Když mladí řešili společné bydlení, nabízel se jim nájemní byt v Praze. Pak ale přišla Mílova maminka Renata s tím, že by si v jejich rodinné vile mohli zrekonstruovat suterénní prostory velké 76 metrů čtverečních, kde se výhledově plánovalo udělat další byt.
Prozatím tam byla Renaty ložnice a pokoj Mílovy sestry. Ale nebyl problém místnosti uvolnit, protože o patro výš ve vile bylo místa dost. Katka s Mílou to brali jako skvělou nabídku i proto, že by bydleli v podstatě ve vlastním a k dispozici by měli i zahradu.
To byl hezký výhled, který ale znamenal pustit se do rekonstrukce. Naštěstí má celá rodina bohaté portfolio známých a kamarádů, kteří nabídli své služby.
Levně a svépomocí
Nejprve bylo potřeba promyslet dispozici. Nějakou představu Katka s Mílou měli, ale raději si k tomu přizvali známého, který je stavebním inženýrem. Hlavní vchod a chodbu nově situovali do prostoru bývalé sauny, která se už nepoužívala. Tady bylo ale nutné jít pod úroveň podlahy, protože vchodové dveře byly příliš nízké.
 |
Z bývalé Renatiny ložnice měla vzniknout kuchyň s jídelnou, protože už sem byly z dřívějška přivedené rozvody vody a plynu. Dětský pokoj, který byl největší místností, se nabízel k vybudování ložnice s obývákem.
Koupelna vznikla tak, že se v technické místnosti, kde byla pračka se sušičkou a kotel, postavila příčka. Úložné prostory k postavení regálů na potraviny vznikly v části chodby, kde jsou také schody do patra vily.
Plány byly, a tak se mohlo začít rekonstruovat. A protože se Katka s Mílou nemohli dočkat společného bydlení, nastěhovali se do budoucího obýváku a veškeré práce probíhaly za provozu. Naštěstí měli další zázemí u Renaty o patro výš.
„Katka je moje dcera, tak nebudu předstírat, že se neznáme. Konec konců na tvorbě jejího společného bydlení s partnerem Mílou máme já, můj manžel a Míly maminka Renata svůj nemalý podíl. Někdo poskytl prostory, někdo nářadí a další třeba know-how,“ říká autorka Lucie Martínková |
Vyladili styl
Ve věci vybavení bytu měli oba jasno – zařízení si vyrobit svépomocí a zbytek nakoupit v IKEA. Z toho vyplynul i nápad zhotovit si nábytek z palet, ke kterým měli i bezplatný přístup. Tady se také Míla poprvé seznámil s akušroubovákem, pilou a dalším šikovným nářadím a pod „odborným“ vedením zjistil, že mu to jde pěkně od ruky.
Společným rodinným dílem je pak postel, pohovka a pracovní stoly. Na půdě se našly dubové jídelní židle, které chtěli kamarádi vyhodit při prodeji jejich pojizerské chaloupky. Měly na sobě několik vrstev hnědé, bílé a modré barvy. Tedy se brousilo, louhovalo, voskovalo a natíralo.
Z palet měla být původně i kuchyň, ale bylo by to příliš komplikované, a tak se s kuchyní obrátil Míla na kamaráda. Ten si tehdy budoval truhlářskou živnost a jejich kuchyň byla jeho první zakázkou. Horní skříňky ke kuchyni tvoří dřevěné bedýnky z Hornbachu.
Zázračný dům jde s úsporností do extrémů. Architekt splnil majiteli nemožné |
U firmy Démos pořídili pracovní desku a obkladové desky na zeď za kuchyní. Kusem nábytku, kterému by Katka udělila cenu za funkci a za design, je regál Kallax z IKEA, který se vyrábí v mnoha rozměrech, několika barvách a do regálů se dají vkládat úložné koše i krabice.
Katka ráda podporuje i tuzemské firmy, tedy když přišla na řadu koupelna, vybrali s Mílou obklady a dlažbu od české značky RAKO. Také chtěli, aby byla koupelna nadčasová a brzy se neokoukala, takže jako obklad zvolili neutrální bílou klasiku série Color One. Aby koupelnu proteplili, vybrali dlažbu z kolekce Saloon v imitaci dřeva.
Protože jde o částečně suterénní prostory, tak kvůli pocitu tepelné pohody volili barevnou výmalbu, a to omyvatelné barvy Primalex. Vymalovali si sami.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení.
Na řadu pak přišla zahrada, kde se udělala zámková dlažba a posezení z palet. Míla pokácel túje, čímž se otevřel výhled do zahrady a mohla vzniknout menší skalka a bylinková zahrádka. Jak říká Katka: „Byl to docela punk, ale přežili jsme to!“
V současné době se rodinka rozrostla o malého Sebastiána, takže paletový nábytek se přestěhoval na zahradu a v hlavní obytné místnosti trůní vysoká postel 2 × 2 metry s úložným prostorem, místo pracovních stolů je dětská postýlka s přebalovací komodou a paletový gauč nahradil pohodlný ušák. Až začne Sebastián běhat, tak asi proběhnou další „škatulata...“
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení.
