V původním domě žil Seiičiró Kawaguči se svými rodiči, manželkou a třemi dětmi. Pro realizaci přestavby si vybrali architektonické studio Takešiho Hosaky. Hosaka přestavěl pouze část domu, který snížil o patro a upravil je na bydlení pro prarodiče. Mladá rodina dostala zcela nový, více než stometrový přízemní dům.
Pro Hosaku byla možnost vyzkoušet si stavbu na maloměstě ve venkovském prostoru prefektury nesmírně osvěžující. "Poté, co jsem vytvořil desítky domů ve stísněných prostorech velkoměst, jako jsou Tokio nebo Jokohama, kdy jsem stavěl na miniaturních komplikovaných parcelách, jsem se nadchnul pro velkorysost a jinakost venkovského prostředí," vysvětlil v tiskové zprávě.
Rodinný dům v Japonsku |
Ačkoliv dům leží v plně obydlené vilové čtvrti, po ránu lze v okolí zahlédnout divoké bažanty, pávy i vzácné psíky mývalovité. Rodina Kawagučiových si tuto příležitost plnými doušky vychutnává a je tak dokladem, že Japonsko nemusí být jen synonymum pro uspěchanou dobu a vyčerpané špičkové manažery.
Architektonické studio od ledna do května roku 2010 neustále pilovalo návrhy, téměř rok pak trvaly stavební práce. Vedle rodičovského přízemního bungalovu vznikl prostý obdélníkový dům. Jeho jižní fasáda je zcela otevřená a poskytuje obyvatelům pocit, že žijí v jednom velkém kompaktním pokoji s romantickou vyhlídkou na vzdálené vrcholky hor.
Nejvíc se exteriéru otevírá jídelna, na kterou navazuje obytná kuchyně a ložnice rodičů s pracovnou a šatnou, dětský pokoj a sociální a technické zázemí. Denní světlo přichází do dalších pokojů domu také prostřednictvím čtyř pruhových světlíků, které jsou rovnoběžné s celoprosklenou jižní stěnou. Díky těmto proskleným pruhům střechy mají obyvatelé domu intimnější pocit spojení s nebem a přírodou.
V jídelně se chodí po trávě a místo pokojových rostlin tu rostou květiny přímo ze země, stejně jako stromy.
Naproti tomu návětrná severní strana je zcela bez oken. Takeši Hosaka nazval dům Outside In. Chtěl tak zdůraznit sílu přírody uvnitř domu a vyzdvihnou zmírnění přechodu mezi tvrdostí civilizovaného světa staveb a původní krajiny kolem nich.
Nejvíce času tráví celá široká rodina v plně otevíratelné jídelně a obytné kuchyni, která je přitažlivá v kterémkoliv ročním období. Své kouzlo nabývá právě i tím, jak se příroda za zdmi domu proměňuje.
Nejvíce se exteriéru otevírá jídelna, na kterou navazuje obytná kuchyně a ložnice rodičů s pracovnou a šatnou, dětský pokoj a sociální a technické zázemí.
Architekta inspirovaly jak řádky na zahradě, tak i vrcholky vzdálených hor, nejvíce však klid a pohoda venkova.
V zimě, kdy teplota na ostrově klesá až k minus deseti stupňům Celsia, poskytuje tento mechanismus stavby dvojí izolační vrstvu, v létě naopak zajišťuje důkladné větrání.
Když začne pršet, nemusí rodina chvátat do jídelny zavírat okna, aby se nezničila podlaha. Místo drahých podlahovin se zde chodí po trávě. Přímo ze země rostou květiny a listnaté stromy.
Uprostřed této éterické zahrady je kulatý jídelní stůl a moderně tvarované polypropylenové židle od Ray a Charlese Eamesových z roku 1950 v růžové, antracitové a červené. Bezchybně ladí s celým interiérem, kde převládá nábytek z masivu.
