Do zeleně nás to táhlo vždycky. Jako dítě jsem jezdil na chalupu na vesnici, takže vím, co to je, vyjít ráno bosý do orosené trávy. I když máte komfortní byt s balkonem, tohle v něm nezažijete. Bydlení dnes ale není lacinou záležitostí, aby bylo snadné si jen tak říct: chci dům. A my se ženou jsme oba v bytě vyrůstali, takže nám přišlo přirozené v jednom takovém i žít.
Zlomový okamžik nastal, když jsem byl na návštěvě u kamaráda, který měl nějaké dva tři roky domeček, zařizovali se, tvořili zahradu… a on se mě zeptal, co já, jestli taky plánuju barák. Neměl jsem na to odvahu a peníze. Přišlo mi to nedostupné, sci-fi. Ale on tehdy pronesl památnou větu: No, můžeš v tom bytě už dožít. Dožít – to mě vyděsilo. Ve čtyřiceti letech jsem si najednou připadal jako na konci, jako že už prostě nic jiného nebude. A začalo mi to vrtat hlavou.
Sehnat parcelu a stavební firmu
Nedávalo mi smysl hupsnout do velkého zadlužení na třicet let a pak zvažovat, jestli můžeme jet na dovolenou nebo si něco koupit – za to by mi to nestálo. Navíc žena byla od začátku proti, přišlo jí to jako zbytečná komplikace. Byla v bytě spokojená a nesnáší změny, takže ona by v něm dožila naprosto v klidu.
Mně to ale nedalo spát a věděl jsem, že správnými argumenty nakonec přesvědčím i ji. Začal jsem to propočítávat, kamarád mi dohodil známého přes finance a ono to najednou vycházelo reálně. O koupi starého domu jsem ani neuvažoval – nechtěl jsem zažít kostlivce, co pak lezou ze skříní. Měl jsem jasno – sehnat parcelu a firmu, u které si stavbu zadám.
 |
Zhruba o půl roku později jsme narazili na tento pozemek, který už v té době byl za dobrou cenu, z dnešního pohledu dokonce za směšnou. Jednalo se o katastrálně oddělenou, byť neoplocenou zahradu sousedního domu, o kterou už se její majitelé nechtěli starat.
Když jsme se tu byli poprvé podívat a viděli otevřenou krajinu s výhledem na Orlické hory, bylo rozhodnuto. Ta cena byla tak dobrá, že jsme si říkali, že i kdybychom nestavěli, budeme mít zahradu kousek od bydliště, takže se sem dá zajet na kole, navíc se zahradním domkem, ve kterém se dá přespat – ideální místo na víkendové dojíždění.
Stavba domu na klíč
Asi půl roku jsem sem dojížděl jenom sekat, ale nemohl jsem ten pozemek nechat jen tak ležet bez jeho zvelebení. Od začátku jsem byl přesvědčený o dřevostavbě, znal jsem zkušenosti lidí, co stavěli, ať už svépomocí, nebo s firmou. Zděná stavba z toho vycházela jako mnohem náročnější, dražší, o rychlosti výstavby nemluvě. Věděl jsem, že nám pro tříčlennou rodinu stačí menší dům, ačkoli by nám pozemek umožnil i větší zastavěnou plochu.
Udělal jsem si výběr výrobců montovaných dřevostaveb, protože jsem nechtěl jít do rizika, že do rozestavěného domu naprší nebo nasněží, a nakonec jsem vsadil na místní firmu s mnohaletou zkušeností a prověřenými technologiemi. Na konci roku 2019 se dělala základová deska a během března 2020 se začal stavět dům na klíč.
Sami jsme si zařizovali podlahy, vybavení domu a samozřejmě jeho okolí. Tak jsme se těšili, že jsme se koncem června stěhovali do domu bez kuchyně nebo chodníků a spali na matracích. Do měsíce ale byla na svém místě i kuchyňská linka, rychle se mi podařilo sehnat firmu na zámkovou dlažbu, abychom dovnitř netahali bláto, zkrátka – brzy jsme byli zabydlení.
Je to takový zahradní domek, ale ukázalo se, že nám to stačí, říká Viktor |
Všechno hned, nic neodkládat
Zatímco se řešilo stavební povolení a plánovala výstavba, potřebovali jsme bydlet. Finančně to ale vycházelo tak, že hypotéka a finance půjčené od rodiny dají akorát na postavení přízemí a patro bude třeba dořešit až ve druhé fázi, po prodeji bytu. Nicméně během doby, kdy probíhala jednání s dodavatelem, hodnota našeho bytu vzhledem ke covidovému šílenství ještě vzrostla.
V první fázi se ke kolaudaci v patře domu místo pokojů připravily jenom vazníky a provizorní podlaha a rok dva jsme ho používali jen jako půdu pro uskladnění věcí. Mezitím všechno podražilo, a navíc jsme kvůli vestavbě museli znovu projít celým procesem stavebního povolení, takže jsme si to i zbytečně zkomplikovali. Tohle tedy nikomu nedoporučuju – pokud to alespoň trochu finančně vychází, raději to udělat všechno hned, nic neodkládat.
Žádné složité technologie
Máme difuzně uzavřenou stavbu. Otevřená by byla za příplatek, ale já v tom nespatřuju žádný problém, jenom musíme víc myslet na větrání. Možností by bylo pořízení rekuperace, ale osobně jsem spíš zastáncem tradičnějších řešení. Není nad čerstvý vzduch.
Fotovoltaiku na dům jsem po dlouhém průzkumu pořídil loni (přípravu na ni jsem si nechal dodělat právě při realizaci vestavby). Měl jsem spočítané, že by návratnost investice měla být v závislosti na cenách energie velmi krátká, odhadem tak 7 až 8 let, navíc nám měla dobře pokrývat naši celkovou spotřebu. A ono to v reálu vychází ještě líp, platím pouze distribuci.
Když jsme plánovali topení, měl jsem po negativní zkušenosti s plynovým kotlem z předchozího bydlení jasno v tom, že plyn nechci. Všude v přízemí tedy máme elektrické podlahové topení s obyčejnými odporovými dráty, takže odpadá jakýkoliv kotel a jediná technika k tomu je regulátor s termostatem pro každou místnost.
V pokojích nahoře jsou sice přímotopy, ale vzhledem k funkční izolaci v nich skoro není potřeba topit. Tam mi podlahovku dodavatel rozmluvil a měl pravdu. Kdyby bylo nejhůř a přišly velké mrazy nebo se neúměrně zdražila elektřina, máme samozřejmě zrevidovaný komín, jen na něj zatím není nic připojeno, protože to jednoduše nepotřebujeme.
Boj se stavebním úřadem
Předtím jsme bydleli ve velmi slunném bytě, kde jsme v podstatě žili za staženými žaluziemi, a i tak tam bylo horko. Proto teď máme terasu umístěnou tak, že se na ní sluníčko během dne otočí a od dvou hodin tam máme příjemný stín. Stejně tak jsme nechtěli, aby nám slunce pralo do obýváku. Dnes bych v něm kvůli prosvětlenosti prostoru místo jednokřídlých balkonových dveří pořídil určitě nějaké širší.
Původně jsme si vybrali typizovaný bungalov do L, ale ten nám na stavebním úřadě šmahem shodili ze stolu. Tady všude je totiž památková zóna, protože nedaleko probíhala bitva na Chlumu.
Nařídili nám dům se sedlovou střechou a sklonem 35 stupňů, barva střechy musela být cihlově červená nebo červenohnědá, okna s dekorem dřeva, fasádu bylo nutné ladit s vesnicí, takže ideálně okrovou, béžovou nebo žlutou. I patro je tedy výsledkem místních regulativů, protože bungalov s předepsaným sklonem střechy by nám dodavatel sice vyrobil, ale vypadal by podle mého jako Rumcajsův klobouk.
Firma vzala peníze a zmizela. Moniku s Petrem problémy na stavbě nezastavily |
Vybrali jsme tedy typový patrový dům, ale hodně dispozic a rozměrů změnili směrem k našim potřebám a zvyklostem. Třeba ten metr, o který jsme prodloužili obývací pokoj, kde trávíme nejvíc času, je hodně znát.
Já jsem s tím tradičním venkovským vzhledem nakonec spokojený, je mi dokonce bližší a ještě víc mi připomíná chalupu z dětství. Viktorka s Monikou si na dům se zahradou taky rychle zvykly. Tady já už dožiju rád.
Technické parametry:
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 78 m2
- Užitná plocha: 97 m2
- Dispozice: 5+kk
- Konstrukční systém: panelová dřevostavba
- Zdroj energie / teplo: elektrické podlahové topení, elektrické přímotopy
- Větrání: přirozené
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,13 W/m2K
- Autor arch. návrhu a projektu: MS HAUS s.r.o.
- Realizace: 2020, MS HAUS s.r.o.
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Martin Zeman, www.datelier.cz.
