Pondělí 16. prosince 2019, svátek má Albína
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 16. prosince 2019 Albína

Jak se zbavit nepohodlného souseda, kterého se bojí půlka vesnice

aktualizováno 
Eliška se spolu s manželem Pepou a dětmi rozhodli odejít z města a bydlet na vesnici. Vhodný dům objevili až po velmi dlouhé době. V inzerátu majitelé slibovali při rychlém jednání slevu. „Hned jsme kontaktovali realitní kancelář a na druhý den domluvili prohlídku,“ popisuje začátky Eliška.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Vesnička byla od našeho města coby kamenem dohodil, a přesto jsme ji neznali. Kolem byla malebná příroda, potok, les. Pepa byl nadšený, dokonce si za volantem začal prozpěvovat. Když jsme dorazili na místo, vydechli jsme úžasem. 

Domek vypadal hezčí než na inzertním obrázku, kolem zahrada, zleva menší domek, zprava také, celkem blízko, ale ne natolik, aby nám to nějak vadilo.„Vůbec nechápu, proč někdo prodává takový dům?“ řekla jsem Pepovi. „To neřeš, hlavně jestli je i uvnitř praktický, tak musí být náš,“ odbyl mě.

Dům byl jedním slovem úžasný. Přesně odpovídal všem našim požadavkům, počtem pokojů i vnitřní dispozicí. Když jsme se manželů opatrně zeptali, proč dům prodávají, dostalo se nám odpovědi: „Nemáme děti, už nejsme nejmladší
a hlavně chceme mít svůj klid.“

Aha, asi je té práce kolem domu na ně už moc, mysleli jsme si s Pepou. To, že jsme si jejich větu špatně vyložili, nám došlo až o něco později. Když jsme se dozvěděli cenu, kterou manželé za dům požadují, a slevu, jakou dostaneme, když se koupě uskuteční v co nejkratším termínu, přestali jsme být ostražití a hned jsme si plácli. No a za měsíc jsme dali sbohem městu a přestěhovali se.

První dny jsme se zabydlovali, aby bylo všechno podle našeho vkusu. Udělali jsme si zahradní posezení s grilem, nechali dětem nainstalovat trampolínu a koupili bazén. Když jsme jednou k večeru spokojeně seděli na zahrádce, někdo zazvonil. Za brankou stála starší paní, v ruce talíř se štrúdlem: „Já jsem
vaše sousedka Fanyna z levé strany.“

Pozvali jsme ji dál, já jsem udělala kávu a sotva jsme k ní dosedli, sousedka se zeptala: „Tak jak se vám tu bydlí?“ Svorně jsme začali sypat chválu, štěstí a radost z nového bydlení z nás doslova tryskala. Sousedka nás ale během vteřiny zchladila: „Tak si to užívejte jako my, za chvilku bude po klidu.“

Cože?“ Pepovi málem zaskočil štrúdl. „Jak to myslíte, po klidu?“ zeptal se Fanyny. „Copak vy nevíte, proč staří Kloučkovi ten dům prodali?“ Koukali jsme s Pepou doslova jak vyorané myši. Fanyna nám svěřila, že za pár dní se vrátí náš soused Bedřich z pravé strany. „To víte, zase ho na chvíli zavřeli a tak tady byl klid.“

„My máme za souseda kriminálníka?! To snad ne, vždyť máme děti! Co vlastně provedl?“ zasypali jsme ji otázkami. „Ále,“ mávla Fanyna rukou, „zase ukradl nějaký auto, ale měl podmínku, tak ho zavřeli. To kvůli němu se Kloučkovi odstěhovali, aby měli klid, už to nemohli vydržet. Pořád jim něco prováděl. V podstatě se ho bojí půlka vesnice,“ zakončila Fanyna svoji řeč a pohlédla na nás, co my na to. 

Na souseda stížnosti neplatí

Pro něj jsem křivý bonzák

Bydlím v paneláku, kde je všechno slyšet. Nově nastěhovaný soused, kterému je 85 let, dělá v noci neuvěřitelný nepořádek a hluk. Nejhorší je to mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Městská policie nekoná a já jsem již naprosto zoufalý, píše čtenář do seriálu Sousedské války.

Já jsem byla na mrtvici, ale Pepa pravil: „No, snad nebude tak zle, snad se s tím pánem nějak dohodneme.“ „Když myslíte,“ utrousila Fanyna a rozloučila se. Ani jsme se nestihli zeptat, kdy se má ten pan Bedřich vlastně vrátit. Od toho dne jsme žili v mírné nervozitě a pozorovali sousední dům víc než jindy. 

Když se jednoho večera okna rozzářila do tmy, bylo nám jasné, že je soused doma. Pár dní se nic zvláštního nedělo. „Vidíš, to bylo strachu a pro nic,“ řekl Pepa. Hned další den ale začaly ze zahrady pištět děti, že mají promočenou trampolínu. Divila jsem se, jak je to možné, vždyť nepršelo. Šli jsme se podívat. Bylo evidentní, že jim atrakci někdo důkladně postříkal vodou z hadice.

Bedřichovi jsme ale nemohli nic dokázat. Další den bylo v bazénu naházené bahno. To už se Pepa rozčílil a na souseda vlítnul. Když se vrátil, byl naštvaný ještě víc. „S tím chlapem se vůbec nedá mluvit. Vysmál se mi do očí, prý ať mu dokážeme, že to byl on,“ zuřil Pepa. A naschválů přibývalo, od rozházených odpadků, přes polití tújí něčím, po čem okamžitě začaly odcházet či namalování čar na chodníku, kam smíme, a kam už ne. Na děti koukal škaredě, že se ho začaly bát. Nebyla jsem klidná a říkala jsem si, že ve městě nám bylo líp.

U starosty jsme nepochodili. Pomohl by nám prý moc rád. „Ani nevíte, co
bychom dali za to, kdybychom se ho zbavili,“ řekl nám. „Ale nikdo neví jak.“ Byla jsem bezradná. Opět se však ukázalo, jaký je můj Pepa koumák. Jednoho dne se totiž vrátil z práce a řekl mi: „Tak si myslím, že bych jedno řešení měl.“

A hned mě seznámil se svým plánem. Pubertální syn jeho kolegy měl kapelu, se kterou hráli na festivalech. Znáte to, ten typ hudby, kterému my starší nemůžeme přijít na jméno. Blížila se sezona vystoupení a hoši neměli kde cvičit, z předcházejícího místa dostali výpověď, prý pro velký hluk. A tak Pepu napadlo, že by mohli hoši cvičit v naší garáži, která stála hodně blízko Bedřichova plotu. Koukala jsem na něj nejistě. „Já ti, Pepo, nevím, jestli to dokážu vydržet.“

Na to můj muž prohlásil, že se nemám bát, že je to jen na přechodnou dobu, a když se budeme muset odstěhovat, tak aspoň s vědomím, že jsme zkusili všechno. A tak jsme měli doma každý den koncert. No koncert, spíš šílený rámus, který se absolutně nedal poslouchat.

Museli jsme mít zabedněná okna a raději jsme ani nevycházeli ven. Hned druhý den ovšem přiběhl Bedřich: „Co to má jako znamenat?! Kdo má toto poslouchat celý dny?“ Na to mu Pepa vysvětlil, že náš synovec si buduje kariéru a někde prostě cvičit musí. Bedřich řval, že si bude stěžovat, ale my jsme byli neoblomní a chlapce ve cvičení podporovali. Jednoho dne se nerozsvítila okna v Bedřichově domě jako obvykle. Ani přes den jsme ho nezahlédli. Kupodivu jsme nikde nenašli stopy jakéhokoliv naschválu. A pak se najednou objevil na jeho domě nápis „Na prodej“ s telefonním číslem realitní kanceláře. 

Pepa neváhal a do realitky zašel. Tam mu potvrdili, že majitel se odstěhoval k bratrovi a dům prodává pod cenou tomu, kdo mu vyplatí peníze na ruku co nejrychleji. Prý má velké dluhy, a tak se všeho zbavuje. Dnes už máme nové, slušné sousedy a všichni si užíváme zaslouženého klidu. Kde je konec panu Bedřichovi, to nikdo neví, díkybohu.

V příběhu byla změněna jména.

Autor:

Soused pije každý den a nezvládá psa. Nebezpečné zvíře terorizuje obec

1

Mladí manželé se přistěhovali do nové zástavby v menší obci, kde bydlí převážně rodiny s dětmi. I...

Sousedé buší, mlátí a kopou. Hluk je příšerný, šance na změnu nulové

hluk - ilustrační foto

Seriál Nedávno se s manželkou nastěhovali do vysněného bytu. Pohodu však kazí sousedé nad nimi. „Stále jim...

Soused si postavil u plotu boudu. Strhnout ji nehodlá a jen se směje

Sousedské hádky

Seriál Petr má problém se sousedem. Ten si bez oznámení a svolení postavil u společného plotu dřevěnou...

Nájemnice poskytuje v bytě sexuální služby. Hlasité zvuky jsou problém

sex

V bytovém domě v Praze si obyvatelé nevědí rady se sousedkou. Majitel byt 2+kk pronajal dvacetileté...

Nejvtipnější sousedské vzkazy. Jaký druh lidí je s chutí vyvěšuje?

Na domovních nástěnkách a vchodových dveřích se objevují sousedské vzkazy...

Odolaly nástupu mailů a sociálních sítí. Výhrůžné i výchovné sousedské vzkazy se stále objevují na...

Autodílna ve dvoře nám ničí život. Hluk je slyšet i přes zavřená okna

1

Bydlím na sídlišti v panelovém domě, v našem vnitrobloku je autodílna, jejíž noční zásobování...

Od souseda se roky line příšerný zápach. Bytovému družstvu je to jedno

1

Jak se dá řešit nesnesitelný zápach, který se již několik let line z bytu od staršího souseda a...

  • Nejčtenější

Manželé si postavili dřevěný ráj, z luxusního domu jsou nadšeni

Vanessa a Michael jsou velcí příznivci dřeva, navíc se s ním často setkávají i ve svých profesích. Michael je tesař,...

Kristian Kodet umí. Faru na spadnutí proměnil na nádherné stavení

Známý akademický malíř Kristian Kodet má několik domovů. Střídavě žije v Americe, Praze a přes léto v jižních Čechách...

Nová kuchyň i obývák za 110 tisíc. Majitelce proměna vyrazila dech

Tereza bydlí s manželem a synem v panelovém bytě a moc si přeje novou kuchyň, protože v té současné se podle jejích...

Krásný dům s otevřenou klenbou je zalitý sluncem. Majitelům splnil sen

Venkov, to jsou sedlové střechy, vysoké bílé štíty, červené cihlové zídky, poctivé zděné komíny a daleké výhledy na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Do proluky vetkli rafinovaný dům. Terasu skryli za stěnu z tahokovu

Pojďte se podívat na netradičně a prakticky navržený a zařízený dům, postavený v uliční proluce v Brně. Architekti z...

Premium

Neustále se mě ptají na honorář, říká „holčička“ z reklamy s prasátkem

Tak nám ta malá holčička z prasátkové reklamy na kofolu trochu povyrostla. Už jí je dvacet, jmenuje se Sandra Flemrová...

Premium

Na Gottově pohřbu jsem se bál, že spáchám atentát na Zemana, říká Strach

Každý se ho ptá na Anděla Páně 3. Jiří Strach ale trpělivě vysvětluje, že to nezáleží jen na něm. „Rozhodujeme o tom...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

  • Další z rubriky

Vladimír Hron našel domov pro rodinu. Blesková akce jim přinesla štěstí

Bavič Vladimír Hron se před dvěma lety s rodinou přestěhoval z Prahy na venkov. Jak sám přiznává, našel ráj na zemi....

Dárky pro muže, kteří milují historii, kvalitu a přírodní materiály

Dárky pro muže se velmi často řídí jejich koníčky a zálibami, tam bývá úspěch zaručený. A dokonce mohou mít i...

Kristian Kodet umí. Faru na spadnutí proměnil na nádherné stavení

Známý akademický malíř Kristian Kodet má několik domovů. Střídavě žije v Americe, Praze a přes léto v jižních Čechách...

Letošní Vánoce budou bílé i bez sněhu. Vládne bílá, peříčka i samet

Výrobci ozdob i dekorací každé Vánoce nabízejí „jediné správné “ trendy, aby v lednu následujícího roku na veletrhu...

Najdete na iDNES.cz