1. Když stavěla dům, měla v očích slzy. Dnes žije s rodinou v ovocném sadu
 |
S manželem jsme oba vyrůstali v panelovém domě. Dokud jsme neměli děti, bylo to fajn. Po narození prvního syna jsme začali vidět nevýhody. Veškerý volný čas jsme trávili u babičky na dvoře a snili o vlastním prostoru, kde si budou naše děti hrát, tatínek grilovat a maminka se bude šťastně hrabat v hlíně. Rekonstrukce nás nelákala, chtěli jsme dům podle svých představ.
Vhodný pozemek jsme hledali rok. Bylo to opravdu těžké. V okolí jsme nic nemohli najít. Ceny byly přemrštěné. Nakonec jsme zakotvili na okraji Břeclavi, nedaleko Lednického parku.
Po podepsání kupní smlouvy jsme se vrhli na zanedbanou zahradu se starým ovocným sadem, o který se posledních deset let nikdo nestaral. Současně jsme dávali dohromady projekt a stavební povolení. Jednoduché to nebylo – já v té době čekala druhého syna a manžel se vracel z práce až večer.
VÝZVA ČTENÁŘŮMZveřejněný příběh odměníme knihou. Pošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Celý dům jsme s manželem navrhli sami. Projekt kreslil projektant ručně, podle našich návrhů. Vzhled domu mě napadl hned, jak jsem pozemek poprvé uviděla. Představu venkovského domu s modrými okny a letní vyzděnou kuchyní jsem už nepustila z hlavy. Manžel ze začátku mé nadšení nesdílel, ale místo se mu líbilo. Asi si nedovedl konečnou verzi domu představit tak jako já. Na štěstí se ale naše představy sešly.
Na stavbě jsem jako stavební dozor trávila veškerý čas a někdy jsem odcházela se slzami v očích a prochlazená na kost. Ale měla jsem jasný cíl, kterého jsem se nehodlala vzdát. Manžel byl od rána do večera v práci a děti jezdily na stavbu se mnou nebo byly u babičky.
Firma, která dům z velké části stavěla, byla skvělá. S řemeslníky jsem byla na stavbě doslova každý den. Řešili jsme spoustu problémů, především kvůli špatnému terénu a navážce. O projektantech se raději vyjadřovat nebudu. Stavba na klíč by byla jednodušší, ale potřebovali jsme ušetřit, proto jsme hodně věcí také dělali sami. Díky tomu máme k domovu silnější pouto.
Naše modrá okna a letní kuchyň z cihel byly trnem v oku nejednomu řemeslníkovi. A co hůř, někdy i vlastní rodině a přátelům. Dnes je modrých oken v okolí hned několik, říká Petra Holubová, která cestu za splněným snem sdílí na instagramovém profilu Bydlíme v sadu.
Když stavěla dům, měla v očích slzy. Dnes žije s rodinou v ovocném sadu |
