Lucie od dětství jezdila do Jeseníků, a tak ji to logicky táhlo právě tam. „Pro mě je tato lokalita naprostá srdcovka, ale nemohla jsem tu nic najít,“ přiznává. Když neuspěla ani na Beskydsku, přišlo na pozemky a variantu si něco postavit. „Ale nechtěla jsem chatu jako všichni ostatní, potřebovala jsem něco jiného, ne úplně normálního,“ směje se Lucie i teď, kdy sedíme v kuchyni útulného malého srubu, který se pronajímá pro až 10 osob (část z nich bývají děti) a do jehož stavby se s vervou sobě vlastní pustila.
„Necítila jsem se úplně spokojená a toužila po nějakém projektu s přidanou hodnotou. Při práci v oboru financí a pojišťovnictví jsem lidem sice pomáhala řešit finanční situaci nebo pořízení majetku, ale přišlo mi to málo. Věřím, že pobyty u nás ve srubu tu přidanou hodnotu v dnešní uspěchané době přinesou jak hostům, tak mně,“ uvažuje.
Nerealistický požadavek?
V jindřichovské části Pleče objevila vhodný pozemek připojený na kanalizaci a celý zanesený v územním plánu. „Byl tak nějak uprostřed oblasti, kterou mám ráda, a navíc hned u lesa – a já miluji dřevo a les, odmala jsem v něm jako doma. Navíc byl za skvělou cenu, takže jsem neváhala a řekla si: Tak tady to bude!“ Ale co?
Opět rozhodla inklinace k přírodě a ke dřevu. Lucie u kamarádky, která si nechala postavit srub, získala informace o staviteli a následně ho oslovila také. „Zeptala jsem se ho, jestli by mi pomohl postavit srub, ale s tím, že nechci dům na klíč, chci si ho částečně postavit svépomocí.“ Luciina rodina totiž vlastní firmu z oboru stavebnictví, v níž pracuje i ona, coby absolventka stavební průmyslovky, a pro svůj vlastní projekt chtěla oslovit osvědčené řemeslníky.
„Chtěla jsem, aby na tom staviteli bylo jenom to dřevo, hrubá konstrukce, a měla jsem i jasnou představu o ceně, do které by se měl vejít. Byla jsem na to sama, vzala jsem si hypotéku a rozpočet měla dost malý. No, vysmál se mi,“ vzpomíná.
 |
Hledala tedy dál, až narazila na jihomoravskou firmu, která sruby a roubenky staví a která se do Luciina smělého plánu rozhodla jít. „Asi není úplně běžné, že jim tam přijde pětadvacetiletá holka s tím, že si chce postavit srub, a to do velké míry sama, samozřejmě s velkou pomocí rodiny a vlastních ověřených subdodavatelů. Pan majitel mi ale slíbil, že mi v tom naprosto vyjde vstříc a že se pokusíme to vymyslet tak, abychom se pokud možno i vešli do mého rozpočtu.“
Čáry přes rozpočet
Že se kvůli následné pandemii a zdražení na všech frontách i nečekaným nákladům na úpravy okolního terénu ve výsledku cena vyšplhá na dvojnásobek a Lucie dnes bude mít úvěry tři, netušil v té době nikdo. „Nevěděli jsme, jak je to podmáčené. Nechali jsme sem navozit sto tun hlíny, a když jsme viděli, kolik si účtuje bagr, koupili jsme si radši hrábě a vzali to do svých.“ V té době už jí s tím naštěstí pomáhal přítel David, a tak terénní úpravy z velké části dokončili svépomocí spolu.
I tak ale příprava zahrady stála stejně jako samotný dům, u jehož propočtů se investorka až tak moc „nesekla“. Hrubou stavbu, tedy veškerou potřebnou kulatinu ze smrku a jedle z Beskyd, měla naštěstí zaplacenou ještě před covidem, i když srub včetně krovu na místě vyrostl až v říjnu 2021. Bylo třeba ho honem dostat pod střechu, krytina už tehdy ale byla za úplně jinou než plánovanou cenu. „Nakonec máme plech, který vypadá jako taška, protože tu bychom tenkrát nezaplatili. Najednou se skokově zdražil materiál i práce, všechno. Největší zlom nastal, když jsme potřebovali nahoře dělat sádrokartony.“
Realita překvapila i „učené“
Dodavatele srubu a jejich přístup si nemohou vynachválit, dokonce se z nich během spolupráce stali přátelé. Realita života ve srubu Lucii s Davidem i tak ve výsledku zaskočila. „Oni mi to samozřejmě dopředu všechno říkali, ale já jsem to sedání stejně až takové nečekala. Obrovské rezervy, které se nechávají u stojných kmenů na vrutech, které pan Polák chodí popouštět, stejně jako třeba díry nad okny, které jsme se snažili na zimu něčím ucpat, aby nám dovnitř nevnikla nějaká zvěř – než truhlář na základě doporučení dodavatele srubu vyrobil desky, které jsme opatřili izolací. Nebo vyměřování kuchyňské linky – jak vypočítáte, do jaké výšky ji dáte, když vám parapet bude klesat třeba deset let a vy ho ve finále chcete mít zároveň? Na druhou stranu je ve srubu úžasný vzduch, vůbec ne suchý, dům se dobře a rychle vytopí a má své kouzlo. Bílé zděné stěny s velkými okny tomu prostoru dopřávají světlost, hlavně v létě, a ta bílá ho i opticky zvětšuje.“
Sedání srubové konstrukce se ovšem podepsalo i na instalovaných sádrokartonových příčkách. Zkušený projektant původně navrhoval dřevěné – ceny však šly tak nahoru, že Lucie nakonec zvolila levnější řešení. „Byla to chyba. Se sádrokartonem je teď spousta starostí, některá místa se už několikrát opravovala. Polákovi i projektant mě na to samozřejmě dopředu upozorňovali, ale já jsem na dřevo prostě neměla peníze. Když se pak utrhla deska nalepená přímo na komín, protože řemeslníci neměli se sedáním srubu zkušenost, definitivně jsem pochopila, že jsem se rozhodla špatně a měla věřit zkušeným odborníkům. Ve výsledku mě to se všemi těmi starostmi a opravami stojí stejně, ne-li víc.“
Šumavské volání divočiny. K výjimečnému srubu přidali krásné koně a medvědy |
Dnes Lucie připouští, že myslet si, že když mám jako investor nějaké povědomí o stavebnictví, vím toho dost a poradím si i bez rad zkušenějších, je cesta do pekel. „Žádný z našich řemeslníků neměl zkušenost přímo se srubem, a on je v některých ohledech prostě specifický. Díky bohu, že jsem v dodavateli měla tak skvělého parťáka, který jim vždy ochotně poradil, co a jak. Jezdil i na kontroly v průběhu našich dodělávek a dohlížel na to, aby výsledek fungoval.“
A štěstí v neštěstí – když už se utrhla deska z komína, zjistilo se, že do něj teče, protože jak si srub sedal, odneslo to špatně provedené oplechování. Klempíři s řešením nepříjemné situace opět ochotně poradil dodavatel srubu.
Parťák do nepohody
„Musela jsem dělat kompromisy, jako třeba u té střešní krytiny, ale na čem jsem rozhodně nechtěla šetřit, byla izolace. Tu jsem s důvěrou svěřila dodavateli srubu, respektive jeho obvyklému subdodavateli. Oni s tím stříkáním izolace do srubů přece jen mají zkušenosti. Tento krok jsem považovala a stále považuji za velmi rozumnou investici.“
Už proto, že se přitom zjistilo, že se nepovedla pokládka střešní krytiny, což potvrdil i vypracovaný nezávislý posudek. Půlka střechy musela dolů, protože byla položená ve špatném směru a provrtaná tam, kde se vůbec vrtat nemělo.
Vzniklé přátelství mezi klientkou a dodavatelem srubu se výrazně odrazilo na momentu, kdy se Lucie zmínila o plánu přistavět ke srubu saunu. Nebyla si vědoma jiného rekreačního zařízení v okolí, které by k pronájmu i tuto službu nabízelo, a sama saunování a zdravé způsoby otužování vyhledává, proto jí takové rozšíření služeb dávalo smysl. Polákovi zrovna uvažovali o rozšíření nabídky právě směrem srubových a roubených saun, a tak se ta Luciina stala takovou „dámskou srdcovkou“.
„Postavili mi hrubou stavbu a poradili i se zbytkem. My jsme pak po večerech s čelovkami vařili hydroizolaci a v podstatě celou technickou stránku střechy a funkčnosti kamen řešili sami. Ale byla to taková třešnička na dortu pětileté cesty, ze které máme opravdu radost,“ usmívá se Lucie u otužovací kádě, na jejíž hladině leží tenké plátky ledu, zatímco z komína srubové sauny k nebi stoupá uklidňující kouř.
I tak to zatím není finální stav pronajímaného objektu – ještě je ve hře další srubová stavba na kola a různé vybavení a zařízení, kde je v plánu i rozšíření kapacity o takovou zimní zahradu nebo zastřešenou terasu.
Cesta k cíli bývá klikatá
Tepelné čerpadlo vzduch-voda vytápí podlahové topení ve spodním patře a radiátory v horních pokojích. Od krbu jsou do patra pro případ potřeby vyvedeny dva průduchy. Interiérová kulatina je natřena přírodním olejem s titanovou bělobou, která by měla zabránit nežádoucímu žloutnutí dřeva a na rozdíl od exteriéru u ní nejsou další nátěry v plánu – kmeny se nechají přirozeně stárnout. Exteriér v odstínu medový dub by měl být ošetřen přírodním olejem dle potřeby jednou za zhruba 5 až 8 let.
Doplňky jako světla či vypínače působí velmi stylově, přestože i u nich logicky hrála podstatnou roli cena. „Veškerá elektrika tady dole hlavně musela být vymyšlena, než nahoře vznikla podlaha, protože to je všechno zabudované v ní.“
Jako velký oříšek se nakonec ukázalo vymyslet schodiště. „Původně tu bylo plánované srubové schodiště až do kraje, ale my jsme vzhledem k poměrně malým rozměrům kuchyně potřebovali do rohu umístit nějaké místo k sezení pro děti či odpočinek.“ Nakonec opět sáhli do svých rezerv a oslovili mladého truhláře ze sousední vesnice. Výsledkem je zajímavé spirálovitě zatočené schodiště ze satinované borovice namořené odstínem smíchané šedé a koňaku.
„Netušila jsem, co vymyslí, ale nakonec byl i dodavatel srubu nadšený tím, jak sem hezky zapadlo a vytvořilo vzdušnou dominantu. Problém byl, jak ho sem namontovat. Schodiště totiž nesmělo být ukotveno v podlaze kvůli podlahovému vytápění, ani ve stěně, na které už drží čerpadlo. Je tedy v podstatě samonosné a drží jen nahoře na stropě.“
Stejný truhlář potom vyrobil většinu dřevěných součástí a doplňků domu i zahrady, mnoho z nich i ze dřeva, které zbylo ze stavby. Sám si přitom splnil vlastní sen, pracovat ve srubu a srubové sauně.
Dokonalý srub si postavili v podhůří Hrubého Jeseníku. Hotovo měli za dva dny |
Když si hlavu postaví příroda
Les nad srubem, resp. to, co z něj zbylo, nakonec museli lesníci vykácet – velká část pětašedesátiletých smrků totiž padla v létě při vichřici a druhá pak při následných povodních. Lucie, která si toto místo zamilovala právě kvůli tomu lesu, jen smířeně krčí rameny, že je v domě alespoň více světla, a vzpomíná hlavně na strach, který s čerstvě dokončeným srubem bez pojistky na domácnost zažívala při povodních.
„Do poslední chvíle jsme byli tady, než přiběhli sousedi, že se Jindřichov zavírá. Těsně za srubem v tu chvíli spadly čtyři obrovské stromy, a tak jsme na nic nečekali a jeli. V noci nám přestaly fungovat kamery a to čekání, kde se voda zastaví a jak moc zasáhne srub, to byl nejhorší den mého života.“
V momentě odhalování napáchaných škod teprve plně ocenila navážku obrovské masy hlíny na pozemek. A nejen to – prozíravý výrobce spodní stavby totiž sám od sebe vyvýšil i základy domu. „Když mi hlásil, že to radši o metr zvedl, kdyby přišly povodně, přišlo mi to zbytečné. Ale pán už věděl a díky bohu za něho. Zachránil nás.“
Voda se zastavila o pevnou podezdívku plotu, rozlila se po zahradě, odrazila se od skalky a zamířila do korýtka malého potoka za domem, kde cestou smetla vytvořené zahradní jezírko. Na domě ale žádné škody nenapáchala. „To jezírko nás mrzí. Sedávali jsme tam a pozorovali světlušky. Ale co? K sauně jsme holt místo jezírka pořídili ochlazovací káď a jede se dál.“
Kromě hlíny z Olomouce tak svoji práci odvedly i rulové kameny z místního hanušovického lomu doplněné o část vyřazených ze skalky Davidových rodičů. V plánu nebyly, ale když se základy domu zvedly, o skalku si to říkalo. A dnes skvěle plní funkci přirozené hráze.
Technické údaje:
- Zastavěná plocha: 112 m2
- Užitná plocha: 139 m2
- Dispozice: 5 + kk
- Konstrukční systém: opracovaná kulatina, středový průměr jedle 35 cm
- Ošetření stěn: přírodní olej Livos
- Střešní krytina: plechová
- Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo, krbová kamna
- Větrání: přirozené
- Podlahy: dlažba, dřevo
- Autor arch. návrhu: Ing. Petr Krejčík
- Realizace: 2021, SRUBY-POLÁK s.r.o.
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz
