Nádhernou roubenku zachránili a pak ji museli zavřít. Měli k tomu dva důvody

Truskavna je obec na hranici CHKO Kokořínsko, na kraji Truskaveckého dolu. Zde si Jarda s manželkou pořídili rozlehlé stavení, které je památkově chráněným statkem z konce 18. století. Bez peněz a bez vize co s ní, jediné, na co tenkrát mysleli, bylo ji zachránit. Psal se rok 2003.

Jarda s manželkou se s Truskavnou seznámili už dřív, než vůbec pomysleli na to, že budou roubenku rekonstruovat a provozovat. Předtím totiž odkoupili domek v sousedství, který postupně opravili a využívali. Pak ale majitel rozlehlého statku zemřel. Manželé měli obavu, co by případný nový vlastník se stavením udělal, a proto se rozhodli, že ho koupí sami. Po složitém dědickém řízení byla roubenka jejich. Jak Jarda vzpomíná – bez peněz a bez vize co s ní, jediné, na co tenkrát mysleli, bylo ji zachránit. Psal se rok 2003.

Po necitlivých zákrocích předchozích majitelů byly mnohé části poničené nebo přestavěné k nepoznání. Se stavem nemovitosti si nikdo nedělal starosti a s historickou hodnotou už vůbec ne. Manželé proto v první řadě zajistili opravy nejvíce poškozených částí a už při práci na nich navázali dobrý vztah s Janou Berkovou z památkového ústavu, která jim dělala dozor.

Díky tomu, že splnili vše, co bylo domluveno, byla spolupráce s památkovým ústavem založená na vzájemné důvěře, což v mnohém pomohlo při dalších krocích. Když manželé přemýšleli, co si s roubenkou vlastně počnou, vznikl nápad zde vybudovat penzion, který by pomohl zajistit, aby se tady opravdu žilo.

Krok za krokem

K tomu, aby se v „Roubence“ mohli ubytovat první návštěvníci, vedla ale ještě dlouhá cesta. Začala v pražské Betlémské kapli, na výstavě absolventských prací, kde manželé navázali kontakt s architektkou Petrou Zajíčkovou, která zpracovala projekt a rekonstrukci vedla.

Hledali člověka, který má kapacitu věnovat projektu i celé revitalizaci dostatek času a vlastní energii. Právě i díky dobrým vztahům s památkovým ústavem a pečlivě zpracovanému projektu pak proběhlo schvalování bez větších potíží a manželé se mohli pustit do práce.

Už první opravy pro ně zajistila místní firma, a protože byli spokojení, rozhodli se jí svěřit celou rekonstrukci roubených částí i novou výstavbu špýcharu a sauny. A jak sám Jarda podotýká, nikdy toho nelitovali, protože celá rekonstrukce proběhla hladce a s citem pro místní lidovou architekturu, který v té době nebyl až tak obvyklý. Řemeslníky chválil i za chytré řešení zdánlivě neřešitelných problémů. Ušetřili tak novým vlastníkům nemalé náklady.

Souhra všech zúčastněných

Sami majitelé věnovali obnově roubenky velké úsilí, a to nejen v samotné vykonané práci, ale také tím, že jezdili po skanzenech a památkových rezervacích pátrat po inspiraci a nasát zkušenosti. Hledali řešení, která budou funkční a zároveň neporuší autenticitu místa.

Například u střešních šindelů nebyli vůbec spokojení s produkty místních firem, proto se sebrali a odjeli do Beskyd, kde se šindel používá běžně a učili se – jak a z čeho se vyrábí a jak ho správně položit. Díky tomu pak poznali kvalitu nabízených šindelů už podle dřeva před dílnou. V Beskydech také našli toho správného dodavatele jak krytiny, tak dřevěných žlabů. Střechu včetně výměny poškozených krokví realizoval pan Vostřel z Kamenického Šenova.

Díky svému zodpovědnému proaktivnímu přístupu a citu pro stavbu neměli v průběhu realizace žádné potíže s památkovým ústavem. Právě naopak – kompromis mezi zachováním památky a využitelností budov se našel vždycky. Majitelé, jejich přátelé, řemeslníci, architektka, tesařská firma v součinnosti s památkovým ústavem dokázali postupně vytvořit místo, kde zůstaly zachované historické hodnoty, ale zároveň mohlo bez potíží sloužit svému novému účelu.

Protože chtěli, aby ubytování v roubence bylo pohodlné a splňovalo vysoké standardy, nebáli se sáhnout po tehdy neobvyklých technologických řešeních. Roubenka je vybavená tepelným čerpadlem typu země-voda, které v té době ještě zdaleka nebylo v České republice tak rozšířené jako dnes.

Pozemek na Kokořínsku získali od památkářů. Roubence v CHKO nic nebránilo

Penzion Roubenka

Po opravách a rekonstrukci budov přišlo na řadu vybavení pokojů a celého zázemí. Majitelé se v něm pokusili reflektovat všechna období života na statku. Od tradiční selské světnice s kachlovým sporákem, kde se hosté mohli scházet ke společnému jídlu, přes vybavení VIP pokoje ve stylu 30. let, až po nefalšované a dnes tak oblíbené retro. Nezapomněli ani na pokoj a zázemí pro tělesně postižené.

V roce 2010 sem mohli pozvat první hosty. Jak Jarda vysvětluje, zaměřili se hlavně na movitější klientelu, které kromě sauny, bazénu a posilovny nabídli i pobyt se zvířaty, atmosféru historického statku a rozlehlou zahradu navrženou zahradní architektkou, kde mohli návštěvníci poznávat různé druhy rostlin. Roubenka ožila, nejen díky ubytovaným hostům, ale i akcím pro veřejnost, které zde majitelé pořádali. Satisfakcí za dobře odvedenou práci byl fakt, že se sem návštěvníci rádi vraceli.

Domov

Penzion prosperoval, přesto se ho majitelé před pěti lety rozhodli uzavřít. Měli k tomu dva důvody. Jedním z nich bylo složité zásobování – náves Truskavny je maličká a zásobování i vozy ubytovaných ji neúměrně zatěžovali.

Druhý důvod byl osobní – manželé už měli aktivit prostě moc. Kromě Roubenky vybudovali a provozují ještě Hotel Kokořín v Kokořínském dole, dům řemesel Arcadis ve Vysoké u Mělníku a aktivně se podílejí na rozvoji zdejšího kraje. V současnosti se tak brána statku pro veřejnost otevírá jen příležitostně. Jarda vzpomíná, jak nenápadně a s obavou naznačil manželce, že by se mohli do Roubenky nastěhovat. Její odpověď byla stručná: „Kdy?“

Život zde není pro každého

Tepelné čerpadlo stavení temperuje, více tepla dokážou vyrobit kachlová kamna. Ta ostatně při otevřených dveřích zvládnou ohřát i blízké obytné prostory. Přesto život ve starém roubeném stavení není pro každého, protože zdaleka neodpovídá dnešním standardům.

Ale jak Jarda poznamená, jsou s manželkou „lesní lidé“ a jsou zvyklí na náročné podmínky. Přijímají to, co mají, takové, jaké to je. Za náročnou označuje Jarda hlavně údržbu, zejména střechy a žlabů, které se musejí pravidelně natírat.

Statek se vším všudy

Kolem rozlehlého dvora stojí několik stavení – hlavní dvoupatrová budova statku, špýchar a hospodářské budovy. Ke světnici s kachlovými kamny patří i vedlejší světnička, původně nejspíš dostavěný výměnek. V prvním patře jsou pokoje pro hosty a nad nimi je půda, kde vznikl rozlehlý společenský prostor. Jen lidé s vyšší postavou si tu musejí dávat pozor na hlavu, protože některé trámy jsou proklatě nízko.

Pokoje jsou také v bývalém chlévě i patře špýcharu, který je nově postavený. Dřevo časem krásně zestárlo a porostly ho popínavé rostliny. Retro pokoje ve stodole jsou do detailů propracované, stěny zdobí moderní umění. Je tu ale ticho a prázdno, na vybavení sedá prach.

Z kotce vše pozorují zvědaví králíci, na zápraží odpočívá pes a na lavičce si kočka soustředěně líže packu. Od bazénu se dojde k sauně ukryté v hloubi zdivočelé zahrady.

Na vedlejším dvoře stojí další poloroubené stavení v ne zrovna dobrém stavu: „Tady budeme pokračovat, nedávno jsme ho odkoupili,“ říká Jarda. Roubenka možná právě odpočívá, ale příběh jejích majitelů rozhodně nekončí.

Technické údaje:

• Zastavěná plocha: 290 m²
• Konstrukční systém: revitalizovaná roubená konstrukce z trámů
• Střešní krytina: štípaný šindel
• Vytápění: tepelné čerpadlo, kachlový sporák
• Podlahy: dlažba, dřevo
• Větrání: přirozené okny
• Realizace: 2003-2010, Roubenky Střihavka

Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz