Jiří Voskovec, Sázava
Letos uplynulo 90 let od chvíle, kdy se poprvé proslavila slavná dvojice V+W. Toto kulaté výročí připadá na uvedení první hry Voskovce a Wericha s názvem Vest Pocket Revue, kterou v roce 1927 napsali na chatě Jiřího Voskovce ve středočeské Sázavě.
„Do této čarokrásné krajiny jsme se oné památné zimy vypravili,“ vzpomínal později Voskovec s tím, že cestou ze zastávky si koupili v obchodě U Zachů lahev rumu, prý nejlepší investici svého života. Zatopili v kamnech, usmažili buřty a uvařili grog. K ránu pak na dně lahve rumu „objevili“ svou první hru.
Uprostřed zamrzlé sázavské přírody strávili tři týdny. „Tři neděle, z nichž se narodila dvojice V+W a Osvobozené divadlo,“ pokračoval později Voskovec ve svých pamětech.
Chatu, kde se hubenější ze slavné dvojice roku 1905 narodil, koupil jeho dědeček, malíř Soběslav Pinkas, v roce 1891. Voskovec později v emigraci marně snil, že se tam vrátí. „Jsem Čech jako poleno. Sednout na helikoptéru a přistát v Sázavě. Po Sázavě budu brečet na smrtelný posteli - to je Údolí Světa a Hvězd,“ vyznal se.
Jan Werich, Velhartice
Dvojice V+W sice zpočátku čerpala inspiraci ve středočeské Sázavě, Jan Werich si ale k odpočinku našel jiné milované místo. Byly to šumavské Velhartice, kde tamní chatu u potoka nazval Údolí štěstí.
Jeho žena Zdena zde koupila v roce 1938 pozemek za 27 335 korun, aby Jan měl kde rybařit. Předlohou chaty se stala chaloupka z Karafiátových Broučků a při stavbě pomáhal i Jiří Voskovec.
„Vždycky jsem pana Wericha ráda poslouchala, když se bavil do telefonu. Své přátele oslovoval: Tě bůh, vole! Byl hodně svérázný,“ vzpomínala sousedka Marie Hanzíková. Umělec trávil na chatě pravidelně celé léto, sedával pod vrbou, kde psal. V jeho pokoji byly hory knih, papírů a vajglů. V zimě přijížděl jen zřídka.
A poslední, co ve svém životě Jan Werich viděl, byla právě jeho chata. Tady v roce 1980 ztratil vědomí a v nemocnici už se bohužel neprobral. Zemřel 31. října roku 1980 v Praze. Chata dnes patří jeho vnučce Fanče.
Předlohou chaty Jana Wericha se stala chaloupka z Karafiátových Broučků.
Vlasta Burian, Hříběcí bouda
Vlasta Burian odjel do přírody léčit si svou bolavou duši. Po druhé světové válce byl obviněn ze spolupráce s nacisty. Nakonec byl na základě fakticky nepotvrzených obvinění odsouzen na několik měsíců k těžkému žaláři a k pokutě půl milionu korun.
Kde bydlela BohémaLuxusní vily, byty i nuzné domky |
Na přelomu let 1948 a 1949 přišel zdrcený z pracovního nasazení v dolech a ven chodil jen v černých brýlích. Tehdy prý správce krkonošské Hříběcí boudy Josef Mrázek nabídl rodině jeho ženy, že Buriana vezme na hory a dá ho tam do pořádku.
Komik zde strávil rok, na stráních pásl krávy, jezdil rekreantům ROH pro kufry nebo škrábal v kuchyni brambory. Posedával na židli, pil oblíbenou žitnou s malinovkou a postupně začal bavil hosty i personál.
Později se díky přímluvám Jana Wericha vrátil na milovaná divadelní prkna a částečně i k filmu, společně v roce 1955 hráli v pohádce Byl jednou jeden král. Vlasta Burian zemřel v lednu 1962.
Josef Vinklář, Jinolice
Herec Josef Vinklář se jako pětiletý chlapec přestěhoval s rodinou do Prahy, a to poté, co jim na Jičínsku vyhořel dům. V kraji svého dětství proto v 60. letech koupil alespoň chalupu.
„Musíš koukat do zelenýho tak dlouho, až se začneš nudit, teprve pak si odpočineš,“ radili mu lékaři a herec je poslouchal. Neměl televizi a rád chodil na pivo do sousední rodné vísky Podůlší. „Vždycky říkal: Odpovím na všechno, ale nedrbu,“ vzpomínala sousedka.
Jednou Vinkláře napálil jeho kolega Jiří Sovák, kterého žertík napadl, když procházel kolem jeho stavení. Vinklářovi poslal úředně se tvářící dopis, že přijde o kus zahrady kvůli stavbě pionýrského tábora. Vinklář šílel vzteky, Sovák mu vše ale později se smíchem vysvětlil.
Své poslední léto Josef Vinklář ještě poseděl na zahrádce i v hospůdce Na Jívě, zemřel roku 2007.
Informace a historky o chalupách slavných hereckých hvězd vycházejí z knihy Chalupáři stříbrného plátna, kterou napsal Radek Laudin, redaktor MF DNES a týdeníku 5plus2.
Pražská „Bohéma“ bydlela ve vilách i bytech
8. března 2017 |