Rodinný dům, ve kterém dnes výtvarnice žije společně se svou rodinou, je výsledkem postupné proměny a trpělivé práce. Původně šlo o kombinaci původního a novějšího domu, který však nebyl postaven příliš kvalitně, což vyžadovalo určité opravy. „Nejdřív tady byla stará zástavba doplněná novou. Můj muž to celé rekonstruoval, nebylo to jednoduché a pořád je to v procesu,“ popisovala Silvia.
Rodina se sem přestěhovala před sedmi lety a od té doby stále na svém domečku pracují. Ačkoli interiér je z velké většiny hotový, zahradu se chystají zvelebovat až letos.
V poslední době Silvia věnovala pozornost především práci na knize pro děti Kostelík, který se radoval. Poutavé ilustrace plné barev jsou jejím dílem, které jistě dětské čtenáře potěší.
Odchod za klidem
Rodina se sem přestěhovala z Prahy především kvůli rodinné pohodě. Jedná se sice o menší vesnici, ovšem hlavní město je skoro za rohem. „Jsem původně z Prahy, při zakládání rodiny jsme se rozhodli a odešli jsme sem za klidem. Navíc nejsme daleko od Prahy, vlakem jsme tam za půl hodiny,“ vysvětlovala praktičnost vybraného místa.
 |
Dům tak nabízí rovnováhu mezi dostupností a únikem z ruchu velkoměsta. Interiér nese výrazný osobní rukopis majitelky, která je profesionální výtvarnicí. Při zařizování prostoru se neopírá o konkrétní trendy, ale spíše o vlastní intuici. „Vybírám podle citu pro estetiku jako výtvarnice. Mám ráda zelenou a červenou a svoje výrobky dávám do interiéru jako dominantu,“ svěřila s úsměvem. Domov se tak přirozeně stává i galerií, kde mají její vlastní díla své pevné místo.
Inspirace ze zážitků
Jakožto umělkyně čerpá Silvia inspiraci pro svou tvorbu z různých zdrojů, výraznou roli však hrají vzpomínky a zážitky z cest. „Inspiraci hodně čerpám z moře a zážitků,“ zmínila. Tento motiv se v jejích pracích objevuje opakovaně a přenáší do prostoru lehkost i určitou snovou atmosféru.
Vedle volné tvorby se věnuje také projektům, které mají blízko ke vzdělávání a interakci. „Jsem výtvarnice, dělám prostorovou tvorbu, instalace a interaktivní objekty do galerií a muzeí. Zároveň pokračuju v doktorském studiu na Univerzitě Karlově,“ popsala své široké zaměření.
Studium pro ni není jen formální etapou, ale přirozeným pokračováním profesní i osobní cesty. „Studuju, protože mě to baví a dává mi to smysl i nové příležitosti,“ usmívá se sympatická umělkyně.
Z chlívku má moderní bydlení. Kutil Libický dva roky stavěl chytře řešený dům |
Domácí prostředí sdílí Silvia s manželem a synem. Každodenní život tak přináší běžnou dynamiku rodiny, která se promítá i do fungování domácnosti, již společně vytvořili. Co se týká způsobu života, snaží se rodina žít zdravým životním stylem. „Ráda vařím, když je čas. Dbám na kvalitu jídla, pěstujeme zeleninu a ovoce, vařím spíš rychlá jídla,“ přiblížila výtvarnice svůj přístup.
Důraz na kvalitu surovin se tak přirozeně propojuje s péčí o zahrádku, kde roste spousta zdravých dobrot. Velkou výhodou domu je také pracovní zázemí.
„Mám doma ateliér. Pracuji primárně z domova, takže je to více než praktické,“ svěřila. Možnost tvořit přímo doma Silvii umožňuje lépe skloubit profesní i rodinný život a zároveň zůstávat v neustálém kontaktu se svou tvorbou.
Celý dům tak nepůsobí jako pouhý prostor, ale spíše jako živý organismus, který se neustále proměňuje spolu s jeho obyvateli. Kombinace starého a nového, osobní tvorby i každodenního života vytváří autentické prostředí, kde má každý prvek svůj význam i příběh.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
