Imra je majitelem firmy, která vyrábí sendvičové dřevostavby. „Postavil jsem si několik domů sendvičového typu, včetně jednoho poloroubeného, který jsem považoval za vysněný, měl jsem u něj i dančí oboru. Ale pak jsem potkal Petru.“ Původně si od ní chtěl jen koupit štěně, ale osud s nimi měl jiné plány.
Nakonec se za ní vrátili se psem oba, ale dojíždění jim časem přišlo nepraktické, chtěli žít spolu. Petru v místě držely děti a práce, a tak Imra svůj dům prodal a v nové lokalitě tušil prostor pro splnění dávného snu srubu a koních.
Kde a s kým ho postavit?
„Jezdil jsem po okolí a hledal vhodný pozemek. Dlouho jsem nemohl nic sehnat, tak jsem oslovil Petřina bývalého muže, kterému to tady patřilo, jestli by mi kousek neprodal.“ Nakonec ho přesvědčili, a tak bydlí doslova přes plot od Petřina původního domu, v němž teď žije její dcera. Pozemek však v té době nebyl stavební, a tak musela přijít změna územního plánu. „Nejdřív jsem si dal žádost na územní plánování do Strakonic, jestli tu srub vůbec povolí. Přišla kladná odpověď, a tak jsme začali řešit dodavatele.“
Udělali si průzkum, navštívili sruby několika výrobců, v jednom i v Tatrách spali. „Když byl z frézované kulatiny, s pravidelností a úzkými profily, nebylo to ono. A pak jsme viděli práci pana Pacáka – strašně se nám líbila vizuální stránka jeho realizací. Ta nepravidelnost širokých klád pro nás představovala opravdovou krásu přírody.“
 |
Našli si recenze spokojených stavebníků, zajeli se na jeho srub podívat osobně a s přesvědčením o správnosti své volby si s ním hned chtěli plácnout. Stále se však čekalo na výsledek územního řízení, a tak si Imra mezitím nechal od firmy, která mu projektuje dřevostavby, připravit projekt pro stavební povolení.
Nečekané zamítnutí i řešení
„Pak přišla rána. Ozval se úřad územního plánování s tím, že sruby historicky v naší zemi nikdy nebyly a že si můžeme postavit jedině roubenku. Tu už jsem ale měl a chtěl srub.“
Nakonec se s výrobcem dohodli na tom, že kmeny z vnější strany ohraní a kulaté je nechá jen uvnitř. To už naštěstí přes úředníky prošlo. „Kluk, který mi to tu brousil, říkal, ať jsem za to rád, že dřevo říznuté na rovinu daleko méně trpí. Ve spárách mezi oblouky se může usazovat déšť a prach, ale takhle to steče.“
Když v reálu svůj budoucí dům viděli postavený ve výrobě – při konzultaci, kde budou chtít zásuvky a podobně, mile je překvapilo, jak vypadá. Líbilo se jim to hned. „On je tím nakonec vlastně výjimečný,“ usmívá se Petra.
Teplo domova vlastními silami
Imra při stavbě logicky využil vlastních zdrojů. „Základovou desku jsem si dělal sám, to bylo v březnu; 8. dubna přijeli srubaři a za tři a půl dne jsem to s nimi poskládal. Kromě základní konstrukce přijeli ještě udělat výdřevu střechy a zbytek už jsem si zařídil přes svoje lidi. Nadkrokevní izolaci, okna, příčky jsem si sendvičovým stylem udělal úplně sám, krb jsem si zabudoval a dostavěl… na Václava jsme se stěhovali.“
Co se týče topení, posteskne si, že dnešní úřady nepovolí dům bez alternativních zdrojů – museli vzhledem k energetickým ztrátám srubu pořídit jak fotovoltaiku, tak tepelné čerpadlo voda-vzduch. Imra je přitom přesvědčený, že by se bez nich obešel.
„Původně jsem chtěl jenom elektřinu do podlahy, protože vím, jak dřevostavby fungují. Čerpadlo jsem pouštěl, jenom když podlaháři potřebovali vysušit beton, aby mohli položit vinyl, a pak o Vánocích, když tady vnoučata lezla po zemi. Jinak topíme čistě v krbu.“
I Petra si pochvaluje, že se dům po celou zimu vytopí krásně i bez zapínání podlahového topení. Oběhové čerpadlo se jednou za čas spustí, jenom aby se v potrubí protočila voda. „Pořídili jsme ho i s fotovoltaikou jenom kvůli splnění povinnosti, a protože je máme zapsané v energetickém štítku, nedostaneme na ně ani dotaci.“
U Zlína si postavili osudový srub. Bydlení bez starostí si nemohou vynachválit |
Ideální dispozice
Oba se shodují, že by nic v domě neudělali jinak. „Jsme tu fakt spokojení, ani na dovolenou se nám nechce,“ přiznává Petra. „Dispozici jsme viděli u výrobce a přizpůsobili si ji k obrazu svému.“ Původně měl být nahoře ještě jeden pokoj a toaleta, nakonec se však rozhodli nechat tam otevřenou galerii. „Jsme tu sami dva, tak nám to stačí. A když přijedou děti, vyspí se tam nebo v týpí, které děda pro vnoučata připravil.“
Imra ji doplňuje: „Postavil jsem si čtyři dřevostavby a už vím, co chci, znám ideální dispozici. Mám rád otevřený prostor,“ poukazuje na cca 7,5metrovou výšku interiéru. Oproti projektu zvětšovali i štítová okna, aby na galerii dostali ještě víc světla.
Zevnitř je jedlová kulatina opatřená nátěrem, zvenku zatím ne. „Nejdřív se opatřila ustalovačem, aby si dřevo co nejdéle drželo barvu a přirozeně netmavlo, a potom dvěma olejovými nátěry. Časem zřejmě bude medovější.“ Z jedle je i zatím nenatřené schodiště, které se dodělávalo později, i terasa. Výrobce srubu dodal hrubou kulatinu a sloupy, Imra už si vše osazoval sám. „Dřevo je mi hodně blízké a dělám s ním rád.“
Rodinka na pokračování
Kromě hrubé stavby domu a terasy pochází z dílny dodavatele i vyřezávaná medvědí skupinka. Tak jako na začátku měli společně pět psů a teď se jim po louce prohání pět koní, nepřekvapí, že i medvědů je ve výsledku pět.
Jako první na pozemku stálo parkovací stání, pak zahradní domek, a když stavěli bránu, přišel i první medvěd. „Pan Pacák nás s nimi dráždil a na té bráně jsem prostě viděl jednoho ležet.“ I já jsem si ho ihned všimla a musela se usmát. U jednoho však nezůstalo. „Ten velký měl podpírat parkovací stání – ale i ono si sedá, tak jsme laborovali s výškou a nakonec ho umístili do skalky. Venku prý vydrží tak 15 let a pak nám pan Pacák vyřeže nového.“
Jeden měl sedět i na sloupu uvnitř domu, ale při pohledu zespodu to nebylo ono, a tak ho nahradil orel od řezbáře ze Sušice. Kromě něj interiér zdobí i dva obrazy zeber, dovezené ze Zanzibaru – na dovolené jim připomínaly jejich koně, a tak přijely na Šumavu, kde dělají společnost hodinám, které Imrovi vyrobil kamarád Vlastík. „Jdou obráceně, takže když před nimi sedíte, vlastně mládnete.“
Praktické využití okolí domu
Přestože dům nestojí ani rok, všude okolo je bohatá zelená tráva. Na místě stavby totiž nebylo třeba dělat velké terénní úpravy – naopak, svahu bylo využito a ze zahrady terasu podpírají dřevěné sloupy s kovovými patkami, aby kontaktem se zemí nedocházelo k hnilobě. Od cesty se to nezdá, ale podlaha je zde ve výšce 1,7 metru. Vzniká tak ideální úložný prostor, kam se vejde i traktůrek na sekání trávy a dříví, kterého zde ztopí nějakých 10 až 12 kubíků za sezonu. „Dokud mi to zdraví dovolí, vůbec mi to nevadí,“ usmívá se Imra.
A dovolí mu to zřejmě ještě dlouho. Ještě předtím, než postavili dům, si sem totiž přivezli srubovou saunu a venkovní vířivku na dřevo. Tu v zimě nevypouštějí, oba se v ní otužují. Každé ráno z postele zamíří rovnou do studené vody. „V zimě, když má voda okolo nuly, si beru neoprenové termo ponožky,“ nemůže si je Imra vynachválit. S přicházejícím létem ale začíná být voda příliš teplá. „Proud, vyrobený fotovoltaikou, nemůžeme vracet do sítě, takže spotřebujeme, co vyrobíme, a pak se automaticky vypne. Tak leda že bychom si do té vířivky pořídili chlazení – nějaký výrobník ledu,“ vtipkuje.
Výhled za odměnu
„Udělali jsme dobře. Pan Pacák měl ty sruby vymazlené, úplně jiné než ostatní.“ A Imra dodá: „A taky se fakt povedlo místo. Večer si se skleničkou vína sedneme na terasu a sledujeme kobyly a kouzelné výhledy. Je to taková přírodní televize. Vidíme až na Boubín,“ ukazuje.
Může jim tady snad něco chybět ke štěstí? „Vůbec nic,“ odpovídá přesvědčivě Petra, ale Imra ji jemně opraví, když přizná: „Abych si ji vzal. Bránilo tomu jenom dodělání baráku. Řekl jsem, že si ji vezmu, až ji budu moct přenést přes svůj vlastní práh.“ Romantická žádost už proběhla a dům je zkolaudovaný, takže… „Už to asi přijde.“
Technické údaje:
- Zastavěná plocha: 116 m2
- Užitná plocha: 160 m2 plus terasa
- Dispozice: 3 + kk
- Konstrukční systém: obvodové stěny z masivní jedlové kulatiny, vaznicový krov z jedlových kmenů
- Ošetření stěn: v exteriéru zatím neošetřeno / v interiéru ustalovač a 2× olejový nátěr
- Střešní krytina: Bramac Tegalit, nadkrokevní izolace 160 mm
- Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo, FVE, krb
- Větrání: přirozené
- Podlahy: vinyl, dlažba
- Autor arch. návrhu: Ing. arch Lubomír Korčák
- Projekt: Ing. arch Lubomír Korčák, vypracoval: Dis. Václav Nauš
- Realizace: Sruby Pacák s.r.o., 2023
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz
