„Byl to neuvěřitelný zážitek. Obrovský stadion i to, že jsem se dostala do výběru západních Čech na bývalou spartakiádu,“ vzpomíná Petra Hubačová, jak ve 13 letech cvičila ve fialovém dresu.
Přípravy na největší tuzemskou sportovní akci byly v plném proudu, když proběhla sametová revoluce, a tak se v červnu 1990 konaly místo spartakiády Pražské sportovní hry.
Petra pochází z Karlových Varů, kde vystudovala obchodní akademii, po jejím dokončení odjela na zkušenou do Anglie. Pak se seznámila s přítelem z Prahy a začala hledat v hlavním městě práci.
„Jeden den jsem našla inzerát, druhý den jela na pohovor a třetí už se stěhovala. Nastoupila jsem do britské školy Riverside v Roztokách u Prahy, což byl tehdy trochu venkov,“ směje se Petra. Po roce se přesunula do telekomunikační firmy, pak pracovala v konzultační společnosti Tacoma Consulting a nakonec zakotvila ve sdružení Tuesday Business Network, které fungovalo jako platforma pro podporu podnikání nejen v IT oblasti.
„Jednoho dne mi Ondřej Bartoš, který se zrovna vrátil ze Silicon Valley, nadšeně vyprávěl o kalifornských inkubátorech zajímavých nápadů a akcelerátorů začínajících firem a že bychom něco podobného měli rozjet v Česku, protože to tu chybí a má to potenciál,“ vzpomíná Petra Hubačová na rok 2009.
Tehdy poprvé slyšela slovo start-up a celý projekt ji zaujal natolik, že v listopadu založila jedno z prvních coworkingových míst v Praze, Techsquare, navzdory tomu, že doma měla několikaměsíční miminko.
„Setkávala jsem se s inspirativními lidmi, kteří měli zajímavé nápady a odvahu je realizovat navzdory překážkám nebo počátečním neúspěchům. Poskytli jsme jim prostor pro práci, zkušenosti z prostředí byznysu, sehnali mentory nebo lidi, které právě potřebovali, případně i investory. Bylo úžasné sledovat třeba zrození aplikace Liftago jako taxislužby, kterou budou mít lidé rádi,“ popisuje Petra intenzivní roky svého života.
Po pěti letech, během kterých vychovala z miminka předškoláka a desítkám lidí pomohla uskutečnit sny, přišlo vyčerpání a Petra se zhroutila. „Jela jsem delší dobu na doraz. Najednou jsem nevěděla, kdo jsem, kam jdu, proč tu práci vůbec dělám, vyhořela jsem. Vyhledala jsem profesionální pomoc a dala si rok volno, během kterého jsem se učila pečovat o sebe, dobíjet si baterky, odpočívat, pravidelně jíst a spát, samozřejmé činnosti, na které jsem během těch pěti let úplně zapomněla,“ vypráví dnes už s úsměvem Petra Hubačová.
Přeskládala si hodnoty, pomohla synovi s hladkým nástupem do školy a vrátila se do práce. Coworking se od svého vzniku diametrálně proměnil. Dnes tu funguje mnoho center a každé nabízí něco trochu jiného. V roce 2009 lidé ani firmy nechápali, proč je pro ně přínosné sídlit v jedné budově a společně se setkávat a sdílet své nápady.
„Dnes je coworking trend nejen pro lidi na volné noze, ale i pro velké společnosti. To, jak firmy fungují, se mění a čím dál tím víc lidí pracuje pro firmy externě z domova nebo právě v coworkingu.“
Z velkého open space se kanceláře proměnily ve variabilní prostor vhodný i pro introvertní jedince, reprezentativní místo pro schůzku s klienty či investory, odpočinkovou zónu nebo různě velké uzavřené místnosti pro jednání či sídlo menší firmy.
„Lidé si už nechtějí jen pronajmout židli, ale ocení profesionální přístup s širší škálou doplňkových služeb, od zařízené kanceláře se zajištěným úklidem a recepcí až po mentoring,“ popisuje Petra Hubačová současnou situaci a zároveň i fungování společnosti Business Link, kde působí jako country manažerka pro Českou republiku.
Málokdo tuší, že pod východními tribunami Strahovského stadionu funguje bazén. Při přestavbě stadionu v 70. letech jej navrhl Zdeněk Kuna a doplnil jej i tělocvičnou. Petru Hubačovou tu v dráze potkáte často.
Ráj pro sportovce
Po přestěhování do Prahy bydlela Petra ve Vršovicích, ale poměrně záhy se odstěhovala na Smíchov a druhá strana Vltavy si získala její srdce. „Přišlo mi to jako město ve městě, u vody i v centru a zároveň stranou ruchu turistických tras. Postupně jsem se stěhovala výš do svahu, až jsem asi před 15 lety zakotvila pod strahovským stadionem. Dodnes má pro mě obrovské kouzlo, i když mě samozřejmě mrzí, že chátrá. Vchody jsou zabedněné a jeho torzo už dává jen tušit jeho původní velikost,“ ukazuje nám Petra Hubačová své oblíbené místo. Na očích ho má každý den, ať jede tunelem Blanka do práce, pro syna do školy, nebo běží své oblíbené kolečko.
Běhu propadla při rekonvalescenci po vyhoření a dnes běhá dvakrát až třikrát týdně desetikilometrový okruh ze Strahova na Petřín přes Nový Svět, Kampu a Hrad a Petřínskými zahradami zpět. „Odtud je nejkrásnější výhled na město. O víkendu kolem sedmé ráno ho mám jen pro sebe a pokaždé se kochám tou nádherou. Užívám si svou soukromou prohlídku města a říkám si, o co turisté přicházejí, když spí,“ směje se Petra.
Při cestě zpátky se ráda zastaví na kávu a něco sladkého v bistru Moje Kredenc na druhé straně strahovského kopce. Jiné možnosti posezení na Strahově nejsou, pokud nechcete zaskočit do jídelny či hospody na strahovských kolejích.
„Občanská vybavenost je na Strahově naprosto nedostatečná, vlastně ho tvoří jen koleje, vily ve svahu, starý stadion s funkčním bazénem a Petřínské terasy. Kousek od domu ale máme školu, k sousedům dojdeme pěšky a co potřebuji, zařídím u Anděla nebo na Vypichu, kam dojedu za pět minut autem. Ten naprostý klid mi vyhovuje,“ přemýšlí Petra.
Strahov si dodnes uchovává ráz jisté uzavřenosti a výlučnosti. Ač sousedí s Petřínem a Pražským hradem, působí jako okraj Prahy, který v podstatě nemáte důvod navštívit. Pro život je to však velice příjemné místo, o čemž svědčí hustá vilová zástavba ve svahu i zvýšená koncentrace ambasád.
Hladová zeď. Opukovou hradbu na Petříně nechal zbudovat v letech 1360–1362 Karel IV. z místního kamene pro posílení městského opevnění.
Tajemná torza
Až do konce 17. století však svahy pokrývaly vinohrady a produkční zahrady, mezi kterými občas vykoukla střecha zemědělské usedlosti (dnes z většiny zbyly jen názvy stanic – Ladronka, Kajetánka, Spiritka, Hřebenka). Úrodnou oblast využívali mniši z Břevnovského i Strahovského kláštera, které v podstatě čtvrť Strahov vymezují.
Na pahorku vedle královského hradu se v roce 1143 usídlili premonstráti a Strahovský klášter tak patří mezi nejstarší dosud fungující kláštery premonstrátského řádu na světě. Kostel a přilehlé budovy zažily v běhu dějin mnohokrát zkázu i obrodu.
Poslední výraznou přístavbou byl Filosofický sál, dokončený roku 1797, ve kterém dnes sídlí dechberoucí knihovna starých svazků a rukopisů. Klášterní komplex zahrnuje muzeum miniatur, dvě restaurace, hotely a apartmány, vlastní pivovar, zahrady a terasy s překrásným výhledem na Staré Město a Vltavu.
Po pivu Sv. Norbert se můžete vydat vyhlídkovou stezkou přes Petřín k přírodnímu pramenu v ulici Na Hřebenkách. Ulice Strahovská vede podél Hladové zdi k horní stanici lanovky na Petřín a prohlédnout si odtud můžete pozůstatky barokního opevnění.
Strahov
|
Poslední věží projdete z Petřína na Strahov a najednou máte panoráma Hradu za zády a Vltavu s Novým Městem před vámi.
Pramen vyvěrá na západním konci Kinského zahrady nedaleko rodinné vily manželů Machoninových, význačných architektů 70. let (postavili například obchodní dům Kotva nebo hotel Thermal v Karlových Varech). Prosklená stavba v sobě zhmotňuje esenci doby: terasové vily tehdy přibyly k rodinným a činžovním domům a zaplnily tak poslední volné parcely na strahovském svahu.
Souvislejší zástavba se zde objevila až začátkem 20. století. Velikost pozemků dává tušit, že tehdy šlo o okraj města, kam se stěhovali lidé kvůli výhledu na Prahu a touze po přírodě. Výstavbu komplikoval i strmý sklon svahu.
Plochu na vrcholu kopce pak využili sokolové pro výstavbu sportoviště. V roce 1929 vyrostly první dřevěné tribuny, v roce 1935 už Sletový (později Masarykův státní a dnes Strahovský) stadion překvapoval návštěvníky svou velikostí, ale do úctyhodných rozměrů 200 × 300 metrů byl dostavěn až v letech 1960–1975.
Vejde se na něj téměř 250 tisíc lidí, z toho 56 tisíc na sezení. Dnes areál chátrá, funkční zůstal jen vedlejší menší Stadion Evžena Rošického. „Ráda kolem něj běhám do obory Hvězda, která je jen přes ulici od parku Ladronka. Za hezkého počasí je tu často plno, ale brzy ráno potkávám jen nadšené běžce či bruslaře,“ směje se Petra Hubačová.
V provozu zůstal také plavecký bazén, který slouží především školám a sportovcům na trénink. „Vyhovuje mi, že do bazénu dojdu pěšky a nebývá přeplněný,“ dodává Petra.
A ještě jedna místní rarita: po roce 1989 došlo k ukončení vysílání hlavní pražské rušičky v blízkosti vysokoškolských kolejí. Takzvaná Petřínská Zuzana fungovala sice v utajení, ale její čtyři věže s velkými anténami nešlo přehlédnout.
Dnes prostoru vedle točny autobusu dominují vysoké odvětrávací komíny Strahovského tunelu, a když se k nim postavíte zády, máte Prahu jako na dlani. Výhled, blízkost Hradu a historického centra a díky tunelu i klid jsou hlavní devízou tohoto obrovského návrší, které tak láká developery. „Uvidíme, jak a jestli vůbec se toto místo někdy promění,“ uzavírá Petra.
Petra Hubačová (42 let)Narodila se v Karlových Varech, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Do Prahy se přestěhovala před 20 lety, v roce 2010 založila jedno z prvních coworkingových míst zaměřených na start-upy Techsquare. Zkušenosti uplatnila v České spořitelně, kde budovala interní inkubátor pro inovace, nebo ve Škoda Auto DigiLab. Nyní vede českou pobočku polské coworkingové společnosti Business Link v Holešovicích. Je členkou správní rady sdružení Nadace Via, mentorkou projektu iKid (pro dětské inovace). Energii dobíjí při běhání, józe, surfování a cestování se svým synem Prokopem. Její srdcovkou jsou Tata Bojs, Cirk La Putyka a soubor 420People. |
