Už když Karla vystoupila z auta a poprvé uviděla vykládaný štít, věděla, že to je ono. A prohlídka její přesvědčení jen potvrdila. Nezáleželo jí na tom, že západní část chalupy je v havarijním stavu a dřevo ne vždy zdravé. Prostě se zamilovala na první pohled. V původním chlévě třeba hned viděla vinotéku. Dokázala za nepořádkem a nepříliš povedenými zásahy najít skrytou krásu, kterou v té době viděl jen málokdo. A tak bylo rozhodnuto, že chalupa nedaleko Doks bude jejich, a také se tak v zimě roku 2016 stalo.
Radost Karly s manželem byla veliká, i když bylo od začátku jasné, že je před nimi dost náročná rekonstrukce, protože stavení nebylo v dobrém stavu. Novopečení majitelé nechtěli nic nechat náhodě a vstupovat do celého procesu nepřipravení, proto si pořídili knihu o rekonstrukci roubenky i další materiály.
Rozhodli se totiž, že i když chalupa není památkově chráněná, budou k ní přistupovat, jako kdyby byla. Jejich přáním bylo odstranit nové vrstvy, zachovat co nejvíce původního, a co nepůjde, to citlivě obnovit. Zároveň začali hledat šikovné řemeslníky, ideálně z blízkého okolí, kteří by byli schopni rekonstrukci realizovat. Na nedaleké pile dostali tip na pana Střihavku, který se na stavbu a rekonstrukce roubenek specializuje.
Oba manželé považují za velké štěstí, že si vybrali zrovna jeho. Protože nejen správně zhodnotil stav roubení a dokázal vše citlivě opravit, ale také přivedl další řemeslníky, kteří byli potřeba – například na obnovu zděných a pískovcových částí či hliněných omítek. A když se nikoho sehnat nedařilo nebo řemeslníci neměli čas, pomohl úplatek v podobě pečené husy. A na jaře roku 2017 se mohlo začít s opravami.
 |
S citem pro detail
Karla trvala na tom, aby vše, co jde, bylo uvedeno do původního stavu, a i když manžel ne vždy projevil nadšení, řemeslníci ji podpořili. Proto šly pryč všechny betonové podlahy, veškeré nové obložení i omítky a roubení i zděné části byly očištěné až na kostru. Obnoveno bylo jen to, co mělo význam: omítky ve zděných částech, vymazávky a hliněná omítka tam, kde to bylo potřeba. Z tohoto záměru majitelé ustoupili jen ve dvou případech: v kuchyni v přízemí a v koupelně v patře.
Aby chalupa svým majitelům plnohodnotně sloužila a zároveň se nepoškodilo roubení novými rozvody sítí i pozdějším užíváním, byla původní stěna zakryta sádrokartonem. Mohla tak vzniknout jak kuchyně, tak pohodlná koupelna v patře. Vše ostatní, co bylo jen trochu možné, bylo očištěno, zakonzervováno a obnoveno. A pokud se původní nezachovalo, nechali majitelé vyrobit nové na míru.
Původní Karlin předpoklad, že by rekonstrukce mohla být hotová do půl roku, se ukázal jako mylný. Práce na samotné chalupě se totiž protáhly na dva roky. Jen odstranění heraklitu, omítek, sítí a betonu v interiéru zabralo dost času, stejně tak bylo potřeba úplně zbourat západní část chalupy včetně podezdívek a postavit ji znovu. Po odkrytí vnitřních vrstev se také přišlo na to, že je třeba vyměnit hned několik trámů nad základy i v patře.
Stejně tak si svůj čas vyžádala oprava zděné části a chléva a výměna střešní krytiny. Ale nejen samotnému stavení se dostalo pečlivých oprav. Obnovena byla i zásep, vyčištěny chlévy a sklepy a přitom řemeslníci našli ještě zasypanou nádrž na vodu, kterou majitelé nechali upravit na bazén.
Čekání sice bylo dlouhé, práce bylo hodně, ale vše se vyplatilo, protože chalupa se vyloupla do krásy a připravila pro své majitele nejedno překvapení v podobě zazděných výklenků nebo nevyužívaných zabedněných komor v patře. Jen ten poklad po Němcích, jak se v Sudetech říká, ještě nenašli.
Nádhernou roubenku zachránili a pak ji museli zavřít. Měli k tomu dva důvody |
Hlína a dřevo si rozumí
Když došlo na rozhodnutí, zda hlavní obytnou světnici omítnout, nebo ne, rozhodli se majitelé vrátit k původním hliněným omítkám. Hlavním důvodem, krom věrnosti původnímu stavu, byly i izolační vlastnosti. A svého rozhodnutí nelitují. Hliněná omítka nejenže chrání dřevo a nepoškozuje ho jako heraklit nebo beton, ale také výrazně ovlivňuje mikroklima v místnosti.
Jak Karla poznamenala, oni sami to pociťují, ale nejvíce je to znát na jejich vnučce, která sem za nimi často jezdí a nikde nespí tak dobře jako tady. Ale i ostatní příbuzní a přátelé, kteří je někdy na chalupě navštívili, konstatovali, jak příjemný pro ně pobyt v roubence byl.
Hliněné omítky totiž nejen vážou a zase vypouštějí do vzduchu vlhkost, ale také pomáhají udržovat příjemnou teplotu: v létě chladí a v zimě akumulují teplo a hřejí. A zároveň roubenka netrpí tradičním nešvarem původních staveb – mezi roubením „netáhne“. I proto se vyplatilo ji obléknout do tzv. „kožuchu“, i když jen zevnitř.
Minulost a současnost v souladu
Po rekonstrukci byla zvelebena hlavní obytná světnice, která dostala nejen nový hliněný kabát, ale také nový kachlový sporák. Upraveno pak bylo i patro. Původní roubené i zděné místnosti byly zachovány a přibyly k nim další pokojíčky, které vznikly z užitkových komor, a koupelna. Karla je obzvláště hrdá na výběr mozaikové dlažby, která si s roubením i celou atmosférou chalupy opravdu rozumí, i když – jak podotkl její manžel – v interiéru není jediný pravý úhel a i s tím bylo nutné se poprat. Jenže to k roubenkám, a k těm starým obzvlášť, prostě patří.
Hlavní dominantou patra zůstal původní komín. Protože se v chalupě zachovala černá kuchyně (současní majitelé ji přebudovali na toaletu), nechali mohutný komín z pískovcových štuků očistit a vyvložkovat. Nejvíce je vidět právě v patře, kde výrazně vystupuje. Stále ho využívají a interiér chalupy má díky němu atmosféru, která se jen tak nevidí.
Cit, s jakým majitelé přistoupili k samotné obnově roubenky, se projevil i v tom, jak si ji vybavili. Oba jsou milovníci starožitností (dokonce mají starožitnictví vystudované) a na každém kousku je to znát. Navíc, když to šlo, Karla s manželem přiložili k dílu i své šikovné ruce.
Pobyt zde si užívají, milují to tu a jezdí sem rádi. I když je mnozí považovali za blázny, že se rozhodli pro rekonstrukci, a ne pro novostavbu, oni sami nelitují. Je to ostatně vidět nejen na nich samotných, ale i na chalupě, která si svoje nové majitele vybrala opravdu dobře. A protože oba neustále přemýšlejí, jak to tady ještě vylepšit, je kolem pořád nějaká práce.
Nejnovějším projektem se má stát vyvýšený domek na zahradě, kde by si přes léto mohla hrát vnoučata a v zimě by sloužil jako sklad. Už jsou připravené základy z gabionů, které pomohly vyrovnat prudký svah a teď čekají na dřevěnou nástavbu. A mně nezbývá než jim popřát, aby se vše podařilo a byli stále tak spokojení jako nyní. Po cestě domů se pak usilovně snažím nezapomenout recept na excelentní Karlinu rybí pomazánku.
Dokonalý srub si postavili v podhůří Hrubého Jeseníku. Hotovo měli za dva dny |
Technické parametry:
- Zastavěná plocha: 139 m2
- Užitná plocha: 184 m2
- Dispozice: 6 + 1 (přízemí světnice, kuchyně, síň, vinárna, v patře čtyři pokoje)
- Konstrukční systém: obvodové stěny z původních rostlých trámů, zděná část původní pálená cihla, pískovcové štuky
- Ošetření stěn: původní roubení okartáčováno a ošetřeno lazurou Bochemit (olejovo-syntetický nátěr); spáry – nová hliněná vymazávka
- Omítky v interiéru: hliněné
- Střešní krytina: šablony Eternit Dacora s povrchovou úpravou bránící uchycení mechů a lišejníků
- Zdroj energie / teplo: kachlový sporák na tuhá paliva, samostatně stojící kamna na kusové dřevo a dřevěné brikety, elektrické podlahové topení v koupelně
- Větrání: přirozené okny
- Podlahy: dlažba, původní dřevěné podlahy, nové podlahy z dubových a smrkových podlahových palubek
- Realizace: 2017–2019, Roubenky Střihavka
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Martin Zeman, www.datelier.cz.
