Vyjádření „nejkrásnějším stropem bylo nebe“ může vzbuzovat v mnohých z nás romantické představy, ovšem pouze v případě, že nevlastníme nemovitost, jíž chybí nejen strop, ale hned celá střecha.
A právě jednu takovou současní majitelé, Alice a Stanislav, koupili. „Mí rodiče tady měli chalupu, jako dítě jsem sem jezdila, pocházím z Mariánských Lázní,“ začíná Alice popisovat příběh statku, kterému můžeme přeneseně říkat Fénix ze Salajny.
Tento ovšem nepovstal z popela. „Jednou jsme jeli kolem a viděli ceduli Na prodej. I když byly budovy staré, neudržované a vybydlené (vždycky je někdo koupil, trochu opravil, pak to vzdal a prodal) a byla tu také spousta vody – zahrada i pozemek byly podmáčené, pořád mělo to místo své kouzlo. Statek jsme prostě koupili, aniž jsme úplně přesně věděli či měli alespoň představu, co s ním.“
Statek se od roku 1958 nachází na Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 15551/4-85.
Obec Salajna představuje v současné době unikátně dochovaný celek chebské lidové architektury. Ve vsi se dosud zachoval jedinečný soubor uzavřených dvorů (tzv. franckých dvorců) s hrázděnými objekty, z nichž je devět prohlášeno kulturními památkami.
Na jednotlivé usedlosti navazovaly široké a dlouhé pásy lánové plužiny, které umožňovaly chovat velká stáda dobytka, a toto rozčlenění obce se zachovalo dodnes. Celá takzvaná údolní ves se v celkové délce dva kilometry táhne půvabným údolím Šitbořského potoka. V roce 2004 byla obec prohlášena za vesnickou památkovou zónu.
S podporou dotací
„První roky po koupi této nemovitosti jsme bojovali především o záchranu statusu památky (hrázděný štít, pavlač apod.). Finančně nám v té době vypomohly Ministerstvo kultury ČR a Karlovarský kraj. Vzhledem k tomu, že jde o kulturní památku, mohli jsme na její opravu získat dotace.“
Alice s manželem Stanislavem postupně odvodnili pozemek, opravili střechy, vyměnili nejvíce zasažené a zničené trámy, a protože šlo o památku, zachovávali při opravách dosud zdravé části trámů a nahrazovali jen ty zničené.
Přesto bylo nutné udělat určité úpravy, například stavbu zateplit, aby poskytovala dostatečný pobytový komfort a vyhověla předpisům. „Museli jsme dělat kompromisy, památkáři měli čas od času připomínky, ale šlo hlavně o exteriér. Tam jsme jejich požadavky dodrželi. Nyní opravujeme maštal, tam se více rozcházíme a musíme dělat úpravy, ale vždycky jsme se na všem domluvili. Takto jsme postupovali asi deset let, krok za krokem, ale moc nás to s manželem bavilo.“
Po několika letech rekonstrukce byl objekt vyřazen ze seznamu nejohroženějších nemovitých památek a Alice s manželem se následně v roce 2008 rozhodli přebudovat statek na penzion.
Z kolny je výhled na hlavní budovu i na maštal, z níž by měla být takzvaná hodovna.
Pro připomínku historie je cenná i replika
Statek dnes tvoří tři budovy ve tvaru téměř uzavřeného dvora. V hlavním hrázděném objektu byl v dubnu 2014 zprovozněn penzion. Maštal bude takzvanou „hodovnou“, místem k posezení, oslavám a podobně. K pronájmu bude i přípravna pokrmů například pro cateringové firmy, patro je vyčleněno pro ubytování.
V letech 2013–2014 byla obnovena třetí budova – dřevěná kolna. Jde o repliku původní stavby, stojící na stejném místě. „Nemohli jsme postavit věrnou kopii, protože bychom nesplnili požární předpisy. Vnitřní strana je zděná, aby nepřeskočil případný oheň, opláštění je ze dřeva. Postavil ji místní řemeslník Jaroslav Gois, velmi šikovný člověk, který se významně zasloužil o opravu celého statku.“
Věnovat starým domům kus života? Stojí to za to?
„Postavit si nový dům je asi praktické i pohodlné, ale my s manželem máme rádi staré stavby, sami v jedné takové bydlíme, cítíme se v nich dobře. A penzion v Salajně? To je takové naše dítě. Tím, že jsme jej de facto zvedli z popela, je tady i kus z nás. Duchovno či odkaz předků tu necítím, ale určitě zde čerpám energii. Když sem přijedu po delší době, projdu se venku či po zahradě, pobývám v domě. To vše mě velice osvěží, odpočinu si, cítím se spokojeně… Ale těžko říci, jestli je to tím starobylým místem nebo proto, že je v té opravené stavbě už i naše energie. Nebo že se tu daří podnikání, penzion prosperuje. Bez toho by to nešlo. Nelze postavit dům a nevědět, co s ním. Museli jsme najít náplň, využití a to se podařilo.“
Kromě plně funkčních kachlových kamen je ve světnici i moderně vybavená kuchyně.
Nelitujete?
„Člověk musí mít nějakou vizi, cíl. My pro tohle žijeme, cesta, která trvala asi třimáct let, nám dala mnoho – mnoho jsme se dozvěděli, mnoho naučili, neměnila bych. Když jsme statek koupili, absolutně jsme nevěděli, do čeho jdeme, ale nebáli jsme se a byli jsme odhodlaní. Možná i proto, že jsme prostě byli mladí. Nebo to byla jen nerozvážnost, líbilo se nám to, příliš jsme nepřemýšleli o tom, kolik je tady práce. Ale manžel je stavař, takže určitou představu přece jen měl, ovšem že to bude tak obtížné, komplikované a finančně náročné... Nicméně za sebe mohu říci, že bych se tak rozhodla znovu, protože jsem získala více, než ztratila (sil a iluzí a peněz), a dostávám stále.“
Technické ukazatele:
- Zastavěná plocha: 150 m²
- Užitná plocha: 400 m²
- Konstrukční systém: dřevěná hrázděná konstrukce se zděnou výplní
- Ošetření stěn: omítka s kombinací hrázděné konstrukce
- Teplo: tepelné čerpadlo země/voda
- Realizace: 2004–2014
- Iniciátor: Ing. Alice Dvořáková, Ing. Stanislav Dvořák
- Projektant: Ing. Roman Gajdoš
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
