S manželem jsme oba vyrůstali v panelovém domě. Dokud jsme neměli děti, bylo to fajn. Po narození prvního syna jsme začali vidět nevýhody. Veškerý volný čas jsme trávili u babičky na dvoře a snili o vlastním prostoru, kde si budou naše děti hrát, tatínek grilovat a maminka se bude šťastně hrabat v hlíně. Rekonstrukce nás nelákala, chtěli jsme dům podle svých představ.
Vhodný pozemek jsme hledali rok. Bylo to opravdu těžké. V okolí jsme nic nemohli najít. Ceny byly přemrštěné. Nakonec jsme zakotvili na okraji Břeclavi, nedaleko Lednického parku.
Po podepsání kupní smlouvy jsme se vrhli na zanedbanou zahradu se starým ovocným sadem, o který se posledních deset let nikdo nestaral. Současně jsme dávali dohromady projekt a stavební povolení. Jednoduché to nebylo – já v té době čekala druhého syna a manžel se vracel z práce až večer.
Celý dům jsme s manželem navrhli sami. Projekt kreslil projektant ručně, podle našich návrhů. Vzhled domu mě napadl hned, jak jsem pozemek poprvé uviděla. Představu venkovského domu s modrými okny a letní vyzděnou kuchyní jsem už nepustila z hlavy. Manžel ze začátku mé nadšení nesdílel, ale místo se mu líbilo. Asi si nedovedl konečnou verzi domu představit tak jako já. Na štěstí se ale naše představy sešly.
 |
Na stavbě jsem jako stavební dozor trávila veškerý čas a někdy jsem odcházela se slzami v očích a prochlazená na kost. Ale měla jsem jasný cíl, kterého jsem se nehodlala vzdát. Manžel byl od rána do večera v práci a děti jezdily na stavbu se mnou nebo byly u babičky.
Firma, která dům z velké části stavěla, byla skvělá. S řemeslníky jsem byla na stavbě doslova každý den. Řešili jsme spoustu problémů, především kvůli špatnému terénu a navážce. O projektantech se raději vyjadřovat nebudu. Stavba na klíč by byla jednodušší, ale potřebovali jsme ušetřit, proto jsme hodně věcí také dělali sami. Díky tomu máme k domovu silnější pouto.
Naše modrá okna a letní kuchyně z cihel byly trnem v oku nejednomu řemeslníkovi. A co hůř, někdy i vlastní rodině a přátelům. Dnes je modrých oken v okolí hned několik.
VÝZVA ČTENÁŘŮMPošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh vaší nemovitosti PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Stavební povolení jsem vyřizovala půl roku a další rok trvala stavba. Výsledkem je bungalov se dvěma bytovými jednotkami, sklepem a terasou s letní kuchyní. Vzhledem k velikosti zahrady jsme neměli potřebu stavět do patra.
Dům není extra velký. Jediné, na čem jsme nešetřili, je obývací kuchyně. Zde trávíme nejvíc času. Radujeme se z výhledu do zahrady a propojení s přírodou. Díky letní kuchyni jsme na vzduchu, i když prší. Děti si zde kreslí, já zavařuji, peču nebo si jen u svíček a čaje z našich bylinek povídáme.
Dům je naše celoživotní dílo
Kuchyni v domě jsem navrhla pomocí Pinterestu a své mámy. Chtěla jsem designovou, plně funkční a prostornou linku. Vzpomínám si, jak jsme měli hotovou jen základovou desku a domalovávali jsme vše ostatní křídou na stěnu a podlahu. Vše vyráběl truhlář na míru. Poličky jsem navrhla sama. I díky tomu bych nic neměnila.
V interiéru i na zahradě se opakuje kombinace kovu, dřeva a cihel. Na pozemku máme užitkovou zahradu, DIY kurník a kachník z postele po dětech, ohniště, trvalkové záhony, odpočinkové části a samozřejmě spoustu stromů, jedlých keřů, květnatou louku atd.
Dům pro svou rodinu navrhla sama. Chtěla co nejdřív žít v krásné přírodě |
Plánů do budoucna máme ale ještě hodně. Jen čas a finance jdou proti nám. Nyní jsme se pustili do kompletní přeměny naší ložnice s posezením v okně. Masivní dřevěnou postel i knihovnu z trámů vyrobil manžel sám, podle mého návrhu. Teď je řada na mně, abych ložnici vyladila do posledního detailu. Tato část mě baví nejvíc, stejně jako sledující na mém instagramovém profilu Bydlíme v sadu.
Tento rok plánujeme ještě proměnu dětského pokoje a pak se přesuneme opět do zahrady, kde bychom rádi zrealizovali předzahrádku, dřevník nebo třeba nový výběh pro želvy. Uvažujeme i o ateliéru, altánu s posezením i dětském stromovém domě. Dům budujeme po částech. Je to naše celoživotní dílo.
