Majitelé přiznávají, že jejich příběh nezačal zrovna idylicky. Původní roubenka, o níž existují zmínky už ze 17. století, byla při koupi na první pohled krásná, s velkou zahradou a obrovským potenciálem. Po první strávené zimě však vypluly na povrch všechny její neduhy, špatně provedené opravy, únava materiálu a v neposlední řadě i přítomnost hmyzu jako jsou mravenci a červotoč.
„V té době se z představy krásného domu stala spíše noční můra. Během zimy bylo venku mínus dvacet stupňů a uvnitř mínus deset. V domě při takových teplotách běžně zamrzla voda, a tak jsme venku nad přívodem vody do domu museli rozdělávat oheň, abychom rozmrazili trubky a dostali vodu zpět do domu. Dům byl bez fasády, pouze v cihle, na některých místech i bez cihel. Na střeše byl eternit a horní patro bylo zadělané polystyrenem, protože tam byl obrovský únik tepla,“ popisuje majitelka prvotní problémy.
V dobrém stavu nebylo ani vybavení domu. Koupelna měla komunistický háv a skleněné výplně ze špaletových oken samovolně vypadávaly. Zahrada byla zarostlá stromy a keři, takže dům byl zahalený do stínu, což způsobovalo vlhkost a plíseň.
 |
„My ale byli zamilovaní, a to nejen do sebe, ale i do domu, který měl obrovský potenciál, a tak začala rekonstrukce domu a úprava zahrady. Jakým směrem měla rekonstrukce směřovat bylo naprosto jasné. Cílem bylo vrátit domu zpět jeho krásnou starou duši,“ vypráví Ivana.
Majitelé začali výměnou střechy, na které by původně vlnitý eternit. Ten vyměnili za tak zvaný Drdlíkův plastový šindel, kdy došlo k odlehčení konstrukce střechy a chalupa si tak výrazně oddychla. Po sundání staré krytiny zůstal na mnoha místech eternit, který střechu zatěžoval. Na střechu majitelé přidali také podlouhlé okno, tak zvanou štičí tlamu, která je pro kraj Lužických hor typická. Ruku v ruce s touto proměnou začala chalupa získávat zpět svůj původní ráz, který majitelé toužili zachovat.
Zahrada bez oplocení přístupná lidem
V celém domě se vyměnila špaletová okna za dřevěná euro okna. Provedlo se zateplení zděné části domu a nová fasáda. Následně přišla další část, a to renovace vnější části roubení. Samotné roubení nebylo poškozené a proto se renovovalo pouze obložení. Chalupa byla takto obložená přibližně v roce 1900. Došlo tedy ke kompletnímu sundání dřevěného obložení, které zakrývalo konstrukci z masivních trámů podstávkového domu, tak jak ho všichni znají.
Místo idylky boj. Koupili chalupu v ráji, z podlahy jim ale začaly růst houby |
„Dřevěné obložení jsme svépomocí olouhovali, abychom se zbavili starého nátěru, který byl v hnědočerné barvě. Následně jsme ho obrousili a zpět montovali na své místo. Touto zdlouhavou činností jsme zachovali veškeré řezby a detaily, které by byly pískováním úplně zničeny,“ vypráví majitelka.
Souběžně se stavebními úpravami se manželé pustili i do úprav zahrady, kdy veškeré keře, křoví a nálety stromů vykáceli a vyřezali. Vzrostlé stromy, které ohrožovaly dům, museli také vykácet. Na zahradě se rozhodli některé staré stromy zachovat. Příkladem je nejstarší jabloň, která je dnes dominantou celé zahrady. Kolem stromu majitelé namontovali kruhovou lavičku a doplnili záhonem s květinami ve venkovském stylu.
„Z tohoto místa se stalo jedno z našich nejoblíbenějších. Je z něj krásný výhled na celou zahradu. K domu jsme nechali přivézt i boží muka, která se původně nacházela asi sto metrů od domu, kde byla zarostlá ve křoví. Boží muka jsme nejen opravili, ale i zpřístupnili kolemjdoucím lidem, jelikož dům a zahrada je bez oplocení,“ popisuje Ivana.
Kino na půdě
Na řadu brzy přišla i vnitřní část domu, kde se majitelé nejprve pustili do horního patra. Tam vybourali stropy, některé příčky a obrousili staré podlahy. Rekonstrukce byla opravdu nutná. O úpravy se totiž někdo z bývalých majitelů snažil už v 80. letech. Bohužel tím ale ve snaze vytvořit z roubenky moderní byt zničil veškeré původní detaily. Majitelé se naopak rozhodli dotvořit starý původní vzhled. Sháněli v tomto stylu nejen staré dřevo, ale i nábytek a dekorace.
V horním patře vznikla ložnice, dva dětské pokoje a koupelna. V půdním prostoru je obrovská herna pro děti a kino. Částečná rekonstrukce proběhla i ve spodním patře, kde manželé zbudovali novou koupelnu s prádelnou, kuchyň a obývací pokoj. Obývací pokoj v budoucnu čeká další rekonstrukce, kdy sem manželé plánují vrátit dřevěné roubení.
„Cesta k vysněnému bydlení byla opravdu složitá a zdlouhavá, ale všechna ta dřina rozhodně stála za to. U rekonstrukce jsme měli firmu pouze při výměně střechy, fasády, oken a rozvodu topení. Jinak jsme veškerou práci na domě dělali svépomocí, a to hlavně díky šikovným ručičkám mého muže, který se při rekonstrukci na našem domě naučil snad tisícům řemesel,“ vypráví majitelka.
Vůbec nejtěžší na rekonstrukci bylo podle ní opravovat dům, ve kterém se zároveň bydlí. Prach, stavební suť a odpad byly všude.
Bydlení na místě rekonstrukce jako noční můra
„Každý den vypadal tak, že jsme od rána pracovali a večer nás ještě čekal úklid celého domu, abychom mohli aspoň trochu normálně fungovat. Hodně náročná byla nekonečná práce s dalekou vidinou cíle. Nějakou část jsme začali opravovat a do toho vpadlo tisíc dalších věcí, které zrovna upadly nebo se rozbily a hlavně s jejichž opravou jsme nepočítali. Naopak radostné bylo to, když už nějaká práce pod našima rukama byla vidět a my jsme najednou viděli světlo na konci tunelu,“ popisuje Ivana.
VÝZVA ČTENÁŘŮMPošlete do seriálu Splněný sen fotografie (video) a příběh své nemovitosti (bytu, rodinného domu, chalupy, chaty, mlýnu atd.). Popište cestu za vysněným bydlením, které jste postavili, opravili, rekonstruovali a proměnili. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
Při rekonstrukci se manželé snažili držet především původních prvků. Záměr jim však mařila nepodařená rekonstrukce z 80. let, kdy bylo podle majitelů odstraněno skoro vše, co mělo něco společného s původním duchem chalupy.
V kuchyni se nacházela také původní pec, od níž se majitelé při zařizování odrazili. Jakmile ji objevili, bylo jasné, že roubenku budou rekonstruovat do původního stavu, kde se kachlová pec stane dominantou celého domu.
„Tato rekonstrukce byla opravdu nešťastná, nejen proto, že v té době byl výběr materiálů velmi omezený. I přesto jsme se snažili domu vrátit původní prvky, jako třeba dřevěné podlahy, přiznané dřevo, dřevěné dveře a obložky. No a samozřejmě starý vyřezávaný nábytek. Ten je v celém domě opravdu zhruba sto let starý. V domě navíc nejsou žádné repliky, vyjma kuchyňské linky, která je v dnešní době nutností,“ popisuje Ivana, která cestu za vysněným domovem sdílí na svém instagramovém profilu.
