„Od malička jsem milovala kreslení, návrhářství a design, vyhrávala jsem soutěže a chtěla jsem jít studovat návrhářství. Jenže rodiče chtěli, abych uměla řemeslo, proto jsem nakonec vystudovala střední průmyslovou školu oděvní,“ vzpomíná Nikola.
V oboru sice nezůstala, protože ji nebavil, ale touha tvořit v ní hořela dál. Naplno propadla interiérovému a zahradnímu designu. Dnes žije na předměstí maloměsta v okresu Svitavy, je pět let vdaná a společně s manželem vychovává tři děti.
Příběh jejího domu se přitom začal psát už v jejích osmi letech, kdy v něm bydlela s rodiči v nájmu. Před patnácti lety město dům z roku 1881 poslalo do aukce a Nikolu tehdy tatínek přemluvil, ať využije předkupní právo. „V té době jsem byla svobodná, bezdětná, se schválenou hypotékou a obrovskými plány. Pinterest ani Instagram jsem tehdy neznala, inspiraci jsem čerpala z časopisů o bydlení a na stavebních veletrzích,“ vypráví dnes.
Nákupem historické řadovky ale začal maraton špinavé a těžké práce. Dům disponuje dvěma byty – menší (83 m²) aktuálně čeká na dospívání dětí, ve větším (120 m²) rodina bydlí. Obě jednotky však byly totálně vybydlené a objekty byly doslova napěchované odpadem všeho druhu. K domu navíc patřila hospodářská budova, která zabírala víc než polovinu dvora. Měla narušenou statiku, a tak musela jít k zemi. Demolice a vyklízení zabraly dlouhé dva roky.
 |
Sen z Itálie a bitva s řemeslníky
Při zařizování vlastního bytu měla Nikola jasnou vizi: propojit staré s novým a sázet na nadčasovou kombinaci dřeva, kamene, kovu a skla. Výrazné barvy u ní doma nečekejte. Nikola dává přednost přírodním tónům, které navozují harmonii. Navrhla si každý detail, což je něco, co ji neuvěřitelně baví a naplňuje.
„Řekli byste, že náš interiér je patnáct let starý? Nemyslím si,“ podotýká Nikola, která se hrdě hlásí k tomu, že je velký detailista.
Najít před patnácti lety ty správné lidi a materiály byl ale obrovský oříšek. „Trhem tehdy hýbaly barvy a vzory. Já si objednala dlažbu až z Itálie. Byla to velkoformátová, čokoládově hnědá dlažba ve vysokém lesku v dekoru kamene. Pamatuji si ten den, kdy ji dovezli, protože se mi splnil sen,“ usmívá se Nikola. Sehnat tehdy obkladače, který by uměl bez spár položit rektifikovaný formát 100 × 60 centimetrů, bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Moderní betonové stěrky navíc tehdy na trhu téměř neexistovaly.
Nikola se během rekonstrukce snažila maximálně podporovat lokální řemeslníky a autory. Nábytek v obývacím pokoji a koupelně zadala místnímu truhláři, pískované skleněné police a velká zrcadla v hale zase vyrobili tamní sklenáři. Klíčové pro ni bylo zachovat genia loci celého bytu, což se povedlo především díky původním parketám a zachráněným dvoukřídlým dveřím.
Zachraňují krásnou vilu a chovají ovce. Naivním začátkům se dnes už jen smějí |
Po práci do montérek a bourat
Ačkoli Nikola nevystudovala stavařinu, manuální práce se vůbec nebála. Odmalička k ní byla vedená, a tak pro ni byly činnosti jako škrábání omítek, odstraňování starých dlažeb, vybourávání kovových futer nebo malování skvělým relaxem.
„Všechno bylo v mojí režii. Každý den po práci jsem se převlékla do pracovního a šla ‚bouchat na barák‘,“ popisuje své tehdejší nasazení. Na odborné zednické práce měla k ruce šikovného zedníka. Celá náročná rekonstrukce se tak odvíjela od umu pouhých několika jednotlivců – elektrikáře, topenáře, obkladače, zedníka a jí samotné.
Nikola vzpomíná, že během rekonstrukce chtěla mnoho věcí, které v té době ještě nebyly vůbec v módě.
„Pamatuji si, jak na mě sklenář koukal, když jsem mu vysvětlovala, že bude kohoutek od umyvadla součástí zrcadlové stěny. Nebo že zrcadlo ve vstupní hale bude přepažené policí, že chci dlažbu položit nakoso, aby se ztratily nemalé nerovnosti místností, a že nechci vaničku ve sprchovém koutě a jenom skleněnou zástěnu,“ vypočítává Nikola, která se s kompromisy nikdy nesmířila. Většinu věcí tak musela objednávat nebo nechat vyrobit na míru. V určité chvíli došly peníze, ale interiér byl už obyvatelný. Do toho se mladým manželům narodilo nejstarší dítě. Manžel David v té době prodal svůj byt a financoval tak rozsáhlou rekonstrukci zahrady.
VÝZVA ČTENÁŘŮMPošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
„Stálo nás to nejenom balík peněz, ale i krev, pot a slzy. Byla to náročná oprava, jak jinak než svépomocí. Tenkrát jsem si vůbec nevěděla rady s návrhem zahrady, což mě strašně iritovalo. Tak jsem skoro čtvrt roku strávila u počítače a televize. Za tu dobu se ze mě stala „rychlokvaška samouka zahradního designéra a zahradníka“ a vznikl z toho vlastní návrh zahrady,“ popisuje Nikola těžkosti se zahradou.
Majitelé se každý rok snaží uskutečnit jednu větší rekonstrukci nebo opravu. Letos zahájili další projekt, a to napojení na kanalizaci. Do budoucna je v plánu oprava fasády celého domu, prodloužení terasy a dokončení zahrady u domu. Je toho spousta, ale podle Nikoly, která dnes ostatní inspiruje na Instagramu, má všechno svůj čas.
