„Ve všední den odcházím z bytu v šest hodin ráno, žena již kolem páté. V pět hodin odpoledne se vracíme a již od vchodu slyšíme psí štěkot. Herečka je v divadle a domů přichází po desáté večer. Psi ještě přidají na síle a s neskutečným štěkotem ji vítají. Bydlení se pro nás změnilo v peklo.
Nejsem nerudný důchodce, sám jsem psa měl. Byl vycvičený a především vychovaný. Štěkl si jen přes den, a to zcela výjimečně. S naším problémem jsem se obrátil na právníka, který mi poradil, ať štěkot psů řeším s majitelkou bytu, nikoliv s nájemnicí.
Majitelce jsem volal a psal. Její odpovědi se točí stále dokola, říká, že s tím nemůže nic dělat. Prý mám štěkot řešit s nájemnicí. Podle právníka to ale není pravda, majitelka se spíš zříká odpovědnosti.
Nedávno psi štěkali až do půlnoci. Zavolal jsem městskou policii, bohužel odmítli přijet. Podle nich si pes musí zaštěkat. Výbor v domě je bezzubý. Slušné prosby se míjejí účinkem a do soudního sporu se mi nechce, ale pokud by to bylo jediné řešení, jsem ochotný podat žalobu. Dá se nesnesitelný štěkot psů nějak vyřešit?“ ptá se Jirka.
Na dotaz čtenáře odpověděli dva odborníci, kteří se touto problematikou zabývají:
Jan Zachystal, RE/MAX Alfa
Řešení takovéto situace je poměrně složité. V první instanci by se záležitost měla řešit s majitelkou bytu. Pronajímatel podle nového občanského zákoníku může psa nájemníkovi zakázat.
Psi tyranizují celou vesnici |
Pokud však majitelka bytu nereaguje, je možné se obrátit na radnici, která takovéto případy řeší individuálně. Nicméně hlavní protagonista sousedského sváru, tedy pes, žádné vysvětlení z pochopitelných důvodů nepodá. Úředník má pak těžkou pozici, protože drtivá většina stížností je na úrovni tvrzení proti tvrzení. Pokud se štěkání ozývá do 22. hodiny, řeší se to jako stížnost, kterou by s majitelem psa měl úřad do třiceti dnů prošetřit.
V případě, že skutečně došlo k přestupku, je nutné s majitelem zahájit sankční řízení. Pokud štěkání dlouhodobě trvá mezi 22. a 6. hodinou ranní, tak jde o přestupek - rušení nočního klidu, kdy je vhodné se obrátit na Policii ČR.
Jan Morávek, advokát
Podle zákona má nájemce právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Nepřiměřené obtíže mohou spočívat právě v hluku, tedy například v neúměrném štěkání. Chová-li nájemce zvíře v bytě způsobem, kdy ostatním obyvatelům výrazně ztrpčuje či zhoršuje bydlení, což podle nastíněné situace odpovídá, může být jeho jednání posouzeno jako hrubé porušení povinností.
Pošlete příběh Svůj boj se sousedy nám pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Sousedské války. Zajímavé texty zveřejníme a přineseme i jejich řešení. |
V takovém případě je majitelka bytu oprávněna dát nájemci výpověď. Nejúčinnější řešení situace tedy spočívá v cestě skrze majitelku bytu. Doporučuji jí zaslat písemnou stížnost, ve které stěžovatel uvede důvody: rušení klidného bydlení v denních i nočních hodinách. Majitelka je poté dle výše uvedeného oprávněna nájemkyni vyzvat ke zjednání nápravy, a pokud by k nápravě nedošlo, může jí dát i výpověď z nájmu bytu.
Samozřejmě může dojít k tomu, že majitelka bytu na tento návrh nepřistoupí. Pak je vhodné přezkoumat, zda její chování není v rozporu s interními pravidly společenství vlastníků, případně družstva. V takovém případě by příslušné orgány mohly zjednat nápravu, která v krajním případě může vést až k vyloučení majitelky (nájemkyně družstevního bytu) ze společenství. Osobně si myslím, že už samotná hrozba výboru by měla stačit.
Pokud by však ani majitelka bytu nezjednala nápravu a ani společenství nebo družstvo nebude činné, nezbývá než podat tzv. sousedskou žalobu pro neúměrné hlukové imise proti nájemci a požadovat zdržení se zásahů do nerušeného výkonu vlastnického práva k bytu. Tato možnost se tedy nabízí sice jako krajní, ale účinná.
