Sobota 24. října 2020, svátek má Nina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 24. října 2020 Nina

Zásadní životní zvrat. Naše cesta z paneláku byla kolotočem překvapení

Touha utéct z betonového sídliště do náruče přírody může být ošidná. Romantické představy se od skutečnosti liší. Ale stojí za to.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Vincent ke mně zvedl prosebně oči: „Ivuš, můžeš to, prosím,“ významně zvedl obočí, „ztlumit?“ V rohu pokoje jsem si z notebooku potichu pouštěla film. Naše minigarsonka představovala jeden pokoj s navazující malou nudličkou kuchyně, chodbičkou, záchodem a sprcháčkem. 

Zdrobněliny jsou skutečně na místě. Zpočátku jsme tu byli jako v sedmém nebi. Byl to náš první společný domov! Ale... Ráno autobus, metro, kancelář, odpoledne obráceně zpět do naší rozžhavené betonové „králíkárny“. Sebrala jsem notebook a šla se na konec filmu dokoukat na záchod. 

„Ivuš, no tak Ivo,“ bušil na dveře Vincent, „neurážej se hned.“ Sedět na prkýnku, byť zavřeném, s počítačem na kolenou, není pohoda. 

Zásadní životní zvrat

Tu noc padlo naše velké rozhodnutí. Oba jsme vyrůstali v panelácích a řekli jsme si dost! Já jsem vždycky milovala zvířata. Tady jsem si mohla dovolit jen potkana Bobka. Vyhlédli jsme si opuštěnou samotu na louce pod lesem nedaleko jedné středočeské vesničky. 

V duchu jsem si představovala, jak se ráno procházím bosá orosenou trávou. „Neblázněte, vy pražští ‚paneláčníci‘, „snad nechcete farmařit?“ divili se nám přátelé a známí. „Počkejte, až to tam uvidíte,“ skočila jsem jim do řeči, „autem je to slabá hodinka. Vincek zůstane zaměstnaný v agentuře a já můžu dělat z domova.“ 

Náš domek byl několik let neobydlený. Stěhovali jsme se v červenci. Teplo, slunce, les i louka omamně voněly, takže pavučiny, prach, špína, třísky, vlhké stěny a rozbitá okna nás nijak nevyvedly z míry. Pár přátel obětovalo svoji dovolenou a s jejich pomocí jsme naši „usedlost“ probudili k novému životu. Na startovní čáře našeho hospodaření jsme se cítili přímo báječně. Vincek, tedy ještě za pomoci kamaráda, „zrekonstruoval“ ze starého botníku kurník a oplotil výběh.

Začínáme farmařit

Vše bylo připraveno pro naše první osadníky. „Ahój,“ mávali jsme našim odjíždějícím pomocníkům, „za pár měsíců si k nám budete jezdit pro vajíčka.“ Hned druhý den přítel přivezl šest žluťoučkých kuřátek. Nejradši bych si s nimi i hrála, ale to správná ‚hospodyně‘ nedělá. 

Jen ve městech lidi drbou králíčky za ušima nebo učí ptáky mluvit. „My na vsi to bereme jinak,“ pustila jsem poslední pípající kuličku do výběhu. Vincek ráno odjížděl do Prahy a já se vzorně starala o naše opeřence. Úchvatného ticha kolem jsem se nedokázala nabažit. 

Vůbec mi nevadilo, že k nám jen maximálně dvakrát týdně zabrousila pošťačka. Zálibně pohlížela na naše rostoucí kuřata. „Ivonko,“ nadhodila, když mi předávala poštu, „tyhle ti moc neponesou.“ „A to jako proč,“ čepýřila jsem se, „mají všechno podle internetu.“ „Máš tu čtyři kohoutky a dvě slepičky. Chudinky,“ dodala. 

Na samotě u lesa

Jak žijí lidé, kteří se vzdali města

Na Větrné hůrce žije se třemi dětmi a manželem Julie Jungwirthová. Na Vysočině...

Cesta k dobrovolné skromnosti nemusí nutně znamenat dřinu u valchy ani život bez vody a topení. Magazín Víkend DNES přinesl tři minipříběhy o tom, jak doopravdy žijí lidé, kteří se vzdali města.

Fakt! U malých kuřat se to jen tak nepozná. A to ještě nebyl zlatý hřeb našeho chovatelství. Týden na to byl kurník posypaný peřím jako roztrhaná peřina. Slepičky – hrdé ženské – se s kohoutkem třásly v rohu bývalého botníku, jeden zakousnutý hrdina ležel ve výběhu a zbylí dva byli v nenávratnu. 

„Co s tím mám dělat?“ držela jsem tu potrhanou mršinu za krk dvěma prsty co nejdál od těla. Přiznávám, žádný kohout na víně z „toho“ nebyl. Poprvé jsem zaváhala, mám-li vůbec na farmaření vlohy. „Chce to hlídacího psa a pořádný plot,“ nenechal se zviklat Vincek. 

Vybrali jsme si tedy krásně žíhanou boxerku Ajšu, no a ke štěněti patří na venkov i kotě. Mourovatého Číčáka mi darovala pošťačka. Teď jsem se tam cítila opravdu jako doma. Kočičák vrněl na vyhřáté zídce, Ajša hlídala nové větší hejno slepic, k němuž se už žádná lasička neodvážila, a já začala sbírat vajíčka.

Takříkajíc mě začalo pálit dobré bydlo. „Co takhle kozu a pár oveček?“ nadhodila jsem Vinckovi. Přítel kupodivu váhal. Projížděla jsem internet a narazila na stránky s vietnamskými miniprasátky. Byla jsem unešená. 

V záhlaví stránek stál citát Winstona Churchila: „Psi k vám budou oddaně vzhlížet, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na vás pohlížejí jako na sobě rovné.“ Prohlídla jsem si pár fotek a bylo vymalováno. „Toho chci!“ Vincek je přes den v práci. Sedla jsem do auta a bez dlouhého rozmýšlení si pro něj zajela. 

Nový člen rodiny

„Vinci, to je Hugo,“ představila jsem příteli nového člena naší rodiny.
Selátko bylo opravdu k sežrání, pochopitelně v úplně jiném slova smyslu, než máme-li na mysli vepřové na pekáči. Hugo se s Ajšou brzy skamarádil, Číčák ho ostentativně ignoroval a já ho měla od rána do večera za patami. 

K Vinckovi se zpočátku choval obezřetně, oba se vzájemně tolerovali. Čuník je velmi učenlivý tvor, zvědavý jako opice, a řekla bych, že paměť má jako slon. Pochrupával v kuchyni a nenápadně mě pozoroval. Jen jsem vyšla na zahradu, otevřel si lednici a vyplenil spodní šuplíky se zeleninou. 

„Šikula,“ řekla bych si normálně, ale Hugovi nedělalo problém vytáhnout jakoukoliv zásuvku a prohrabat se mi v prádle nebo papírech. Kdyby jen prohrabat. Když mi jednou sežral i polovinu překladu, na kterém jsem po večerech pracovala, už jsem se neusmívala. Ta hora masa na mě ještě šibalsky zamrkala a přišla si pro podrbání. Hugovi bylo něco málo přes rok a už vážil bezmála metrák. 

„Mlátila“ s ním prasečí puberta a zkušenější chovatelka mě uklidňovala, že se brzy vyblbne a zklidní. Vincek odjížděl na týdenní školení, a já byla ráda, že nejsem úplně sama. Jednou jsem se v noci probrala a Hugo chrápal rozvalený na Vinckově půlce postele. 

Pohladila jsem ho. Zachrochtal. Záhy jsem poznala, že jsem udělala hrubou chybu. Hugo se pasoval na alfa samce a hlavu rodiny. Vincek se za pár dní vrátil domů. Tedy, vrátil… Svou zavalitou postavou Hugo zablokoval dveře a tvářil se výhružně. 

„Hugísku,“ odlákala jsem ho na dobroty. Jen co si přítel položil kufr na postel, už tam trůnil Hugo. Doufala jsem, že se dá čuník do latě, ale ten stále jen vymýšlel, kde a jak na Vincka vystartovat. 

Takový bodyček alias bránění v soupeřově pohybu vlastním tělem byl pro Huga hračka. Hugo prostě žárlil a Vinckovi docházela trpělivost. V garsonce jsme si málem šlapali po hlavách, ale teď jsme se k sobě nemohli ani přiblížit. A když přijeli kamarádi? Hlídací Ajša si zaštěkala, očuchala je a dala pokoj. Ale Hugo?! 

Bránil mě jako tank. Musela jsem ho chytit a potupně zavřít do ohrady, kde naštvaně narážel do plotu. Ve třech letech vážilo moje miniprasátko sto čtyřicet kilo, což je normální, a já „přibrala“ patnáct – byla jsem těhotná. 

Dítě a kanec? To nešlo....

Po Samíkově narození musel Hugo pryč. Měla jsem ale černé svědomí. Tížila mě slova z knihy Exupéryho Malého prince: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, co jsi k sobě připoutal.“ Ale malé dítě a žárlivý kanec nejdou dohromady. 

Místo Huga jsme si nakonec pořídili kozu, dvě ovečky a králíky. Naše farma se pomalu, i když metodou pokusů a omylů, rozrůstá. Hugo zůstane v mém srdci navždycky, ale syn je přece jen mnohem víc. 

Autor:
  • Nejčtenější

Marek Ztracený staví v Železné Rudě dům. Výhled má k nezaplacení

Zatímco některé celebrity považují za nutnost žít v hlavním městě a být v centru dění, zpěvák Marek Ztracený je věrný...

Dům nechali mladším. Na zahradě si postavili svůj nový dokonalý domov

Manželé Jana a Karel stavěli svou přízemní dřevostavbu osm měsíců. S novým domovem jsou velmi spokojeni. Vyhovuje jim...

Chtěli moderní dům, ale z klasických materiálů. Teď jsou nadšeni

Stylově čistý, zděný a hodně prosklený dům s plochou střechou, takovou měl představu mladý manželský pár s dvěma dětmi...

Dům jim zničila exploze u souseda, nový si postavili za šest měsíců

Špatná manipulace s takzvanými složemi pro výrobu zábavní pyrotechniky poškodila v obci na Prostějovsku více než...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Poradna architekta: v bytě 2+1 bude jedna ze tří generací vždy tratit

Tři generace v bytě 2+1, to není záviděníhodná situace. Zejména když je potřeba zajistit osmnáctileté dceři klid na...

Po čtyřicítce žijeme na vypůjčený čas, říká lékař David Sedmera

Premium Lidské tělo je velmi přesný a dokonalý mechanismus. V některých směrech až zázračný. Proč je však uspořádání těla...

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Shromáždění vlastníků jsou kvůli pandemii v ohrožení. Právník radí, co dělat

Premium Vyhlášení nouzového stavu komplikuje situaci společenstvím vlastníků bytových jednotek. Do konce roku musí totiž výbory...

  • Další z rubriky

Youtuber Taras Povoroznyk si v Říčanech splnil své velké sny

Kousek od Prahy si se svou manželkou Stáňou (26) a usměvavou dcerou zařídil úspěšný youtuber Taras Povoroznyk (27)...

Pojďte dál. Majitelé dřevostaveb zvou veřejnost na návštěvu

Podívejte se na výběr deseti dřevostaveb postavených v Česku v posledních letech. Další můžete zdarma navštívit během...

Hluchoněmý soused chová psy, kteří stále štěkají. Je to vůbec legální?

Premium Soused je hluchoněmý, neumí číst, psát ani znakovat. Má doma dva psy, kteří neustále štěkají. Myslím si, že takový...

Jak bydlí designérka, která se nebojí zkombinovat cokoli s čímkoli

Francouzský šarm i severský poklid, staré perské koberce, kožešiny, spousta látek, dokonce i pštros. Interiérová...

Cukrářka Iveta Fabešová se rozvádí. Přišla o své provozovny

Cukrářka Iveta Fabešová (36) se na sociálních sítích svým fanouškům svěřila, že se s manželem rozvádějí. Kvůli tomu...

V 47 letech zemřela herečka Daniela Krhutová, pohádková Marie Růžička

Po dlouhé nemoci zemřela herečka a zpěvačka Daniela Krhutová, bylo jí 47 let. Její nejznámější rolí byla Marie Růžička...

N-word jsem měla vypustit, omluvila se z rasismu nařčená Čvančarová

Jitka Čvančarová (42) se ocitla pod palbou kritiky mnoha uživatelů sociálních sítí. Při imitování raperky Cardi B v...

Na porod jsem se těšila, ale všechno bylo jinak, říká Míša z Malých lásek

Za jedenáct let pomohla porodní asistentka Michaela Malotinová na svět asi sedmi tisícům dětí. První minuty života...

Tři týdny a konec. Prodloužení restrikcí by nás zničilo, tvrdí obchodníci

Vládní rozhodnutí o uzavření obchodů a služeb jejich provozovatele rozzlobilo, přestože většina z nich tento krok...