Oba pocházejí z Prahy, kde také celý život bydleli, ale zhruba před dvaceti lety se rozhodli, že si na starší kolena postaví něco vlastního. Hledali vhodné místo v okolí rodného města, ale žádná z nabízených parcel je nezaujala natolik, aby ji koupili. Po několika letech hledání narazili na příjemný, nepříliš velký pozemek poblíž Slap, odkud se dá rychle a pohodlně dojet do hlavního města.
„Bylo to téměř před čtrnácti lety, kdy ceny pozemků byly ještě přijatelné. Moje paní je značně podezřívavá a po našich různých nedobrých zkušenostech se bála, aby se nás někdo opět nepokusil napálit. Ale naštěstí se žádné nepříjemné překvapení nekonalo. Původní majitel prodával pozemek proto, že potřeboval peníze na rekonstrukci zděděného statku, a celá transakce se nakonec ukázala být absolutně košer,“ svěřil se Petr Markov. Parcelu s manželkou zakoupili, a mohli tudíž začít přemýšlet, jaký dům si na ní nechají postavit.
Vila od císařova architekta
Roli sehrála náhoda, možná i přímo osud. Markov jel tramvají z Václavského náměstí do Strašnic, když k němu přistoupil neznámý pán. „Nejste vy náhodou Petr Markov?“ zeptal se zvědavě. Ukázalo se, že se jedná o Stanislava Picka, který byl spolužákem Hanky, Markovovy první ženy, na žižkovské uměleckoprůmyslové škole.
 |
Zajímavé bylo, že v lavici před Pickem seděla čtyři děvčata, z nichž jedna byla Hanka, vedle ní Věra Křesadlová, pozdější žena Miloše Formana, třetí Vlasta Kahovcová, pozdější blízká přítelkyně Jiřího Štaidla, a poslední, Eva Ondříčková, se po čase stala manželkou Formanova kameramana Miroslava Ondříčka.
„Standa Picek mi prozradil, že se po pětadvaceti letech vrátil do Česka z emigrace v Americe a Kanadě a že má teď v Praze projekční kancelář. Zeptal jsem se, jestli nezná někoho, kdo by mi navrhl dům, a on se po krátkém zaváhání nabídl, že mi ho nakreslí sám.
Krovy a plakáty i Plyšový lev
„Když jsem z dalšího rozhovoru zjistil, jak dobře se Standa uplatnil ve světě, že dokonce stavěl muzea pro někdejšího íránského císaře Rezáa Pahlavího, samozřejmě jsem neváhal a s chutí jsem si s ním plácl. Při naší pozdější spolupráci jsem pochopil, že jedna z velkých Standových předností spočívá v tom, že klientovi na samém začátku nedonese jen nákres, ale vyrobí papírový model nemovitosti, díky čemuž si klienti dokážou stavbu dokonale představit,“ vylíčil scenárista.
Horní podlaží je vlastně přízemím, které tvoří obývací pokoj spojený s jídelnou a malá kuchyň, šatna, toaleta a spíž. Velmi výrazným prvkem jsou dřevěné krovy a krb, v němž se během chladných měsíců topí dřevem. Po dřevěných schodech se dá sejít dolů do „podzemí“.
Bára Nesvadbová bydlí v kouzelném domě za Prahou. Skrytá oáza je plná zvířat |
Výzdoba nad schody je velmi zajímavá a odráží celoživotní práci majitele nemovitosti. Visí tady plakáty k trilogii Slunce, seno…, k muzikálům Baron Prášil, Casanova, Zvonokosy a dalším. Scenárista Petr Markov je mimo jiné autorem libret a textů celkem jedenácti muzikálů, dvanácti knih, řady TV pohádek a inscenací, více než tří set písňových textů, například k hitům Znala panna pána, Cesta ke štěstí, Žhavil Béda žhavil drát či Křídla iluzí…, dále pětačtyřiceti dílů TV seriálu Zlatíčka, moderovaného Petrem Nárožným, a tak dále.
Na stěně dole na chodbě visí kopie portrétu Markovova prapředka generála Alexandra Ivanoviče Markova – originál se nachází v Ermitáži –, který byl významným ruským šlechticem a carským důstojníkem. Dole se nachází pracovna, ložnice, dětský pokoj, pokoj pro hosty, další šatna a koupelna. „Většina lidí má ložnici v patře, kde bývá během léta nechutné horko. My máme ložnici dole v podzemí, proto je tu i během veder příjemně,“ chválil chytrý projekt architekta scenárista.
Odborné práce odborníkům
Ve své pracovně má uložené scénáře k filmům Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo Slunce, seno, jahody. V knihovně nechybí knihy jiných autorů o filmech, které napsal.
Vystavená je tu také legendární mouka s ušima, v niž byla proměněna manželka pana Wassermanna v komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. V neposlední řadě má na okně pracovny vystaveného Plyšového lva, kterého on, jeho spoluscenárista Luděk Sobota a režisér Vít Olmer dostali za film Ještě větší blbec, než jsme doufali. Hlavní cenu ten rok získala hořká komedie Haliny Pawlowské Díky za každé nové ráno.
Stanislav Picek projektoval vilu, ale projekce zahrad nedělá. Manželé proto využili služeb jiného specialisty, rozhodli se pro zahradního architekta Marka A. Doležala. „My jsme na zahradě nechtěli žádné ovocné stromy, chtěli jsme, aby zahrada byla ve stylu parku. Pan inženýr Doležal nám vyhověl. Pořídil letecký snímek naší vily a zahradu navrhl tak, aby se k nemovitosti hodila,“ prozradil Petr Markov, který má na zahradě i udírnu spojenou s grilem a posezením.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
