Beáta a Robert vyrostli v interiérech, jejichž vybavení se v rodinách dědilo i po generace. Je tedy logické, že se k tomuto stylu časem „dopracovali“ také. A protože se brali v době, kdy už měl každý vybudované určité postavení a svůj byt, jejich společné bydlení znamenalo najít si prostor, kam si budou moci oba dva vzít své oblíbené kousky.
A tady samozřejmě „narazili“: do jednoho bytu se jim všechno, co měli rádi, vešlo jen obtížně. V přeplněném bytě by se logicky necítili dobře.
A tak se pustili do hledání společného domu. Kvůli vysokému pracovnímu nasazení a častým pracovním cestám nepřipadalo v úvahu pustit se do stavby něčeho nového, řešením byl pouze hotový dům.
„Začala jsem proto hledat na internetu, kde jsem narazila na fotografie toskánského domu. Co to tady dělá, myslela jsem, že jde o omyl. Vždyť zadání bylo jasné, Praha a okolí. Jenže se ukázalo, že dům stojí opravdu nedaleko Prahy, v krásném klidném prostředí. Jeho majitel miloval Itálii, zejména Toskánsko, a tak si postavil svůj dům ve stylu tamějších staveb. Jenže po narození dítěte zjistil, že rodině už nestačí. A tak si postavil nový, větší. Je stavař, takže to pro něho nebyl až takový problém,“ vysvětluje historii vzniku a koupě domu Beáta.
Když změny nejsou možné
Ačkoliv má několikapodlažní nepodsklepený dům s dispozicí 7+1 postavený v prudkém svahu přibližně 500 m2 obytné plochy, změny v něm byly takřka nemožné.
Těžko budete bourat různé oblouky, schodiště s balustrádami nebo posouvat příčky, zejména když podlahy pokrývá cotto, typická italská dlažba v několika formátech a vyskládaná do různých vzorů, parkety či mramor. Případné doplnění by vypadalo jako záplaty.
A navíc má dům elektrické stropní vytápění, což dispoziční úpravy také komplikuje. Beáta a Robert se tak pustili do úprav zahrady a vybavení některých místností nábytkem na míru. A také do pořízení doplňků a bytového textilu, který by ladil se stylem domu, kde si původní majitel pořídil hned několik krbů, včetně jednoho v obrovské koupelně s výstupem na velkou terasu.
Chytré nákupy
„Kuchyň zde zůstala po předchozím majiteli tak, jak ji vytvořil. Do ložnice jsme si pořídili nábytek ze starého pařížského hotelu, je skoro neuvěřitelné, že ty velké skříně byly z demontovatelných dílů, takže se stěhovaly snadno jako nábytek z IKEA. Z té máme ostatně zařízenou jednu šatnu, další jsme nechali vyrobit na míru od firmy Barrington,“ vypočítává Beáta.
S manželem se skvěle doplňují. Ačkoliv Robert není řemeslník, v průběhu let zvládl hned několik řemesel i práci zahradníka. Ta se mu málem nevyplatila, při práci se stromy jednou spadl velmi nešťastně po zádech do vypuštěného bazénu. Do smíchu mu tehdy opravdu nebylo.
„Deset let jsme nebyli na dovolené, všechny finance šly do domu, řadu věci jsme museli zvládnout sami,“ dnes už s úsměvem vysvětluje Robert. Řemeslníkům přenechali manželé hlavně problematické opravy, i když ani odborníkům se nepodařilo všechno hned napoprvé, třeba protékající terasu zvládli bohužel až na třetí pokus.
Beáta si vzala na starost obstarání textilu i doplňků: „Dnes není problém koupit krásný křišťálový lustr, jenže vás přijde na desítky tisíc korun. Mně se třeba podařilo sehnat lustry z Nizozemska za sedm tisíc. Nebo jsem na e-Bay objevila nádherné závěsy z francouzského zámku staré snad sto let. Přesto máte pocit, že je tkalci utkali jen nedávno.“
Beáta s Robertem jsou ve věku, kdy dokonalou práci řemeslníků opravdu ocení. „Na internetu můžete také objevit a koupit nádherné starožitné skříně z masivního dřeva za pár tisíc, které vydrží klidně dalších sto let. Řemeslníci, kteří je před lety vyrobili, svému řemeslu totiž dokonale rozuměli. Spoustu krásných věcí jsme objevili třeba v pražském Starožitnictví Jelínek,“ říká Beáta.
V „toskánském“ domě tak najdete nábytek i doplňky z celé Evropy, od Rakouska, Francie, Polska, Holandska až po věci z Česka. Díky šikovným řemeslníkům často vypadají, jako by byly vyrobené nedávno.