„Mám rád jednoduché věci, jako je kámen a dřevo. Dřevěné domy se mi líbily odjakživa,“ pouští se do vyprávění, sotva usedneme ke stolu uprostřed hlavního prostoru, „a vždycky jsem si chtěl nějaký postavit.“ Kromě praktického řešení si tedy zároveň plnil i svůj sen.
U první oslovené stavební firmy však nakonec neuspěl. „Měli krásné severské dřevo – mnohem hustší a tvrdší než naše, protože roste v těžších podmínkách, ale jejich nabídka byla omezená typovými řešeními, která nevyhovovala mojí představě.“
Jednání o případném individuálním řešení se vzhledem k nutným konzultacím v zahraniční mateřské společnosti na jeho vkus příliš vlekla, a tak se poohlédl po jiném dodavateli. „I díky tomu, že sídlí poblíž, jsem objevil pana Haniše – a tam bylo naopak všechno rychlé a pružné.“
Neobvyklé parametry
Proč právě atypické řešení? Překvapivě za tím primárně nebyla potřeba dvou stejných jednotek, ale výčet toho, co by dům obsahovat neměl. „Vycházel jsem z toho, co nemám rád: lustry, chodby, střešní okna, balkony a klimatizaci. Naopak se mi líbí staré domy, jaké se stavěly třeba před sto lety – vcházelo se rovnou do místnosti, kde rodina žila pospolu, ne do chodby. Z té hlavní světnice se pak šlo do ložnice.“
Jako základ tedy zvolil jeden typový projekt předchozího zvoleného dodavatele a projektant mu ho upravil podle potřeb. „Nelíbila se mi toaleta uprostřed, takže ji posunul a vyšla z toho tato symetrická varianta: čtyři ložnice, dvě koupelny a společný prostor s kuchyní.“
Při našem povídání u jídelního stolu se netradičně nacházíme na ose domu. „Jestli to je ideální řešení, netuším,“ pokrčí Martin rameny, ale je na něm vidět, že osobně je s výslednou podobou roubenky spokojený. Stejně jako jeho děti. „Ještě tu nebydlí tak dlouho, ale úspěšně si zvykají.“
 |
Konkrétní podoba domu
S povolením na roubenku uprostřed tradiční zděné výstavby problém nebyl. „Na základě územního rozhodnutí obce byly podmínkou pouze sedlová střecha, štít do ulice a maximálně obytné podkroví, nic vyššího.“
Jediný problém řešil odbor životního prostředí. „Chtěli, abych tu roubenku postavil na stejném místě, kde býval původní dům. Nicméně před nějakými sto lety nebyla elektřina ani plyn, topilo se v kamnech na chodbě, na kterých se zároveň celoročně vařilo. Takže se domy stavěly tak, aby neměly žádná okna na jih a dalo se v nich v létě vydržet.“ Orientace na sever včetně vchodu by ale dnes byla nepraktická, a tak se nakonec na jiném umístění stavby dohodli.
„Před lety se tu vylil potok a parcela je pod úrovní komunikace, proto jsme dům zvedli,“ vysvětluje Martin finální řešení roubenky. „Lehkou inspirací mi bylo i Japonsko, které mám rád – tam jsou všechny domy takhle zvednuté. Tady je navíc jílovité podloží, takže ta roubenka stojí na čtyřiadvaceti pilotech. Ty společně s metrovou základovou deskou samozřejmě realizaci dost prodražily, ale bylo to třeba a dům je díky tomu nesmírně pevný, jen tak s ním něco nepohne.“
Na stavbu byl použit smrk z nadmořské výšky nad 600 m, konkrétně z nedalekých hor, který byl na přání investora z vnější strany natřen na tmavo. „Až tam přijde druhá vrstva ke sjednocení barvy, bude ještě tmavší. Tak jsem si to přál a představu jsem si utvrdil, když jsem v jednom francouzském lyžařském středisku viděl, jak jsou tam všechny tmavé a jak dobře to vypadá.“
Postavili si moderní roubenku. Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mohli udělat |
Sázka na zkušenost
Interiéru naopak vládnou zlatavé a světlé odstíny, včetně rakouských dýhovaných dveří, které Martin původně chtěl vyšší, a podlahy, která ho těší přiznanými suky v dřevěné dýze. Detail ohledně dlažby okolo kamen pak okoukal ve vzorovém dvoře dodavatele stavby.
„Kde přesně bude dřevo a kde bílé stěny, to jsem nechával na odbornících. Interiérová architektka, paní Pustějovská, navrhla otevřený strop a původně plánovala vytvořit i vyvýšené spaní z dětské ložnice. Od toho jsme ale nakonec upustili a je tam jenom úložný prostor,“ ukazuje.
Atmosféru kuchyně dotváří ručně kované háčky na zavěšení stylového nádobí i retro lednice, která svou oranžovou barvou vytváří zajímavý prvek prostoru. „Architektka navrhovala černou, která by přirozeně doplnila ostatní zařízení, ale já mám rád, když se to naopak jedním kusem rozbije. V čem jsem ji naopak poslechl a udělal jsem asi dobře, je okno nad kuchyňskou linkou – to jsem původně nechtěl, ale přesvědčila mě. I když to bylo na úkor skříněk a nedá se k němu dobře dostat, když potřebuje umýt, interiér by byl jinak hodně tmavý.“
Světlo ruku v ruce s teplem
Na „vině“ šera uvnitř je v tomto případě krytá terasa – je to ovšem záměr. „Vzhledem k orientaci na jih jsem na ní takto trval. Brání slunečním paprskům přehřívat interiér, takže i když je venku opravdu horko, tady uvnitř je příjemně.“
Celkové vyznění interiéru pak výrazným způsobem ovlivňuje osvětlení – jsou tu instalovány hned tři různé okruhy, jejichž rozsvícení s prostorem dokáže skutečné divy. Zejména bodová svítidla zapracovaná přímo do dřevěných trámů ve zkosení podhledu je opravdu efektní, stejně jako světelné kužely mířící na jednotlivé obrazy s dobovými fotografiemi, které spoluutváří jakýsi tradiční dojem.
O tepelný komfort se stará podlahové topení ovládané plynovým kotlem. „V těch litinových krbových kamnech se asi nikdy topit nebude, pokud bude plyn. Jsou sice moc hezká, ale také velmi výkonná – za dvě hodiny by to tu z 5 stupňů vytopila na 23 a pak by se muselo větrat. Tah je tu dobrý, stačilo by, aby v nich plápolalo jedno polínko. Jak to bude v zimě, se ještě neví – letos to bude první zkušenost. Dům byl dokončen minulý podzim, ale děti se stěhovaly až na jaře.“ I vzhledem k bezpečnosti malých vnoučat budou spoléhat na výhřevnost topení v podlaze.
Dřevo schne a pracuje
„Dalším překvapením, které jsem zjistil až v průběhu stavby, pro mě bylo, že i roubenka si sedá, a to dokonce o 7 cm na metr,“ přiznává Martin. „To jsem si předem nezjistil, ani tak by to ale na mém rozhodnutí nic neměnilo. Vycházelo to na 17 cm, ale stavba si zřejmě sedala rychleji, takže jsme ji v jednu chvíli museli heverem zvednout.“
Výrobci roubenek samozřejmě s přirozeným sesycháním a sedáním dřeva počítají, a proto se například okna a dveře neusazují přímo do stěnového masivu, ale do speciálních montážních (kompenzačních nebo kluzných) rámů. V tomto případě zřejmě trámy nebyly uříznuty všechny ve stejnou dobu – což je patrné i na tom, že jinak nasály barvu. Dům ale celkově pracuje až pět let a bude-li třeba, výsledný vzhled se dodatečně upraví obložkou na míru.
Láska na Rokycansku. Postavil si krásnou roubenku a při stavbě stihl i veselku |
Zahradní relax
„Zvířatům se tady líbí. Jsou tu hadi, dvě hejna kachen a při sekání mi tu běhají obrovské nutrie.“ Střecha bez okapů je pokrytá stylovými modřínovými šindeli. Funkční pumpa je posazena na kopané studni. „Čerpadlům nevěřím, takže tu žádné není. Dům je samozřejmě napojený na kanalizaci i vodovod, ale voda z té pumpy nám nedávno při blackoutu přišla náramně vhod.“
Přírodní materiály má Martin zjevně opravdu rád. „Železo nebo sklo se vám časem okoukají, dřevo nikdy. Stejně tak se vždycky stavělo z kamene – ten je věčný.“ Ani tuhle jeho slabost nelze přehlédnout – český kámen je nejen na domě a na plotě porostlém psím vínem, ale jeden mohutný solitér o váze 7,5 tuny a výšce 4,5 metru (metr je zakopán v zemi) se vypíná na pohledovém místě uprostřed dokonale střiženého trávníku a v noci je dokonce osvětlený. Další Martinovou preferencí je jednoduchost. „Ta je nadčasová. Proto tu nejsou žádné květiny, jen ovocné stromy a okrasný javor. Ke schodům nechci dávat ani zábradlí, děti si zvyknou.“
Chvála na dodavatele
„Nic bych tady neměnil, neudělal jinak,“ hodnotí Martin zpětně. „S panem Hanišem bylo všechno úplně v pořádku, domluvili jsme se na všem. Pokaždé to byla otázka deseti minut a bylo vyřešeno. Doporučil mi projektanta, pana Vlčka, a i tam jsme měli během dvou hodin hotovo.“
Nemůže si vynachválit i pracovníky, kteří před jeho očima roubenku stavěli. „Byli skvělí, dělali to ve dvou a trvalo jim to snad jenom nějaké tři čtyři měsíce. Problémy jsem tady za celou dobu měl jen s doporučenými instalatéry, ale přímo s dodavatelem stavby a jeho lidmi vůbec – ty můžu jednoznačně doporučit.“
Technické parametry:
- Zastavěná plocha: 126 m2
- Užitná plocha: 106 m2
- Dispozice: 5 + kk
- Konstrukční systém: obvodové masivní stěny ze smrku, vnitřní nosné příčky z cihelných bloků
- Ošetření stěn: olejová lazura Delta
- Střešní krytina: modřínový šindel
- Zdroj energie / teplo: plynový kotel – podlahové teplovodní topení
- Větrání: přírodní
- Podlahy: keramika, dřevo
- Autor arch. návrhu: Ing. Arch Jiřina Pustějovská
- Projekt: Daniel Vlček
- Realizace: 2023, Haniš srubové domy s.r.o.
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz
