Chemik Leo Hendrik Baekeland,který v roce 1909 vymyslel hmotu, z níž byly vyrobeny, za to ovšem nemohl. Jeho bakelit neboli plně syntetická fenolformaldehydová plastická hmota také ne. Jen někdo zapomněl na to, že věci musí být nejen fuknční, ale také hezké. Bakelit sice koncem padesátých let začaly střídat nové typy příjemnějších plastů, jenže bylo pozdě. A tak pro některé lidi zůstává plast synonymem něčeho podřadného. Jiným ovšem připadá stejně skvělý jako písničky mladíků z Liverpoolu.
Špatná pověst se mění jen těžko
»Ve většině lidí nedůvěra k plastu přetrvává,« konstatuje architektka Ewa Nemoudry z firmy Sirius, »jen těžko si dokáží představit, že by si pořídili nějaký kus plastového nábytku. Pokud se už rozhodnou k nákupu, pak proto, že znají autora. Taková jména, jako Philippe Starck nebo Ron Arad, lákají naštěstí i u plastových věcí. Mně se dnešní plastové výrobky líbí. Kdybych měla v Praze, kde nyní žiji, vlastní byt, hned bych si něco z plastu pořídila.« Plast má svá určitá omezení. Může být například křehký. Naštěstí jsou na trhu už také výrobky z tvrzených materiálů, které vydrží opravdu hodně a jsou odolné i proti poškrábání. Plasty mohou být i pružné, ale pozor, nic nevydrží všechno. Pokud vám praskne plastový sedák nebo opěradlo jídelní židle,protože jste si jej spletli s houpacím křeslem, těžko si jej necháte opravit. Prostě to nejde. (Tomuto nebezpečí se však lze většinou vyhnout, protože seriózní prodejce by měl například nosnost židle znát.) Pokud jde o cenu, pak značkové výrobky nemají nic společného s levným zahradním plastovým nábytkem. Za židli či malé polokřesílko, pod nímž bude jako autor podepsán známý designér, zaplatíte průměrně kolem tří až deseti tisíc,tedy cenu nikoliv zanedbatelnou. Za polici Book-Worm od Rona Arada ve tvaru »chlupatého« plastového pásu, který je možné ohýbat do nejrůznějších tvarů, třeba do podoby zavinuté šnečí ulity, zaplatíte kolem sedmi až patnácti tisíc. Vyrábí se totiž podle velikosti v délce tři, pět nebo osm metrů.
Kam a ke komu se hodí
Mnohému zákazníkovi se může zdát, že plastový nábytek se bude jen těžko snášet s dřevěným, že jde o příliš nesourodé materiály. »Plast můžete klidně kombinovat i se stylovým nábytkem,« tvrdí pražský designér Josef Považan, »musíte však počítat s tím, že pokud dáte do místnosti jeden či dva kusy plastového nábytku, budou na sebe koncentrovat pozornost. Proto by měly stát skutečně za to neboli představovat to, čemu se říká dobrý design.« Mnozí zákazníci se tak rekrutují z těch, kterým plastový nábytek, hlavně konkrétní výrobek, doporučil architekt. »Ve většině případů plastový nábytek nakupuje 'jiný' typ člověka, než je běžný zákazník. Zpravidla bývá mladší, ale také odvážnější, i když to asi není úplně přesné označení,« hodnotí zájemce o plastový nábytek Michal Hausenblas z firmy Ligne Roset. »Snadněji se rozhodují pro plast ti, kteří mají od stejného autora už něco 'dřevěného'. Jakmile si vyberete svého oblíbeného návrháře,pak jen těžko volíte jiného.«
Přednosti plastu
Plast nabízí řadu výhod. Patří k nim zejména jeho nízká hmotnost, která je pro manipulaci s nábytkem velmi příjemná. U stohovatelných židlí, které se na sebe skládají jako dětské kostky,je to vlastnost přímo neocenitelná. Plast se také dobře udržuje: »Když se nám podařilo nešťastnou náhodou zašpinit sedák židle fixem, snadno jsme jej omyli,« vylepšuje pověst plastu Ewa Nemoudry. Omyvatelné kuchyňské židle ve veselých barvách ocení i rodiny s dětmi. Zatímco sedák se jen omývá vodou, kovové nohy (což je běžná kombinace) odolávají bez problémů neustálému »okopávání« ze strany neposedných dětských nohou. Plast také často nahrazuje sklo, byť to zákazník na první pohled nepozná. Transparentní plast se používá místo skleněných dvířek. Zvýší se tím bezpečnost, hmotnost nábytku se naopak sníží. Protože plastu nevadí voda, je samozřejmě velmi vhodný také do koupelen nebo tam, kde se nábytek hodně špiní. To platí třeba o kancelářských skřínkách nebo kontejnerech na dětské hračky.
Špatná pověst se mění jen těžko
»Ve většině lidí nedůvěra k plastu přetrvává,« konstatuje architektka Ewa Nemoudry z firmy Sirius, »jen těžko si dokáží představit, že by si pořídili nějaký kus plastového nábytku. Pokud se už rozhodnou k nákupu, pak proto, že znají autora. Taková jména, jako Philippe Starck nebo Ron Arad, lákají naštěstí i u plastových věcí. Mně se dnešní plastové výrobky líbí. Kdybych měla v Praze, kde nyní žiji, vlastní byt, hned bych si něco z plastu pořídila.« Plast má svá určitá omezení. Může být například křehký. Naštěstí jsou na trhu už také výrobky z tvrzených materiálů, které vydrží opravdu hodně a jsou odolné i proti poškrábání. Plasty mohou být i pružné, ale pozor, nic nevydrží všechno. Pokud vám praskne plastový sedák nebo opěradlo jídelní židle,protože jste si jej spletli s houpacím křeslem, těžko si jej necháte opravit. Prostě to nejde. (Tomuto nebezpečí se však lze většinou vyhnout, protože seriózní prodejce by měl například nosnost židle znát.) Pokud jde o cenu, pak značkové výrobky nemají nic společného s levným zahradním plastovým nábytkem. Za židli či malé polokřesílko, pod nímž bude jako autor podepsán známý designér, zaplatíte průměrně kolem tří až deseti tisíc,tedy cenu nikoliv zanedbatelnou. Za polici Book-Worm od Rona Arada ve tvaru »chlupatého« plastového pásu, který je možné ohýbat do nejrůznějších tvarů, třeba do podoby zavinuté šnečí ulity, zaplatíte kolem sedmi až patnácti tisíc. Vyrábí se totiž podle velikosti v délce tři, pět nebo osm metrů.
Kam a ke komu se hodí
Mnohému zákazníkovi se může zdát, že plastový nábytek se bude jen těžko snášet s dřevěným, že jde o příliš nesourodé materiály. »Plast můžete klidně kombinovat i se stylovým nábytkem,« tvrdí pražský designér Josef Považan, »musíte však počítat s tím, že pokud dáte do místnosti jeden či dva kusy plastového nábytku, budou na sebe koncentrovat pozornost. Proto by měly stát skutečně za to neboli představovat to, čemu se říká dobrý design.« Mnozí zákazníci se tak rekrutují z těch, kterým plastový nábytek, hlavně konkrétní výrobek, doporučil architekt. »Ve většině případů plastový nábytek nakupuje 'jiný' typ člověka, než je běžný zákazník. Zpravidla bývá mladší, ale také odvážnější, i když to asi není úplně přesné označení,« hodnotí zájemce o plastový nábytek Michal Hausenblas z firmy Ligne Roset. »Snadněji se rozhodují pro plast ti, kteří mají od stejného autora už něco 'dřevěného'. Jakmile si vyberete svého oblíbeného návrháře,pak jen těžko volíte jiného.«
Přednosti plastu
Plast nabízí řadu výhod. Patří k nim zejména jeho nízká hmotnost, která je pro manipulaci s nábytkem velmi příjemná. U stohovatelných židlí, které se na sebe skládají jako dětské kostky,je to vlastnost přímo neocenitelná. Plast se také dobře udržuje: »Když se nám podařilo nešťastnou náhodou zašpinit sedák židle fixem, snadno jsme jej omyli,« vylepšuje pověst plastu Ewa Nemoudry. Omyvatelné kuchyňské židle ve veselých barvách ocení i rodiny s dětmi. Zatímco sedák se jen omývá vodou, kovové nohy (což je běžná kombinace) odolávají bez problémů neustálému »okopávání« ze strany neposedných dětských nohou. Plast také často nahrazuje sklo, byť to zákazník na první pohled nepozná. Transparentní plast se používá místo skleněných dvířek. Zvýší se tím bezpečnost, hmotnost nábytku se naopak sníží. Protože plastu nevadí voda, je samozřejmě velmi vhodný také do koupelen nebo tam, kde se nábytek hodně špiní. To platí třeba o kancelářských skřínkách nebo kontejnerech na dětské hračky.
 Židle Wait od Matthewa Hiltona jsou tipickou ukázkou lehkého plastového nábytku s dobrým designem. |
 Některé typy nábytku jako plastové nevypadají, což je i případ "sedačky" Hivaoa. Pod speciálním potahem jsou však plastové kuličky. |
 Židle dánského designéra Vernera Pantona z.r. 1959 se stala symbolem 60. let. Dodnes se s úspěchem vyrábí. |
 Firma Kartell používá transparentní typy plastů. |
 Polici Book-Worm od Rona Arada lze tvarovat podle přání majitele. |
