Sandra Pospíšilová, rodačka z Frenštátu pod Radhoštěm, měla jasný cíl – dostat se do Prahy. To se jí podařilo v devatenácti letech, kdy se do hlavního města přestěhovala za studii na vysoké škole. Ale k Brnu měla vždycky blízko, oba její předchozí partneři z Brna byli, a tak se jejím druhým domovem stala dálnice D1.
Nicméně Praha byla hlavním stanovištěm a její srdeční záležitostí byla pražská čtvrť Vinohrady. „Moje podnájmy směřovaly vždy víceméně do oblasti Korunní ulice. Ta čtvrť je noblesní, přitom živá, je v ní spousta restaurací, barů, obchodů i park,“ vzpomíná Pospíšilová.
 |
Když se rozešla se svým dlouholetým partnerem z Brna, zařekla se, že s tím městem už nechce mít nic společného. „Ale dva týdny nato mě dobrá kamarádka seznámila s mým budoucím manželem Pavlem a teď už mám s Brnem společného úplně všechno,“ směje se. „Ale mám to město ráda, vždycky říkám, že Brno je nejmenší město, ve kterém chci kdy bydlet,“ upřesňuje.
Když se přestěhovala za svým manželem do malého městečka poblíž Brna, byla šťastná, bydlet v domě bylo vždy jejím snem, sama v něm ve Frenštátě vyrůstala.
„Vždycky jsem si přála, abych mohla vychovávat děti v domě, aby měly svůj prostor, možnost vyběhnout kdykoliv na zahradu do trávy a taky aby viděly přírodu zblízka, aby si nemyslely, že rajčata rostou v supermarketu. Proto máme na zahradě hodně rostlin, pěstujeme, co se dá, třeba zrovna s těmi rajčaty už mi dcera pomáhá, zalévá je a raduje se, jak rostou“.
Co se týče domu jako takového, měla Sandra štěstí, že přišla už k hotovému. A nutno říct, že přišla v pravou chvíli, její manžel byl rozhodnutý jej prodat a pár zájemců už se našlo. Nakonec si dům nechali a založili v něm rodinu a oba jsou dnes za to rozhodnutí vděčni.
„Měla jsem velké štěstí v tom, že máme s Pavlem stejný vkus. Hned napoprvé, když jsem do toho domu vkročila, jsem se tady cítila jako doma. Neměnila bych nic, líbila se mi kuchyňská linka, zahrada i celkové rozložení domu. Doplnila jsem jen některé dekorace, ale v tomto směru se více rozmáchneme, až děti povyrostou, teď se snažíme nemít v jejich dosahu příliš předmětů, aby se nezranily,“ vysvětluje Sandra.
Pohoda s přáteli u grilu
Srdcem domu je kuchyň s barovým posezením a jídelním stolem. Celá rodina i všechny návštěvy tráví nejvíce času tady, v létě u venkovního posezení s grilem, to je ale na dost stinném místě a bývá tam chladněji. Malou dětskou kuchyňku zde má i dcera Emily. „Nebyla tady vždy, stěhovala se různě po domě, ale i Emilka má ráda společnost a je dost upovídaná, takže si prosadila kuchyň v kuchyni,“ směje se Sandra.
Obývacímu pokoji dominuje velká rozkládací sedačka, kterou Sandra s Pavlem málokdy skládají, vyhovuje jim pohodlně u televize relaxovat. Schodiště do patra se skleněným zábradlím brzy čeká drobný zásah v podobě dětských dvířek, malému Leonovi bude brzy rok a začíná objevovat i méně bezpečná zákoutí domu.
I v horním patře bude zanedlouho probíhat nevelká proměna. Původní růžový pokojíček nyní obývá Leon s občasnou asistencí maminky, ale brzo ho čeká přemalování na chlapskou modrou.
„U prvního dítěte jsme plašili, že až ho přivezeme z porodnice, musí být celý pokojíček připravený. U druhého už jsme věděli, že tomu malému je to minimálně první rok života jedno, a nějaké zásadnější věci budeme řešit až teď,“ vysvětlují manželé.
To starší dcera už má pokojík zařízený s předstihem jako pro školačku, ale velký stůl využije už teď, velmi ráda totiž kreslí. Nechybí princeznovská postýlka a spoustu hraček.
Miluje relax ve vaně
Pýchou paní domu je koupelna s velkým oknem. „Tu koupelnu zbožňuji,“ svěřila se. „Miluji ležet ve vaně a pozorovat tím oknem západ slunce, ideálně ještě se sklenkou v ruce, i když to se mi podařilo naposledy někdy před těhotenstvím,“ směje se.
Vanu už využívají i obě děti společně, od té doby, co Leon povyrostl, řádí v ní při koupání spolu. V koupelně zaujmou také netradiční flakonky krémů.
„Tahle naše aktivita vznikla asi před třemi lety, narazili jsme na paní, která se přes čtyřicet let zabývá výrobou kosmetiky, a já si od ní nechala vyrobit krém na míru. U komerčních krémů mi vadilo, že je v nich velká spousta chemie, a to, co mi umíchala naše paní doktorka, bylo tak skvělé, že jsme se rozhodli, že se o to chceme podělit nejen s kamarády. Sehnali jsme krásné flakonky, originální obaly, vymysleli název a vrhli se do toho. Ohlasy jsou zatím jen pozitivní, zákaznice se nám vracejí, na distribuci spolupracujeme i s jednou velkou klinikou, tak snad se nám bude dařit i nadále,“ doufá Sandra. Co se týká dalších pracovních aktivit a návratu na obrazovku, zatím váhá.
„S jedním dítětem to šlo, vrátila jsem se po několika měsících po porodu, se dvěma už je to náročné, navíc už si v Praze nedržím byt. Také bych se chtěla věnovat rozjezdu našeho kosmetického projektu, takže v tomto směru na pilu netlačím, i když do zpravodajství se hodlám určitě vrátit, ale dávám tomu ještě čas.“
Na stěhování do Prahy to také zatím nevypadá, bydlení v klidné oblasti jen s pár sousedy si manželé pochvalují a neumějí si představit návrat do velkoměsta. Do budoucna se nebrání další stavbě – bungalovu. Myslí totiž už s předstihem na stáří a chtějí se zbavit schodů. Ale kde a kdy stavba vznikne, je zatím ve hvězdách.
11. května 2020 |
