svého okolí vím, že hledání bydlení patří pro studenty v Amsterdamu k největším problémům. Znám lidi, kteří dlouho nemohli najít nic k pronájmu, a tak přespávali v hostelech nebo u kamarádů a čekali, až se něco uvolní,“ vypráví Tereza.
Dodává, že se setkala dokonce se studenty, kteří uspěli při přijímacím řízení na nizozemskou univerzitu, ale studium nakonec nemohli zahájit právě proto, že nesehnali bydlení. S trochou nadsázky se tak dá říct, že sehnat v Amsterdamu pokoj může být těžší zkouška než samotné přijímačky na vysokou školu.
Našli to pravé Řecko. Vysněný dům básníka si koupili za cenu garáže v Praze |
Sdílené bydlení stojí stovky eur měsíčně
Ani ceny situaci příliš neusnadňují. Amsterdam je podle aktuálních dat platformy Kamernet nejdražším studentským městem v Nizozemsku. Ve druhém čtvrtletí roku 2026 činil medián nájemného za studentský pokoj nabízený soukromými pronajímateli 950 eur měsíčně, v přepočtu zhruba 22 900 korun. Pro srovnání, v celém Nizozemsku studenti za pokoj platili v průměru 643 eur, v přepočtu zhruba 15 500 korun.
Studium v Nizozemsku má ale pro studenty z Evropské unie jednu podstatnou výhodu. Pokud splní stanovené podmínky – například při studiu zároveň v Nizozemsku pracují v dostatečném rozsahu – mohou získat nárok na nizozemskou státní podporu pro studenty.
Její výše závisí na konkrétní situaci. V roce 2026 může vysokoškolák žijící mimo domácnost rodičů získat základní stipendium 325 eur, v přepočtu zhruba 7 800 korun měsíčně a podle příjmů rodičů také doplňkové stipendium až 491 eur, v přepočtu zhruba 11 800 korun. Právě tato podpora Tereze výrazně pomohla zvládat vysoké životní náklady.
Právě díky této podpoře bylo pro Terezu nakonec možné život v Amsterdamu finančně zvládnout, přestože samotné bydlení ukrojilo z rozpočtu značnou část.
Po Amsterdamu přišel Perth
Letos Tereza vyměnila nizozemskou metropoli za úplně jiný konec světa. Díky studijní výměně byla přijatá na studijní pobyt do australského Perthu.
„Jedním z prvních úkolů bylo samozřejmě hledání bydlení. Po zkušenostech z Amsterdamu jsem byla připravená na další dlouhé týdny odpovídání na inzeráty, prohlídky a nejistotu. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená. Bydlení jsem našla během pouhých dvou dnů,“ říká Tereza.
Dnes bydlí v domě přibližně pět minut od pláže a týdně platí za nájem v jednolůžkovém pokoji 350 australských dolarů, v přepočtu zhruba 5 200 korun. Dům sdílí s dalšími čtyřmi lidmi a tentokrát si na spolubydlení nemůže stěžovat a všichni spolu vychází skvěle.
„Po zkušenosti s Amsterdamem, kde jsem několik měsíců bojovala o pokoj, ve kterém nakonec nefungovalo topení a po budově lezli švábi, působí život pár minut od australské pláže skoro jako jiný svět. A pokud mě Amsterdam něco naučil, pak především to, že při hledání bydlení se člověk rychle odnaučí být vybíravý,“ zakončuje Tereza, která svůj studentský život sdílí na svém instagramovém profilu.
Jak bydlí Češi v zahraničíPošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE |
