Cibulka se stejně jako v minulosti Ladronka stala známým squatem. Majitel ale obyvatele v květnu 2015 z usedlosti za pomoci policie vyhnal. Stavba od té doby dál chátrá a nic se s ní neděje. Nemovitost je v havarijním a mimořádně neutěšeném stavu. Zdi a střechy podpírají dřevěné trámy. Vlastník nemá na záchranu peníze. I přes protesty veřejnosti, občanských iniciativ či například Klubu za starou Prahu objekty i nadále chátrají a budoucnost je nejistá.
Zlaté časy zažila Cibulka v letech 1817-1826, kdy ji vlastnil nejznámější majitel, hrabě a pasovský biskup Leopold Leonard Thun-Hohenstein, který byl osvíceným vladařem, jenž si na Cibulce vybudoval honosnou letní novoromantickou rezidenci a anglický park pro pobavení návštěvníků.
Pod vyhlídkovou věží je další tajuplné zákoutí, je možné nahlédnout do Dantova pekla. Socha Jitra (Škrtiče) údajně zpodobňuje samotného básníka
Zdejší listnatý les je plný nádherných vzrostlých dubů letních nebo jírovců s obvodem kmene až 300 centimetrů.
Areál, který získali v 15. století Cibulkovští z Veleslavína, tvoří hlavní budova, hospodářské stavby a stáje. Nemovitost obklopuje romanticky upravený lesopark s řadou cenných děl od významných pražských umělců z počátku 19. století.
Usedlost Cibulka vděčí za svůj vznik Karlu IV., který podporoval pěstování vína. V okolí Prahy se zakládaly první vinice s viničními lisy později upravené na usedlosti či zemědělské dvory. V některých případech došlo postupně k přestavbě na letohrádky, v 18. století tak na těchto pozemcích vznikaly mnohde i okrasné zahrady s různými romantickými stavbami.
„Jednou z nejznámějších je právě Cibulka, která svou současnou podobu získala v 19. století, s rozlehlým parkem, ve kterém můžeme obdivovat romantická zahradní zákoutí. Bohužel však dnes vidíme pouhé zbytky původní velkoleposti parku,“ vysvětluje Blanka Douděrová na portálu Praha Neznámá.
Fotogalerie |
V posledních letech proběhla částečná úprava a revitalizace parku, který vlastní Městská část Praha 5. Prokouklo jezírko Pod Dianou i socha Diany, bohyně lovu, vylézt je možné na rozhlednu z roku 1820, opravy se dočkala i poustevna v novogotickém slohu. Slavný Čínský pavilon na stráni hned naproti usedlosti opraven není, je totiž majetkem vlastníka usedlosti.
Lesopark v Košířích krásně popisuje Jakub Arbes: „Každých sto dvě stě kroků očekávalo přicházejícího nějaké překvapení, tu nějaká věž nebo bašta nebo umělá jeskyně, onde umělá zřícenina, vodojem nebo sochy, z větší části výjevy nebo postavy mytologické, altánky, besídky, poustevna, rozličné dřevěné můstky přes rokle nebo přes potok sadem hadovitě protékající, umělý zbytek zřícenin rytířského hradu s vězením i kamenným vězněm, ba i s věží, z které jest rozkošný pohled... ano, i hlídač (kamenná socha muže z okna letohrádku pohodlně rozloženého), vše to a podobné bavívalo navštěvovatele v nemalé míře. Procházky parkem překvapovaly však již i pouhým svým upravením a pestrostí i labyrintem stezek, jež chodce jako by maně přivádějí v místa nejkrásnější.“
Dnes vypadá lesopark jinak, přesto zajímavě. U vstupu do areálu stojí socha sv. Jana Nepomuckého od pražského sochaře Václava Nedomy, je to jediná socha v parku s církevní tématikou.
„Nad ní se klikatí již špatně schůdné cestičky vzhůru k další dominantě parku - Čínskému pavilonu. Dnes je z této kdysi monumentální stavby jen smutné torzo. Z dobových záznamů víme, že na střeše tohoto pavilonu stávala měděná postava Číňana se slunečníkem, která se ve větru otáčela, a to dokonce za doprovodu skleněných zvonků na střeše. Dnes je celá stavba obehnaná vysokým pletivem a bortící se schodiště je provizorně zakryto. Jako připomínka toho, že mnohým návštěvníkům není osud Cibulky lhostejný, jsou na plot zavěšovány různé zvonky a zvonečky, které snad mají evokovat dávný zvuk zvonkohry,“ popisuje stav pavilonu Douděrová.
Rozhledna v parku Cibulka
„Asi největší atrakcí celého parku Cibulka je nejstarší pražská rozhledna. Je to kamenná 13 metrů vysoká stavba se 76 schody. Z vrcholu je výhled přes Řepy, Motol až po stadion na Strahově. Pod vyhlídkovou věží je další tajuplné zákoutí, je možné nahlédnout do Dantova pekla. Socha Jitra (Škrtiče) údajně zpodobňuje samotného básníka.“
V Košířích bohužel nechátrá jen usedlost Cibulka, ale i Turbová. „Své jméno získala po Františku Xaveru Turbovi, který původní objekt přestavěl v 18. století na novobarokní vilu s věží a mansardovou střechou. Stala se místem kulturního setkávání mnohých tehdejších osobností a v letech 1938 až 1958 zde žil a ve svém ateliéru tvořil Jiří Trnka. Tajuplná zahrada v okolí vily dala jméno stejnojmenné dětské knížce. V dnešní době je bohužel tato monumentální stavba opuštěná. Jen barokní brána a zbytky kaštanové aleje pamatují lepší časy.“
Zájemci si košířské usedlosti Cibulku, Turbovou a Kavalírku mohou prohlédnout při komentované vycházce s portálem Praha Neznámá v sobotu 23. 7. ve 14 hodin.
