Vodárenská věž Mazanka stojí na rozhraní pražské čtvrti Libeň a sídliště Ďáblice od roku 1904. Postavil ji architekt František Schlaffer podle projektu Kanceláře vodárenské královského hlavního města Prahy.
Klasicistní stavba je vysoká 42 metrů, je postavena na kruhovém půdorysu a do jejího věžního vodojemu o průměru 6,5 metru a výšce 5,7 metru se vešlo 178 metrů krychlových vody, která zásobovala nižší části Libně.
Vodárenská věž v Libni |
Po výstavbě Severního Města byly vystavěny nové čerpací stanice, funkce vodojemu zrušena a vnitřní zařízení převážně demontováno.V roce 1988 byl objekt převeden na místní správu s tím, že bude využit pro jiné účely. To se však nedařilo a věž začala chátrat. Konečná naděje na záchranu se nakonec našla u soukromého investora Martina Sluky a jeho společnosti Château d'Eau, který se rozhodl uvést ji do původního stavu a přestavět na atypické bydlení.
Oslovil architekta Zbyňka Pšeničku z firmy Faber Project, který připravil projekt za desítky milionů korun na přestavbu libeňské vodárenské věže. Stavbu bedlivě hlídali památkáři. Investor totiž nesměl změnit památkově chráněnou vnější podobu věže. Ostatně veškerá jednání spojená s povolením stavby trvala majiteli pět let. První práce začaly v roce 2007.
Chátrající čtyřicetimetrová věž se ocitla pod lešením a prošla kompletní obnovou. Výškový jeřáb snesl na zem věž a pak i rozbouraný kruhový plášť tamburu, v němž původně trůnila ocelová nádrž s kapacitou sto sedmdesáti tisíců litrů vody.
Tuto část, nový kruhový tambur věže, bylo nutné nově postavit. Původní totiž sloužila jinému účelu a pro bydlení se nehodila. Do ocelového límce na vrcholu dříku věže bylo usazeno osm prefabrikovaných betonových dílů prstencového tvaru, každý váží dvanáct tun. V původním stavu zůstalo zbývající tělo věže. Zachovalé bloky z režných cihel a kamenů stačilo vyčistit a přespárovat.
Průřez vodárenskou věži v Libni s mezonetem a sportovně relaxačním centrem v podzemí.
Nový je střešní krov i ozdobná věžička. Měděná krytina byla už ve velmi špatném stavu, místy se rozpadala a měla prý v sobě spoustu dírek. Věž je nyní krásná jako před sto lety. V něčem je ale vlastně krásnější.
Ve vodárenském muzeu se Martinu Slukovi podařilo najít původní plány včetně oplocení, které se nikdy nerealizovalo. „Podle těchto návrhů byly obnoveny všechny štukové detaily, které během let při nešetrné údržbě zmizely. Navíc k nim příbyly i ty, které zůstaly jen na papíře původního projektu a zřejmě pro nedostatek peněz na začátku dvacátého století nespatřily světlo světa. Až nyní tedy věž získala zamýšlenou podobu a spolu s netradičním řešením vnitřních prostor představuje unikátní stavbu, která nemá v Česku obdoby,“ říká Sluka, který ale zároveň připomíná, že v minulosti byly byty postaveny například ve vodárenské věži na Vinohradech.
Až nyní věž získala původně zamýšlenou podobu a spolu s netradičním řešením vnitřních prostor představuje unikátní stavbu.
Zachovalé bloky z režných cihel a kamenů stačilo vyčistit a přespárovat.
Vodárna se proměnila v moderní bydlení
V devítipodlažní věži je nyní připraven v hrubé stavbě třípodlažní mezonetový byt o celkové ploše 200 metrů čtverečních. Součástí rezidence je i pod povrchem ukryté sportovně relaxační centrum, které má včetně garáží rozlohu 1 000 metrů čtverečních, zde může být bazén 15 × 5 metrů, sauna, squashový kurt, posilovna a zázemím s toaletami a sprchami.
Hlavní ložnice, pracovna, kuchyň, obývací pokoj a veškeré sociální zázemí je v horních třech patrech. Do atypického bytu pojede majitel panoramatickým výtahem. Šachta i stěny kabiny budou prosklené.
Aby bylo dobře vidět na celou Prahu, má část podlahy v obývacím prostoru pohyblivou podestu na hydraulických pístech, která se na dálkově řízený pohon zvedne do úrovně oken.
Aby bylo dobře vidět na celou Prahu, má část podlahy v obývacím prostoru pohyblivou podestu na hydraulických pístech, která se na dálkově řízený pohon zvedne do úrovně oken.
Součástí podzemí je i squashový kurt, posilovna a zázemím s toaletami a sprchami.
Předěl mezi odpočinkovou a společenskou zónou má podobu vyvýšené galerie s prosklenou stěnou, ze které se shlíží dolů do obývacího pokoje. Kruhová vikýřová okna se budou ovládat centrálně počítačem. Nejvyšší bod věže patří ložnici s přilehlou koupelnou a prostornou šatnou.
Zbytek vybavení je ukryto pod zemí, tedy garáže, skladiště, kotelna, technické prostory pro vzduchotechniku a klimatizaci. Podzemní prostory nabízí i zázemí plně vybaveného baru nebo vinného sklípku. Celý podzemní prostor je protkán světlíky ústícími do zahrady, díky tomu se do této části rezidence dostane i dostatek denního světla.
„Objekt je nyní po částečné kolaudaci a je připravený na dobudování komfortního mezonetového bytu se sportovně relaxačním centrem, futuristickým celoskleněným výtahem a podzemní garáží pro osm automobilů," říká Antonín Gold z RE/MAX Collection, který Rezidenci Water Tower nabízí exkluzivně k prodeji za 130 milionů korun, k tomu musí budoucí vlastník připočíst kolem 50 milionů korun na další úpravy interiéru.
