Všechno se změnilo až ráno. Probudil jsem se do světla, otevřených dveří na balkon a zvuků úzké uličky. Hlasy sousedů, loučení babičky s vnučkou cestou do školy, vůně jídla z okolních kuchyní. Najednou dům ožil. Už nebyl tmavý ani studený – byl skutečný. Zalitý světlem, plný krásných textur a původních prvků. A já jsem věděl, že to je můj nový domov.
Na Sicílii jsem se poprvé dostal před třemi lety, kdy jsem trávil Vánoce v městě Taormina. Okouzlila mě nevšední krása ostrova, výjimečné jídlo, vřelost místních lidí a architektura. Postupně jsem začal hledat nemovitost po celé Itálii, ale velmi rychle jsem si nastavil jasná kritéria: přímé lety z Prahy, maximálně hodinu a půl cesty z letiště. Dostupné ideálně vlakem nebo autobusem a zároveň do dvaceti minut od moře. Hledal jsem místo, kde lze být celý rok, včetně Vánoc a Nového roku.
To všechno mi nabídlo Scicli. Barokní perla jihovýchodní Sicílie zapsaná na seznamu UNESCO, město sevřené mezi kopci a mořem. Ideální výchozí bod pro objevování jihovýchodního pobřeží – od Sampieri a Donnalucaty po Modicu, Noto nebo Ortigii. Zároveň místo, které si zachovalo každodenní rytmus místních a nepůsobí jako kulisa pro turisty. Scicli je oblíbené hlavně mezi Italy, a i díky tomu tu najdete spoustu skvělých podniků. Turistické pasti jen výjimečně. Jestli tu vůbec nějaké jsou.
 |
Proces koupě byl jiný než v Česku. Pomalejší, osobnější, někdy chaotický, ale lidský. Hodně jsem se ptal, vyjednával a učil. Oporou mi byli Monika a Zbyšek z Casa Curu, Češi žijící na Sicílii. Naučil jsem se, že v Itálii je normální ptát se, smlouvat a že věci, které se z dálky zdají podezřelé, jsou často jen otázkou místního zvyku.
Nejsilnější moment přišel u notáře. Po podpisu smlouvy jsem stál na ulici a uvědomil si, že vlastně nic nemám. Žádnou smlouvu v ruce, tu jsem oficiálně dostal až přibližně měsíc po podpisu, žádné potvrzení. Jen klíče. A tehdy mě původní majitelka objala a řekla: „Vždyť máš klíče. Co víc potřebuješ?“ Byla to lekce důvěry, na kterou nikdy nezapomenu. Dodnes jsme spolu v kontaktu.
Stejně silná byla i místní komunita. Hned na začátku jsem ručně napsal dopisy v italštině a vložil je do modrých obálek pro sousedy v uličce, abych se představil. Tehdy jsem italsky nemluvil vůbec. Dnes si objednám kávu, zarezervuji stůl v restauraci nebo prohodím pár slov s farmářem na trhu.
Každé ráno vedu konverzaci se sousedkou, které vlastně úplně nerozumím, mluví totiž sicilštinou. To jí však nebrání v tom, aby mě každé ráno navštívila, jakmile otevřu dveře od domu. Někdy přinese jídlo, někdy zeleninu. Nejčastěji ale úsměv a své velké srdce.
Jak bydlí Češi v zahraničíPošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE |
Mimma, moje šedesátiletá hospodyně, se stala přirozenou součástí mého života tady. Ona mi říká bratře, já jí sestro. Na Sicílii si nekupujete jen dům. Kupujete si uličku, lidi kolem sebe a rytmus, který vás postupně přenastaví.
Důležité pro mě bylo i to, jak se v domě žije mimo léto. Staré sicilské domy fungují jinak – v létě jsou uvnitř příjemně chladné díky silným kamenným stěnám, v zimě je ale slunce nízko a brzy zapadá. Často je venku tepleji než uvnitř. Při prohlídce je proto dobré vnímat orientaci domu a světlo během dne. Dnes vím, že Asmara obstála v obou extrémech.
Casa Asmara má dvě části. Hlavní dům nabízí dvě ložnice, obytný prostor a kuchyni zasazenou do kamenných stěn, doplněné terasou s výhledem na místní dominanty. Dammuso, ukryté za ikonickými modrými dveřmi, je menší samostatný prostor pro dva – tradiční sicilská stavba s klenutými stropy, silnými zdmi, vlastní koupelnou a kuchyňkou.
Nad městem se tyčí Chiesa di San Matteo – kostel svatého Matěje. Jedno z mnoha znamení. Pro mě se stal symbolem, místem západů slunce, rozhodnutí i oslav.
Z Česka odešli do Švýcarska za lepším životem. Veronika a Honza vědí, jak na to |
Příběh má i rodinné pokračování. Moje sestra s přítelem si ve stejné uličce koupili malý dům – Casa Sorella. Sorella znamená italsky sestra. Najednou tu nejsme jen hosté, ale součást místa. Přátelé i rodina se sem rádi vracejí. Stalo se z toho útočiště – místo klidu, setkávání a návratů.
Od května 2025 tu žiji naplno. Sžívám se s místním rytmem a zároveň propojuji Prahu a Scicli. Casa Asmara hostuje umělce v rámci uměleckých rezidencí, různá setkání a pop-up projekty spojující kuchaře, umělce a lidi hledající prostor pro soustředění, tvorbu a sdílení. Součástí toho jsou i jógové pobyty, které postupně připravuji na sicilském venkově. Jsou postavené na lokálních surovinách, společném stolování a momentech sdílení.
Casa Asmara není jen dům. Je to místo s jedinečnou a neopakovatelnou atmosférou.
Po cyklonu Harry se Sicílie vrací do svého rytmu
Na Sicílii je teď jaro v té nejhezčí podobě. Krajina je sytě zelená, stromy jsou obsypané pomeranči a citrony a na trzích začala sezona artyčoků. V okolí se dá téměř na každém kroku nasbírat divoký chřest.
Je to kontrast oproti lednu, kdy břehy Sicílie několik týdnů bičoval prudký déšť a silný vítr cyklonu Harry. Pobřeží je na některých místech stále viditelně poznamenané – moře vzalo kus promenád, pláže změnily tvar a na březích zůstaly naplaveniny.
Postupně se však všechno vrací do běžného rytmu. Majitelé restaurací a barů na plážích opravují terasy, uklízejí a připravují se na novou sezonu.
Blíží se také Velikonoce, které jsou na Sicílii jedním z nejživějších období v roce. Ulice se znovu plní lidmi a města ožívají v bujarých oslavách. Casa Asmara je otevřená všem, kdo chtějí zažít autentickou Sicílii a na chvíli splynout s jejím pomalým rytmem.
