Do obce se přistěhovala v roce 2000 s manželem Dušanem Vančurou (†82), muzikantem, dlouholetým členem folkové skupiny Spirituál kvintet a zakladatelem Antikvartetu, který bohužel před dvěma lety zemřel.
Chalupa ale tenkrát nebyla v dobrém stavu a řada lidí manželům radila, aby původní objekt zbourali a postavili si na pozemku nový dům. Dušan měl ale velkou úctu k předkům, proto se rozhodl staré stavení zachovat a opravit.
Šlo o areál bývalého statku, k němuž samozřejmě patřily i chlévy. Místa je tu opravdu hodně, neboť manželé tenkrát koupili dva pozemky vedle sebe – na jednom byl bývalý statek a druhý byl zcela prázdný. „Jsou tady osmdesát centimetrů tlusté žulové zdi, což má samozřejmě svoje výhody, protože v létě je tady krásně chladno a v zimě, když se chalupa vytopí, naopak krásně drží teplo,“ vysvětluje Zuzana.
Místo má svou historii, a proto se noví obyvatelé rozhodli ji zachovat a trochu připomenout. „Do štítu jsme dali napsat letopočet 1889, toto datum jsme dohledali jako první splátku na chalupu, proto musela ve skutečnosti stát už o něco dřív a šlo o třicátou třetí chalupu v obci,“ říká Zuzana a upřesňuje, že do štítu přibyla i soška svatého Floriána, patrona hasičů, který má domov ochraňovat před požárem.
„Historie domu je zajímavá v tom, že tu žili dva bratři, jmenovali se Šenkýřové, jeden z nich byl za první světové války legionář a druhý dostal pro změnu vyznamenání od Komunistické strany Československa za obranu hranic, takže bych byla na jejich vzájemné vztahy docela zvědavá,“ pokračuje Zuzana ve vyprávění.
Legionáři manželé vsadili do zídky na zahradě pamětní desku, jež původně byla na náměstí v obci, ale za minulého režimu musela pryč a na několik desítek let skončila na půdě chalupy.
Velké přestavby
Dnes má stavení přízemí a jedno patro. Dole je obývací pokoj, kuchyň, jídelna, koupelna, WC a pracovna. „Nynější jídelna byla původně chlév, teď jsme z toho napůl udělali ještě saunu, je to úplně jednoduchá finská sauna, do které moc ráda zajdu. Mým tajným snem je, že jednou strhneme starou stodolu a bude z toho wellness,“ říká se smíchem Vančurová.
Pracovna dnes slouží jako jakási síň slávy Dušana Vančury, nicméně ji s oblibou obývá mladší syn, který si tam nastěhoval také bicí soupravu, na niž rád hraje. Obývací pokoj je vyzdoben fotografiemi a portréty předků a vzpomínkovými předměty. V prvním patře, kam vede dřevěné schodiště, je ložnice, dva dětské pokoje a koupelna.
Jelikož je Zuzana hudebnice, vybudovala si v prostorách garáže studio. „My jsme si s mým mužem vždycky chtěli vybudovat nahrávací studio, třeba ve stodole, ale už jsme to společně nestihli. Po jeho smrti jsem chvíli váhala, co budu dělat, jestli tady vůbec zůstanu. Rozhodla jsem se ale bojovat a kapelu nepoložit. Všechno se povedlo a s druhou zpěvačkou Magdalenou jsme našly dva nové kolegy pro novou sestavu kapely. Já jsem se rozhodla pokračovat v tom, co můj manžel započal, a proto budeme zpívat všechny písničky dál. Natočili jsme společně klip a pracujeme na cédéčku s největšími hity mého muže k jeho nedožitým pětaosmdesátým narozeninám. Nechtělo se nám ale pokaždé si někde objednávat studio, a tak náš baskytarista Jirka Mašek, který je skvělý zvukař, pomohl nahrávací prostory vytvořit tady v Mirochově,“ uvedla Zuzana.
Zahradu Zuzana vybudovala vlastníma rukama a dnes na ní kromě starých stromů není nic, co by nezasadila ona sama. A našel tu místo posledního odpočinku i zesnulý manžel Dušan. „Manžel to tu měl moc rád a i jeho oblíbená lavička v zahradě zůstala na stejném místě. Je tu tak s námi pořád. Rozptýlila jsem tady jeho popel,“ ukázala nám zpěvačka místo, kde je její muž stále s ní i jejími syny.
Lesy, které obec obklopují, bývaly vojenským prostorem, a proto jsou dnes prakticky nedotčené. Jsou tady i udržované asfaltové cesty, po nichž se dá krásně jezdit na kole. Okolí navíc patří pod chráněnou krajinnou oblast Třeboňsko, což je záruka hezké a čisté přírody.
